Deník šílené manželky
Irena Obermannová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344943/mid_denik-silene-manzelky-aVT-344943.jpg
2
162
29
Deník šílené manželky série
1. díl >
Xénie a její dvě už odrostlé dcery prožívají další spousty tragikomických příhod. Po rozvodu jako by se hrdinka stala svým způsobem čerstvě dospělou, podobně jako její děti. Jelikož jsou dcery už veliké, stojí Xénie kromě dalších problémů i před syndromem takzvanéhoprázdného hnízda, z něhož děti vylétají či už vylétly. Starší Kristýně je jednadvacet let a s matkou a sestrou nebydlí. Studuje romistiku a její nadšení pro pomoc Romům a nejlépe celému světu je zdrojem nejrůznějších komických situací. Kristýna nutí matku k charitě,jezdí do romských osad a přivede matce domů romského chlapce. Mladší Justýně je čtrnáct, takže coby nezletilá se ochotně vystavuje nejrůznějším nástrahám, především od opačného pohlaví. Tím humorné, ale ani smutné události v knize nekončí, autorka v překotném tempuna sebe vrství problémy tří žen v různém věku, které mají jedno společné, touží po lásce a mají se rády, i když to tak leckdy nevypadá.... celý text
Přidat komentář
Nerozumiem celkom tym vyrazne negativnym hodnoteniam. Kniha v ramci svojho zanru na mna urobila skor dobry dojem. Na rozdiel od kopy povrchneho braku v tejto literarnej oblasti je napisana sviezim stylom, kratke vety davaju deju spad, v zasade banalny pribeh je okoreneny humorom, nechyba mu fantazia... podla mna prijemne citanie, ktore neurazi.
Audiokniha, která mě celkem bavila, taková ze života. Někdy je hůře, někdy nadějně.
Souhlasím se svou oblíbenou čtenářkou "alef", tato kniha si rozhodně odpad nezaslouží. Každé z nás se toto může stát. Hlavní hrdinka Xénie a její rozpustilé dcery. Nemá to s nima lehké.
To byla ale blbost. Pro mne zatím nejhorší knížka, kterou jsem četla. Vložení zápisek z deníku to trochu zachránilo. Max na 1*
Četla jsem na doporučení, ale bohužel se u mě žádné nadšení nekonalo, i když připouštím, že si Deník šílené manželky své čtenářky najde.
Dočetla, ze začátku mě to i bavilo, pak už se mi to jen všechno motalo. Vlastně ani už nevím, co uprostřed bylo, zřejmě celkem nic. Deník mi přišel zbytečný, takový na zaplnění stránek. Jako nouzovka, když nemůžete v noci usnout to jde.
Jednoduchá, poměrně úzká kniha. Příběh mi přišel dobrý, realistický, líbilo se mi přemýšlení hlavní postavy, i to rozčilování s dětmi, prostě život. Jen nejsem na ty happyendy, ale dobře.
Knížku jsem četla před časem, obsah si pamatuji. Půjčila jsem si jí v knihovně kvůli autorce po přečtení knížky Matky to chtěj taky (já teda rozhodně ne), byla jsem jednoduše zvědavá, jestli má autorka stále v zásobě pro mne celkem nepochopitelné příběhy. Asi protože jsem neočekávala spíš nic než moc, knížka se mi docela líbila. Jako jednoduchá čtivě napsaná oddechovka.
Tak tohle bylo peklo. Po dlouhé době jsem zvažovala knížku odložit a nedočíst, ať se snažím sebevíc, nedaří se mi najít důvod proč ji vůbec číst. V době svého vzniku to možná mělo punc výjimečnosti a bylo trhákem, nicméně dnes to rozhodně nemá šanci obstát. Vlastně netuším kdo by měl být cílovou skupinou, která by tuhle s prominutím slátaninu kvitovala s nadšením. Snad i ty dnešní šílené manželky už jsou jiného ražení a raději vemou do ruky styl 50 odstínů šedi než tohle...
Bylo to utrpení. Opravdu utrpení. Čekala jsem všechno, ale i to bylo málo. Začátek začal velmi slibně, ale pak se to začalo rozjíždět někam do hlubin ničeho. Nic neříkají děj. Hrozný. A ten deník proboha. To byla úplná hrůza. Snad jsem nepochopila knihu či autorku, ale za mě hodně špatný.
Jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četl. Vhodná jen na podpal do krbu. Nuda je oproti této knize adrenalinový zážitek.
knizka do vlaku z knihovnicky na nadrazi - zklamani, necekala jsem mnoha, ale z tehle knizky jsou zajimave jen denikove zapisky na stranach 119-156, zbytek knizky je jen nesmyslny balast a to vyhozeni krecka a morcete z okna nepochopim, neodpustim
Styl psaní této autorky je pro mě dosti zvláštní. I v této knize vládl chaos. Prolíná se zde několik časových linek a já se v tom celkem ztrácela. Číst se to dá, ale víc než dvě hvězdy si to nezaslouží.
Knížka je částečně autobiografická a autorka ji psala v pro ní těžkém životním období, a tak dokážu ocenit, že svou "zpověď" dokázala obalit celkem slušnou dávkou humoru ... a jak píše Ladys, oceňuji i "soužití" hrdinky s "nezvedenými dcerami" a křečky, a morčaty, a tak ... :-) ... proto nebuďme tak kritičtí ... pro autorku se jedná vlastně o "terapeutické" psaní a pro nás, čtenáře o oddychovku (určitě si občas rádi přečtete o životních peripetiích druhých, zvlášť když jsou podaná celkem humorným způsobem) ... odpad si tahle knížka podle mě nezaslouží.
Knihy Ireny jsou tak ženské klasické, že už se do nich skutečně pouštět nebudu.
Víra v to, že tohle bude jiné, byla opět v záriodku udusána již jen tím námětem.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Tajná kniha |
| 2004 | Deník šílené manželky |
| 2021 |  Babička |
| 2004 | Matky to chtěj taky |
| 2017 | Dobré duše |
Zas to taková hrůza, jak většina píše, to nebyla. Řekl bych, že typický styl psaní Obermannové. V autobiografické knize spisovatelka docela dobře, i když časově zmateně popsala, jak bylo náročné přežít těžkou životní etapu.