Dějiny anglické. Díl sedmý

Nejproslulejší práce Thomase Babingtona Macaulaye vyšla v roce 1848. Přístup Lorda Macaulaye k psaní Dějin byl ve své době velmi novátorský. Vědomě spojoval malebný, vyprávěčský styl klasických starověkých historiků s věcným pohledem svých předchůdců z 18. století. Aplikoval tak vlastní postup, který vytyčil ve své "Eseji o dějinách", kterou publikoval v roce 1828. Dějiny anglické se proslavily svou prózou a sebevědomým, někdy dogmatickým důrazem na progresivní model anglických dějin. Model, který Macaulay přijal, se někdy nazývá whigovským výkladem dějin. Autorův výklad byl pozdějšími historiky mnohokrát kritizován za svou jednostrannost a samolibost. Macaulay zacházel i tak daleko, že historické postavy, s nimiž nesouhlasil, prezentoval jako padouchy. A naopak své oblíbence heroizoval. Natolik, že například Viléma III. zbavil jakékoliv zodpovědnosti za masakr v Glencoe roku 1692. V českém vydání vyšla kniha v sedmi dílech pod redakcí a překladem Vácslava Zeleného. Sedmý a závěrečný díl pojednává o závěru jakobitského povstání, kdy kniha končí smrtí Jakuba II. i Viléma III. Oranžského. Tento díl je uveden předmluvou vydavatelky a krátkým životopisem Thomas Babingtona Macaulaye.... celý text