Dcera sochaře / Fair play
Tove Jansson
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485382/bmid_dcera-sochare-fair-play-FVj-485382.jpg
4
29
8
Tove Janssonovou není třeba dlouze představovat, její muminní dobrodružství zná snad každý. V tomto svazku však přinášíme dvě prózy určené nikoli dětem, ale dospělým. Ač mají obě autobiografický nádech, perspektivou se dozajista liší – Dcera sochaře popisuje kouzelné dětství prožívané v kruhu rodinném, zatímco Fair play míří spíš k opačnému konci života a líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň. Přesto mají hodně společného – umělecké prostředí v Helsinkách, okouzlení magickou severskou přírodou a mořem a také přátelství, laskavost i lásku. Tove Janssonová (1914–2001) byla finská, švédsky píšící spisovatelka, malířka, ilustrátorka a autorka komiksů. Narodila se do umělecké rodiny sochaře Viktora Janssona a grafičky a ilustrátorky Signe Hammarstenové-Janssonové. Světové proslulosti dosáhla svými dětskými příběhy o šťastné rodině muminků, které začala psát ve už 40. letech a široké oblibě dětí i dospělých se těší dodnes. Neměli bychom však pomíjet ani její tvorbu pro dospělé, jež čítá tucet svazků, ale čeští čtenáři zatím měli možnost přečíst si pouhé tři. Rozsahem spíše kratší, intimní a často autobiografická díla nezapřou Janssonové poetickou duši, víru v důležitost umění ani lásku k přírodě.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Bildhuggarens dotter / Rent spel , 1989
více info...
Přidat komentář
Trochu autobiografie a hodně, hodně fantazie. Někomu bude víc sedět vyprávění o dvou starých dámách, jinému vzpomínky na autorčino dětství. Možná podle toho, k čemu má čtenář zrovna teď blíž. Nebo právě naopak.
Tove Jansson je u nás v oblasti prózy pro dospělé bohužel zatím málo objevenou autorkou. Její knihy jsou přitom velmi osobité, poetické i trochu drsné zároveň, nesou v sobě odraz Muminků i vlastní bohaté vzpomínky. Dcera sochaře mě uchvátila, četla se krásně, lehce, hodně se podobala autorčině Knize léta. Fair play na mě navzdory odlehčenějším kapitolám působilo víc ponuře, mezi hrdinkami visí mnoho nevyřčeného, určité napětí je skoro všudypřítomné. I to je ale zajímavá sonda do života dvou umělkyň.
Muminky milovali mí synové a má kolegyně. Po knize jsem sáhla, když jsem viděla ukázky z filmu dle ní natočený. Taky recenze mě zlákaly, ale trochu jsem byla zklamaná. Víc se mi líbila poetická část o dětství spisovatelky. Jsou to střípky vzpomínek, které vás vtáhnou do Finska na začátku století. Druhá část je o životě dvou umělkyň, přítelkyň, takový poklidný bohémský život.
Ukamenujte mě, ale já jsem mumínky nepolíbená, proto jsem neměla ani ponětí o tom, kdo Tove Jansson byla. Když jsem si ale někde přečetla úryvek z Dcery sochaře, okamžitě mě zaujal její poetický styl. Obě prózy jsou tvořeny epizodními krátkými povídkami a doporučila bych je číst hezky v klidu a pomalu, klidně jimi prokládat čtení nějaké jiné knihy. Texty jsou si totiž svým způsobem dost podobné a při kontinuálnějším čtení jsem měla pocit, že se tak nějak vytrácí to kouzlo poetiky a krásných popisů krajiny a lásky k přírodě i lidem, kteří jí prošli životem. Toto dvojdílo moc a moc doporučuji všem, kdo upřednostňují styl psaní autora nad dějem i těm, kteří chtějí této výjimečné umělkyni "nahlédnout pod pokličku".
Pohodové čtení, které potěší každého, kdo rád vzpomíná na dětství, stejně jako finská spisovatelka Tove Janssonová. Kniha je rozdělena na dvě části, které se doplňují. V próze Dcera sochaře autorka vzpomíná na nezapomenutelné okamžiky, které prožívala jako malá v rodinném kruhu, a v té druhé, líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň. Obě části byly moc zajímavé, takže doporučuji všem, kteří se potřebují odreagovat od naší mnohdy hektické současnosti.
Tove byla úžasná žena. Doporučuji začít částí - Dcera sochaře a užít si dětství s bohémským otcem a maminkou femme fatale. Druhá kniha jen podtrhne volnost a zaujatost spisovatelky a malířky (byla by radši, kdybych to uváděla naopak).
Miluju citát: “Děláš jen to, na co máš chuť “ “Přirozeně, to se ví.”
PS: Film Tove skvěle dokreslí nedořečené z knih.
Štítky knihy
přátelství stáří dětství autobiografické prvky Švédsko Helsinky finskošvédská literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Čarovná zima |
| 2000 | Čarodějův klobouk |
| 1999 | Cesta za tatínkem |
| 2002 | Kometa |
| 2003 | Bláznivé léto |
Kniha Dcera sochaře / Fair play je v
| Přečtených | 39x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 33x |
| Chci si koupit | 10x |
Kniha Scera sochaře nás přivede do spletitého autorčiného dětství, kde figuruje známy tatínek jako umělecky bohém a velmi (na tu dobu) emancipovaná maminka. Možná díky takto silným rodičovský charakterům šlo z knihy cítit určitý melancholicky nádech z autorčiné strany. Pro dítě to místo muselo být velmi nelehké ale zároveň zajímavé a vzrušující. Mělo to krásný poetický nádech a příjemné vykreslenou přírodu a finsky venkov, tak jak si ho autorka pamatovala, nebo snad chtěla pamatovat.
Fair play nás zase posune o něco dal v čase, kdy 2 ženy ve středním věku žijí na odlehlé místě, kde mohou svobodně tvořit. Jejich vztah mezi sebou byl poněkud chaoticky, občas bylo cítít značně napětí. Líbilo se mi, jak měla každá úplně jiný pohled na život a jinou osobnost,
Celkové za mě moc hezky, poetický a provedený autobiografický příběh oblíbené autorky Mumínků