Dcera Sherlocka Holmese
Leonard S. Goldberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375421/bmid_dcera-sherlocka-holmese-Vpa-375421.jpg
4
80
25
Netradiční napínavý příběh o dceři Sherlocka Holmese a jejím partnerovi, doktoru Johnu Watsonovi mladším, od mezinárodně úspěšného amerického spisovatele Leonarda Goldberga. Hlavní hrdinové se v něm pokouší vyřešit vraždu v nejvyšší společenské třídě britské společnosti. PÍŠE SE ROK 1914. Joanna Blalocková je díky bystrému úsudku a širokému rozhledu velmi schopnou zdravotní sestrou, což je jen jedno z mála povolání, které v té době může žena vykonávat. Ale poté, co se spolu s desetiletým synem stane svědkem smrtelného pádu z okna zdánlivého sebevraha, navštíví ji starý dobrý doktor John Watson se svým šarmantním a pohledným synem, doktorem Johnem Watsonem mladším, a protože jsou oba uchváceni jejími forenzními schopnostmi, nabídnou jí účast v jejich vyšetřovacím týmu. Joanna a oba Watsoni začnou rozmotávat klubko sherlockovské záhady, jehož vlákno vede od ukrytého pokladu až do druhé anglo-afghánské války v letech 1878–1880. Musí si přitom připravit důmyslný plán, jak dopadnout vraha přímo při činu. Není to ale lehké, protože jim hází klacky pod nohy nejen zločinci, ale i Scotland Yard a britští aristokraté. A i kriminalistika v té době byla úplně jiná, než jak ji známe dnes… Aniž by to Joannino okolí tušilo, i ji obestírá velké tajemství. Ukáže se totiž, že je plodem vášnivého setkání nyní již zesnulého Sherlocka Holmese a Ireny Adlerové, jediné ženy, které se kdy podařilo slavného detektiva přelstít. A Joanna? …Ta dostala do vínku skvělé dedukční schopnosti obou svých rodičů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , EdikaOriginální název:
The Daughter of Sherlock Holmes , 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc nelíbila. Byla předvídatelná a nudná, přišlo mi že děj se skoro nehýbe kupředu.
Celou knihou mě provázelo jméno Sherlock Holmes, které se objevilo alespoň třikrát v každé kapitole, až tam překáželo (Dala jsem si tu práci a spočítala je. Objevilo se tam 167x).
Je to spíše příběh pro někoho, kdo Sherlocka Holmese moc nezná a chce se především pobavit. VELMI odpočinkové čtení.
Příjemné odpočinkové čtení ve stylu Sherlocka Holmese. Jen jsem myslela, že na mě více dýchne doba, ve které se to odehrává.
Takový Sherlock Holmes v ženském vydání. Četlo se to dobře a děj rychle ubíhal. Akorát mi trochu vadilo, že vraha jsme znali vlastně už od začátku a pak se už jenom hledaly důkazy. Mám ráda, když je na konci nějaký zvrat s viníkem nebo aspoň nějaké to napětí, kdo je vrah. Tady mi to chybělo, ale bavilo mě i to objevování důkazů. Joanna mi byla sympatická, ale Watsonové mi často připadali přihlouplí a myslím si, že je autor měl napsat lépe.
Knížka mě mile překvapila. Vrátila mě do doby, kdy jsem četla klasickou detektivku a opět dokázala, že vše jde vyřešit logikou, dedukcí a pozorováním bez dokonalé techniky a přístrojů. Postavy jsou sympatické a děj má spád.
Přečetla jsem ji jedním dechem. Jen občas mi přišli lidé zamotaní. Celkově za mne fajn. Přečetla jsem ji již 2x.
Myslím, že dcera Sherloka Holmse se bravurně zhostila role detektiva a úspěšně vyřešila složitý případ.
Ze začátku mi vadilo, jak je Joanna až moc chytrá a páni doktoři se jí ptají jako hlupáci...
Když jsem si na to pak zvykla, tak to nakonec nebylo špatný čtení...
Kniha mě velice ale mile překvapila. hlavní hrdinka byla od samého tačátku velice sympatická. Lábilo se mi na ni,že se nebála ukýzat svou intelikenci. Překvapil mě konec, když vyšlo najevo, že vá kdo je jejím otcem.
Tato kniha mě velice mile překvapila. Neměla jsem od ní velká očekávání a nejspíš proto se mi nakonec tolik líbila. Bylo to velice dobře a čtivě napsáno a četlo se to rychle, takže po technické stránce to bylo skvělé. Po příběhové stránce jsem z toho byla také nadšená, hlavní hrdinové byli skvělí i když mě místy vážně rozčilovali. Joanna se často chovala nepřiměřeně a občas mi připadalo, že je až neskutečně bystrá. Mělo to nejspíš navozovat atmosféru Sherlocka, ale mě osobně to spíš vadilo. Také si myslím, že Watson by toho po tolika letech s Sherlockem přece věděl více, ne? Ale tady ze sebe spíš dělal hlupáka.
Ale příběh mě moc bavil a byla jsem až do konce zvědavá jak se to celé vyřeší, takže celkově to ve mně zanechalo dobrý pocit a i přes nepříjemné chyby to bylo skvělé. Rozhodně doporučuji!
No, abych byla upřímná, čekala jsem od toho něco jiného...
Chápu, že to má být Sherlockovské, ale čeho je moc, toho je příliš.
Jak už bylo psáno, pomalý rozjezd, pak se to tedy zlepšilo, ale stejně. Často mi přišlo, že autor dělal skrz hlavní hrdinku z obou doktorů Watsonů "nezkušené amatéry", zatím co oni na ní celou knížku pějí ódy.
Nevím, jestli to byl jen můj dojem, ale dost mi to vadilo.
(Vážně? John, který toho s Sherlockem tolik prožil a na něm to nic nezanechá? Pořád se diví každé "malé" dedukci?
A John mladší, zkušený patolog, a on se nechá poučovat v podstatě o všem ze své praxe?
A když náhodou na něco přijdou dřív něž hlavní hrdinka, ta je pochválí, jako cvičeného psíka.)
Ale abych nebyla jen negativní, pár zajímavých zvratů to mělo a musím udělit malé plus za romantiku :)
V anotaci vše řečeno. Co tedy zbývá napsat k příběhu?
No... Ani pochmurné prostředí pitevny nezabrání mladému Watsonovi, aby prožil první, ale zdaleka ne poslední drobný záchvat vášně ke krásné a inteligentní Joanně. Spolu s vyšetřováním kriminální zápletky se zdárně, i když méně nápadně rozvíjí i romance... Zatímco vrah je poměrně brzy znám a zbývá mu jenom dokázat jeho zločiny, teprve na úplném konci se dozvíme, zdali vztah dvou mladých detektivů ukončil happyend...
Smím to prozradit? Nemám odvahu, ať nezkazím požitek ze čtení tohoto poměrně jednoduchého příběhu, který ovšem přinesl tak příjemný závan starého Londýna... Mlhu, klapot koňských kopyt a hrčení drožek... celou dávno zmizelou Anglii, kterou si stejně asi jen představuji...
Není to A. C. Doyle a jeho stará dobrá dvojka Holmes a Watson... ale trochu je to připomíná :-).
Co ke knížce říct? Ze začátku jsem byla mírně zklamaná. Mrzelo mě, že je Sherlock již po smrti a s dcerou se nikdy nesetká. Na můj vkus to bylo moc očividné, ale přesto napínavé čtení. Asi v polovině knihy příběh začal nabírat grády, konečně. Celkově se mi kniha líbila, ale ubírám jednu hvězdu za ten dlouhý rozjezd.
Nebylo to špatné, myslím, že A.C. Doylovi by se to také líbilo, nic přehnaně napínavého, spíš dedukce, logika apod.
Za sebe musím konstatovat, že jsem si tento příběh mimořádně užil. Pokud jste již některé původní příběhy SH četli, tak jste věděli do čeho asi jdete. Věřím, že navázat není úplně jednoduché a často dojde k nepochopení (viz např. kniha Miroslava Macka – Saturnin se vrací).
Je to samozřejmě zcela něco jiného jako třeba knihy Chrise Cartera. Není to tak brutální, padouch je dlouhou dobu známý a přesto to má své kouzlo. Takže tak.
Ešte som túto knihu nedočítala, no dovolím si napísať moje doterajšie dojmy z nej, pretože silne pochybujem, že ďalšie stránky knihy dokážu zmeniť môj pohľad na ňu - ak áno určite prepíšem tento komentár..
Za mňa zatiaľ - hrozné. Tupé, naivné, bez nápadu a miestami dosť trápne. Od Goldberga som ešte nič nečítala a asi už ani nebudem, a je tiež pravda, že už je to nejaký čas odkedy som čítala príbehy o Sherlockovi a nie každý z nich mal rovnako dobrú úroveň, ale toto si A. C. Doyle vážne nezaslúžil... Celý príbeh je písaný akoby pre "jednoduchších ľudí" a postavy sú tak neoriginálne, nielen čo sa týka charakterov, ale aj ich konania. No a pardon, tie Joannine dedukcie? Kde v nich je ten prenikavý intelekt, ktorý mala akože zdediť po svojom otcovi? Najviac ma ale rozčuluje to, že je to sprostá vykrádačka, ktorá stavia na obľúbených a výborne vykreslených postavách iného autora. Och, pardon, na ich POTOMKOCH. Ešte aj stará pani Hudsonová tu má dcéru, no ja odpadávam. Očakávam, že na konci knihy sa objaví aj šteňa psa baskervillského.
Jediný z pôvodných tam zostal starý dr. Watson, ktorý sa asi ale medzičasom zmenil na akýsi maják, či aspoň lucerničku, pretože mu z neznámeho dôvodu neustále svietili oči (neviem či to bolo prekladom, alebo autor zamýšľal, že bude hlava Johna staršieho na každej druhej strane svietiť ako halloweenska tekvica).
To, že autor čerpá z klasiky či jednoducho len od iného autora rozhodne neodsudzujem, ale on sám tam musí priniesť niečo vlastné.. niečo zaujímavé, pútavé, nejaký nápad, emóciu. Aj keď musím uznať, že u mňa sa emócia pri čítaní dostavila - bol to hnev, ale aj frustrácia z tohto nepodarku. Doyle sa musí v hrobe obracať a ako vidím, tak už si to asi aj s Goldbergom vybavuje ručne-stručne. Za mňa strata času a peňazí.
Je to čtivá a zajímavá kniha... nicméně mám dojem, že autorovi chybí představivost. Žádná velká originalita. Jen upravený jiný příběh od Doyla, pouze nová generace. Trochu mě mrzí, že Holmes se s dcerou nikdy nesetkají. Tato stránka mi tam trošku chyběla. Do poslední chvíle jsem doufala, že se ti dva v minulosti setkali a bude tam malá vsuvka o tomto shledání. Jistě by setkání těch dvou mohlo být zajímavé. Co mi ovšem vadilo, byl pohled na tehdejší dobu - kniha byla v tomto bodě hodně naivní. V podstatě nikdy nenarazili na problém, i když vyšetřovatelem byla žena. Od tohoto nápadu jsem čekala víc.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Vražedný lék |
| 2018 |  Dcera Sherlocka Holmese |
| 2008 | Smrtící praxe |
| 2005 | Virus |
| 2003 | Mozkové vlny |
Knize bych nakonec dala asi 2,5 hvězdičky. Přikláním se k nižšímu hodnocení, protože do poloviny knihy jsem to neviděla na dočtení příběhu... vůbec mě to nebavilo, přišlo mi to velmi zdlouhavé ale pak se to nějak přehouplo a začala jsem být zvědavá, jaký byl motiv...hlavní postavy celkem sympatické. Ale mělo to prostě větší perspektivu, která nebyla naplněna. Jediné poutavé na knize je její obálka (a název)...