Dám ti slunce
Jandy Nelson
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260443/bmid_dam-ti-slunce-4j7-260443.png
4
874
246
Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , CooBooOriginální název:
I'll give you the sun , 2014
více info...
Přidat komentář
Hořkosladký sourozenecký příběh psaný ze dvou odlišných, a přece tak podobných pohledů, je napsaná tak skvěle, že omluvíte i lehce patetický závěr. Autorka navíc dokáže psát tak, že se od knihy nebudete chtít odtrhnout. Nádhera!
Začala jsem číst, ale asi po hodině jsem to vzdala. To jsem se teda vůbec netrefila. Vrátím do knihovny.
Tak tato kniha mne velmi mile překvapila a to i přes to, že už dávno nejsem její cílová skupina. Možná je to proto, že je příběh protkaný spoustou mých oblíbených témat, nebo je to čistě proto, že autorka umí psát. Každopádně ji mohu ( za sebe ) vřele doporučit!
,,Když se jedno dvojče pořeže, druhé krvácí."
Po téhle knížce musím opravdu uznat, že autorka má svůj osobitý styl, a kdyby mi někdo její jinou knihu dal k přečtení, poznala bych ji hned. Způsobem jakým popisovala skrze Noaha a Jude život, okolí a lidi mě dostával. Nejdřív jsem si řekla, co to sakra je, ale postupem času mi to přišlo normální a hezký. Tak to mělo být. Celá jejich rodina byla nenormálně normální.
A na konec mě knížka donutila ze začátku litovat a později fandit Noahovi (někdy až moc - ale on byl správně divnej :D), doufat pro Jude (ke které mi ta divnota prostě nešla) a to všechno zároveň se čtením ke konci až s otevřenou pusou.
Můžu říct, že některé věci jsem tušila dopředu (například tu věc s G. a jejich mamkou).
Je tam i krásně vidět vztah mezi sourozenci a obecně mezi rodinnými členy, jak se mění ze dne na den, a co všechno se může stát a jak se můžete zamotat do lží a že je všechno se vším propojené a zamotané a to je prostě život.
Kniha je stejně zvláštně napsaná jako Nebe je všude. Ale musím říct, že tenhle příběh mi sedl a líbil se mi daleko víc, než ten, který jsem četla jako první (Nebe).
(A ta obálka je vlastně taky pecková a krásná. :)) Mě se prostě kniha fakt moc líbila - i když jsem pár věcí z příběhu předvídala - a nevím jestli je to proto, že jsem dlouho pořádně nečetla knížky a nebo pro to, že mi prostě nějakým zvláštním způsobem sedla.
Začátek mě úplně překvapil, jak bláznivě to bylo napsáno. Ocitla jsem se úplně v jiném vesmíru. Bohužel tak jsem se cítila, jak jsem později zjistila, jen u Noahových kapitol. Nápad dobrý. Moc se mi to celé s tím uměním líbilo, ale to rozhodně na lepší hodnocení nestačí. Jude byla nejvíc nezáživná v celé knížce. No, a jelikož byly její kapitoly odost delší, cca o 30 stránek, tak jsem se pěknou část knížky nudila. Konec knížky mi vůbec nepřipadal dotáhnutý ani zajímavý. Víceméně to bylo jen shrnutí a opakování všech podstatných informací nazávěr ve formě - všichni si všechno vyříkejme. Ani na to vyříkání postavy nijak zajímavě nereagovaly. Na věc na kterou jsem celou knížku čekala, na tu se nedostalo konečné, živé reakce (N+B). Plus všude byla ve vzduchu předvídatelnost. Ale! Ale za tu Noahovu část to opravdu stojí. Pro Clarka Gablea nejsem žádný artičok ale tohle na mě bylo moc jednoduché.
Kniha Dám Ti Slunce je velice ojedinělá a výjimečná.
Příběh se vypráví z pohledů dvou hlavních hrdinů a zároveň z dvou časových linek. Během čtení vidíme, jak se příběh vyvíjel a jak jsme z minulosti dospěli do přítomnosti.
Nesmírně se mi líbil způsob, jakým autorka popisovala umění - jako způsob úniku a prezentace svých pocitů, vlastně sama sebe.
V knize jsou pasáže, které mě moc nebavily a neuchvátily, ale v celkovém hodnocení je kniha velmi povedená. Osobně miluji, když mi malé, dá se říci, nepodstatné věci do sebe na konci zapadnou jako dílky skládačky - toho je v této knize vážně bohatě.
Velice jedinečná kniha, která nemusí sednout každému, ale stojí za přečtení, zážitek a prožití příběhů hlavních hrdinů. Čtenáře kniha donutí i přemýšlet nad vlastními činy a způsobem života.
Také moc oceňuji LGBT+ tématiku, jež kniha má.
Doporučuji, solidní 4* :)
Vlasně pořádně ani nevím, jak slovy vyjádřit, jak moc se mi kniha líbila. Za mě 5*. (čteno v aj)
Kniha se mi moc líbila. Možná i kvuli tomu, že mám taky dvojče a dokázala jsem se do nich vžít. Věděla jsem jak se cítí. Kniha má velmi zajimavou zápletku, až do detailů. Všem doporučuji.
Ze začátku je knížka trochu vláčná a chvilku trvá, než se člověk zorientuje ve vyprávění každého z dvojčat. Postupem času se ale čověk těší na oba pohledy. Knížka má neuvěřitelnou zápletku (skoro až nemožnou), která do sebe zapadne jako puzzle. Jude i Noah mají každý něco do sebe a nevím, koho mám radši. Konec knížky je jedna velká "horská dráha emocí". Jediné, co bych vytknul, byl fakt, že oba sourozenci se na svůj věk chovali až moc dospěle. (čteno v originále)
Knížka, kterou jsem znala už dřív, ale neměla jsem jí v plánu číst. Knížka, která se mi asi po roce sama připletla do cesty, když jsem jí viděla v rukou jedné mé skvělé spolužačky.
„Jaká je?“ „Pěkná! Chceš jí půjčit, až jí dočtu?“ „Tak jo.“ - Tak mi jí půjčila. A nevím, jestli zapůsobil osud či co, ale děkuju, že se mi zase připletla do cesty!
„Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu.“ A mě se to asi stalo, protože jsem člověk, který umí kreslit. Dřív jsem to ani tak nevnímala, ale teď mi to příjde jako ohromný dar. Tahle knížka mi prostě nějak úplně změnila pohled na umění i na svět. Taková filozofická, řekla bych, i když asi ne pro každého (a zřejmě to ani nebyl původní záměr).
Na příběhu se mi, mimo jiné, líbil i styl psaní (kdy Noah vyprávěl minulost a Jude přítomnost).
Každopádně, jediné snad, co už chci dodat je to, že tohle byla prostě úžasná knížka, která mě hodně překvapila a potěšila. Mám teď ohromnou chuť opsat si všechna „moudra“, co v knize byla, přetvářet svět svým uměním, malovat v mysli a... říkat Bohu Clarku Gable (i když jsem ateistka)!
Musím říct, že je to jedna z nejlepších knih co jsem četla. Užasný příběh, nečekané zápletky a vztahy, byla jsem naprosto překvapená... Uznávám že je příběh trochu nerealný, ale není právě to to kouzlo?... Rozhodně tuto knihu doporučuji!
Slibně našlápnuto, ale od poloviny knihy to sklouzávalo do amerického (pedowoodského) klišé, až moc se hrálo na city. Vůbec jsem postavám tu jejich bolest neveřila, chudáci. Od 2/3 už jsem jenom protáčela panenky.
Nelíbilo se mi ani rozdělení kapitol (navíc byly až moc dlouhé), kdy jednu vypráví Noah v minulosti a Jude v součastnosti. Noahova linka se mi zdála zajimavější, no nakonec vše krásně zapadne do sebe.
Přesto, za promyšlenost příběhu, zajímavé a propracované postavy (včetně vztahů) dávám hvězdy 3.
Absolutně jsem tuto knihu nedokázala zdolat. Pro mě dost zmatené, tak proč se trápit.
Respektuji a posílám dále.
Prišlo mi, ako by sa táto kniha nádherne dotkla môjho vnútra. Bolo to jedno z najlepších čítaní tohto roku. Postavy, dej a emócie ktoré táto kniha vyvolala boli neskutočné.
Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu... Tak jako mně bylo nejspíš souzeno přečíst si tuto úžasnou knihu.
První polovina knihy byla převážně pesimistická a až později se nám odhalilo to "Slunce"... Kapitoly z pohledu Noaha (před smrtí jejich matky) a Jude (po smrti jejich matky) se mi velice líbily, mohli jsme se tak více seznámit s pocity obou sourozenců.
POZOR SPOILER!
Co musím knize vytknout je to, že se postavy někdy na svůj věk chovaly příliš vyspěle a také to, že vztah mezi Jude a Oscarem skončil jako až moc velký HAPPY END (ale možná to tak přijde jen mně). Taky je mi líto, že se nedostalo více pozornosti vztahu mezi Noahem a Brianem. (Když už tam byl ten první polibek - při kterém jsem se prostě musela culit štěstím❤ - tak jsem si přála i šťastné znovushledání a ne jen stručné vysvětlení na jednu stránku jaktože jsou zase spolu...)
KONEC SPOILERU
Ale už ani nevím co psát, kniha byla naprosto skvělá a po dočtení na ni pořád myslím. ROZHODNĚ si ji musím přečíst ještě minimálně jednou a všechny ty pocity, které ve mně vyvolala, pořádně zpracovat :D.
I přes těch pár maličkostí, které mi na knize vadily si zaslouží minimálně 15* z 5.
DOPORUČUJI! ❤❤❤
MALÁ UKÁZKA :D :
...Celá severní Kalifornie se teatrálně nadýchne. Až na tátu. Ten si odkašle. On tomu nevěří. Protože je artyčok... (Myšlenkové pochody level Noah... Proč jen mi to tak moc připomíná mě???)
Je to tíživá, ale optimistická novela o dvojčatech a rodinných problémech. Ze začátku jsem se do knížky hned začetla, autorka nás krásně seznamuje s postavami. První vypravěč se stal Noah, dvojče Jude, který to vypráví z doby, kdy jeho mamka umřela. Potom následuje kapitola s názvem Jude, která to vypráví z doby po smrti mamky.
Takovýhle typ knížky jsem četla poprvé a moc se mi to líbilo – byla to zvláštní zkušenost. Skoro polovina knížky je taková depresivní, potom už se ,,přehoupneme“ na optimističtější část a ke konci už vysvitne to zmíněné Slunce. (které je v názvu knížky)
Jediné, co mě fakt štvalo bylo to, že v knížce byly chyby. (samozřejmě chápu, že to nikdy nebude úplně bez chyby, ale i tak mi to dost vadilo…) A ten konec? Dal se sice předpovědět, to jo, ale celou knížku jsem si přála, aby to tak dopadlo. Za mě můžu doporučit :-)
Při čtení jsem si do knížky lepila lepítka k zajímavým myšlenkám u musím vám říct jedno – spotřebovala jsem všechna žlutá :-D To značí to, že to je opravdu dobrá knížka.
Pokud by se vám líbily knížky zmíněné v tomto příběhu, tak to jsou tyhle dvě:
Portugalské sonety (Elizabeth Barrett Brownigová) – ,,Jak miluji tě?“
Pekelná přísloví (Wiliam Blake)
Dokonalá kniha. Rozesmála mě i rozbrečela. Děj byl dokonale propleten a překvapující.
Při druhém čtení jsem si chtěla vypsat ty nejlepší pasáže... ale víte co? To bych musela opsat celou knihu.
Knížka byla suprová. Její myšlenkové pochody, hlášky a citáty byly úžasné, citlivé a kolikrát i vtipné. Měla jsem od ní úplně jiné očekávání, ale bylo to aspoň trochu originální. Prolínání dějových linek bylo dokonale promyšleno a co se sympatičnosti postav týče, byla laťka jako na horské dráze. Na začátku jsou sympatičtí, v půlce knihy zase ne a na konci máte pochopení. Děj mi seděl víc z pohledu Noaha, u Jude byl sice taktéž úžasný, e o něco méně.
Doporučila bych určitě každému komu je 13+, myslím že pod 13 by čtenáři moc nepochopili hlavní myšlenku
Štítky knihy
homosexualita smrt výtvarné umění dospívání rodinné vztahy šikana dvojčata romantika pro dospívající mládež (young adult) pověrčivost
Dám ti slunce
Kniha Dám ti slunce je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 118x |
| Čtenářské výzvě | 164x |
| Doporučených | 169x |
| Knihotéce | 401x |
| Chystám se číst | 713x |
| Chci si koupit | 183x |
| dalších seznamech | 13x |
Kniha je určená pro mladší čtenáře, nicméně se mi kniha hodně líbila. Kniha byla čtivá, bavila mě, styl psaní se mi líbil. Je to jedna z knih, na kterou budu dlouho vzpomínat. V knize je zakomponována také LGBT tématika. Knihu doporučuji.
Hlavními postavami jsou Jude a Noah, kteří jsou dvojčata. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu jednoho ze sourozenců. V knize nalezneme první lásky, zklamání, smutek, romantiku, několik tajemství, která se postupně budou rozplétat. Líbilo se mi, když Noah v některých okamžicích použil slovo AUTOPORTRÉT, kde zachytil určitý moment situace. Zajímavá byla také konverzace Jude s její mrtvou babičkou. Líbilo se mi, že v knize nalezneme také různá úsloví, která nám mohou pomoci, abychom se vyvarovali určitých věcí, anebo abychom něco získali. Zajímavé byly také hry, které sourozenci společně hrály. Tyto hry byly na zamyšlení a rozhodně jsem tyto hry nikdy nehrál.
Grafické zpracování knihy je moc pěkné.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jedna z posledních věcí, co mi řekla, bylo, že je špatné žít ve lži. A že je moje povinnost být věrný svému srdci.
Jak říkal Guillermo, srdce neposlouchá rozum. Neřídí se zákony, konvencemi ani očekáváními druhých. Aspoň že umřela s plným srdcem. Aspoň že opravdu žila, že nechala život praskat ve švech, že se její koně stačili rozběhnout tryskem, než musela odejít.