Conan a kletba monolitu
Robert Ervin Howard , Lyon Sprague de Camp , Lin Carter
Conan (knižní série) série
>
Tato kniha předkládá devět povídek z doby, kdy byl Conan skutečně Conanem a ne mnohomluvným troubou, kterého dokáže k zemi srazit přerostlý pes. Povídky pocházejí z Howardovy pozůstalosti a dopsali je, doplnili nebo přizpůsobili conanovskému cyklu Carter a de Camp. Vznikly tak příběhy, které si zachovaly Howardova ducha a atmosféru. Od ledových plání severu po vlhké pralesy Černých království – tam všude Conan bojuje a vítězí. Tento první svazek (ze dvou) přináší povídky v překladu Jana Kantůrka, vydané dosud pouze samizdatově.... celý text
Dobrodružné Povídky Fantasy
Vydáno: 2004 , Klub Julese VerneaOriginální název:
The Curse of the Monolith , 1968
více info...
Přidat komentář
Velmi primitivní a syrové povídky, naplněné naprosto jednoduchým a primálním dějem. Conan, prales, nahá žena, netvor, boj.
Naprosto na kost ohlodané příběhy.
Autoři ve většině povídek pěkně vystihují atmosféru původních Howardových textů. Máme tu tedy lehce hororové prvky a zneklidňující mystické obskurno, naplněné surovým a značně nekomplikovaným dějem.
Všechno ovšem není tak dokonalé jako od Howarda. Ta pověstná jiskra tu až tak úplně není a například poslední povídka je dost mimo mísu, jak příběhem, tak stylem. Ale i tak je to velice solidní, True-old school primitive heroic fantasy.
Howardovi pokračovatelé De Camp a Carter jsou obratnější fabulátoři než Howard, jejich texty jsou uhlazenější, ale zároveň jsou bez nápadu a tak nějak nevzrušivé. Navíc se neubránili určité psychologizaci hlavního hrdiny a tím zabili to nejcennější na Howardových povídkách: přímočarou a brutální povahu i konání barbara, prostého jakéhokoli stínu pochybností. Oč komplikovaněji pracují s povahou barbara, o to jednodušeji a prvoplánověji vyznívá samotný příběh. Snad s výjimkou poslední povídky, Rypák v temnotách, v tom nenacházím příliš z Howardova syžetu, natož stylu a uváděné Howardovo spoluautorství mi tak přijde značně diskutabilní. Alespoň jsem zpětně docenil přednosti původních Howardových povídek.
Taťka (Howard) zakladatel načrtl příběhy a jeho dva nejskvělejší následovníci se jich chopily a dotáhly je do finální tisknutelné podoby. Devět typických Conanovek, které máme tak rádi a žereme je autorům i s navijákem. To jsou příběhy, které utečou rychleji, než Conan z doupěte ledového červa.
Jednotlivé příběhy si drží více méně „standardní“ kvalitu krátkých Howardovských povídek včetně úvodu, kdy se dovíme, kde skončil Conan posledně a na jaký příběh chronologicky navazuje. V závěru nabereme akční tempo šinkanzenu a sledujeme Conana zbitého jak turanského psa, s holou prdelí, ale často se „zpívajícím srdcem, s tváří obrácenou ke zlatému jihu, k zemím, kde jej čekala bílá města, zalitá teplým sluncem, kde silný a odvážný muž s trochou štěstí mohl získat třpytné zlato, rudé víno a ženy hebké a dlouhonohé.“
Výborné počtení, jež má jednu vadu na kráse a to postupně stále větší počet korektorských chyb. To však není důvod k vynechání téhle pecky.
Štítky knihy
Část díla
- Doupě ledového červa 1969
- Kletba monolitu 1968
- Krví zbrocený bůh 1955
- Nergalova paže 1967
- Rypák v temnotách 1969
Kniha Conan a kletba monolitu je v
Přečtených | 53x |
Doporučených | 3x |
Knihotéce | 34x |
Chystám se číst | 3x |
Chci si koupit | 10x |
dalších seznamech | 1x |
Je vidět, že základ těchto povídek pochází od samotného tvůrce Conana. Ale zpracování a jejich dokončení bylo provedeno s citem a člověk by měl pocit, že jsou celé Howardovým dílem. Jednoduché příběhy mají tu správnou atmosféru, nedělají z Conana něco jiného, jak je tomu u novějších pokračovatelů.