Cochcárna
Jiří Bigas
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158646/bmid_cochcarna-aKj-158646.jpg
4
12
12
Jiří Bigas smíchal pravdu a lež, tajemství, sexuální fantazie jako sexuální úchylky, poživačnost, násilí, korupci, zločin, možná trest… A napsal mrazivý příběh o lidském sobectví, chamtivosti a nenasytnosti v dobovém obraze přelomu starého i nového milénia, ve společnosti, která lidi nutí skrývat se před ostatními, přetvařovat se, nasazovat si masku, přetvařovat se tak dlouho, až se maska stane vlastní tváří. To je Cochcárna! Můžeme mít všechno, celý svět, ale ztratíme duši.... celý text
Přidat komentář
Příběh tak trochu kafkovský, dějem-nedějem i jazykem. Místy obtížné čtení, pro Bigase skoro až netypické, ale dotváří podstatu celé knihy.
Z čeho a jak vyrůstá zlo? V tomto případě nejde o velké kataklyzmatické zlo, ale o řadu malých, někdy omluvitelných poklesků a provinění, která časem narůstají sčítají se a násobí a končí v temné propastí soukromého i veřejného pekla. Sex, prachy ovšem tentokrát bez rokenrolu...
Mrazivý popis rozpadu osobnosti soudce městského soudu. Nejprve věřící a zároveň pionýr, poté premiant a komunista, poté úplatný soudce. Historie jeho rodiny a jeho kréda "urvi co můžeš" a "zůstaň nenápadný" vedou až k rozvoji mániodepresivní poruchy...
Některé čtenáře asi nejprve zarazí samotný název, je možné, že některým bude evokovat neslušné pojmy. Ani z vysvětlení na přebalu knihy nebude moc moudrý, neboť se tam mluví cosi o nošení masek. Ve skutečnosti je slovo cochcárna stvořeno ze spojení „dělat si co chceš“. Bylo v době minulého režimu používáno v případech - velmi častých – kdy akce, úkoly i instituce byly natolik formální, že lidé si dělali co chtěli, hlavně že něco dělali, vykazovali činnost a pobírali odměnu.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cochcárna |
| 2009 | Vrahovice 119 |
| 2010 |  Místečko |
| 1988 | Kdo se dotkne duhy |
| 2012 | Supl |
Tak tohle mi teda rozhodně nesedlo ani trochu. Asi to byl pokus o novodobého Kafku a nějakou hlubší sebezpytnou sondu, ale to pro mě nemělo šanci.
Možná to byl pokus o nějakou sebereflexi autora, vzhledem k podobnému vzdělání, těžko soudit.
A myslím, že autor si dokázal jak dlouhé a složité souvětí dokáže napsat. Jedna věta místy skoro na 2 strany fakt asi není normální.