Co mají vědět ženy, aby byly milovány

Co mají vědět ženy, aby byly milovány https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/20966/co-maji-vedet-zeny-aby-byly-milovany-20966.jpg 4 18 4

Láska a vztahy mezi dvěma lidmi vůbec jsou často záležitostí křehkou a zranitelnou. Na druhé straně však působí i jako nezměrná síla a most k překonání těžkostí vnitřních i vnějších. V povídkách Eduarda P. Martina na sebe láska bere řadu překvapivých, ba fantastických podob – už proto, že jde o texty, které patří do světa literatury science fiction. Ale zklamán by byl ten, kdo by očekával klasické atributy tohoto žánru, neboť prvky sci-fi slouží autorovi jen jako kulisy, jako prostředek k příběhům a sdělením, jež jsou paralelami našich situací a životů. Je přirozené, že lidé v této knize už dávno obývají množství galaxií, pohybují se po celém vesmíru, nicméně stále jim zůstávají všední starosti, opakovaně řeší malé či větší problémy, neustále jsou konfrontováni v prvé řadě se sebou samými. Jejich světy se sice dají označit za velmi civilizované, co to však znamená ve skutečnosti, v každodenním životě? V titulní povídce se tedy hrdinka pokouší rozvést stejně tak snadno, jak se předtím vdala, zjišťuje však, že osud s ní hraje trochu jinou hru. Nesmírně zbohatne vynálezce, který vymyslí amorin, „lék na lásku“ – jaké je jeho překvapení, když později zjistí, že láskou doslova znudění lidé už o pilulky nestojí. Filolog objeví malý národ, jehož příslušníci mezi sebou na první pohled „nemluví“; začne s nimi komunikovat až poté, co zjistí, že hovoří opravdu beze slov – skrze cit a lásku ke druhému. V povídce Židle dojde ke zkratu systému: hrdina se sice chce oženit se svou snoubenkou, úřad ho však ožení se židlí a odmítá ho rozvést – nic nepomůže, nic neotřese kybernetickou nadvládou, byrokracie je zkrátka nesmrtelná… Povídky jsou jednou humorné, jindy dramatické či tragikomické, každopádně však přitažlivé a čtivé. Takže: co mají vědět ženy, aby byly milovány?... celý text

Přidat komentář

Gweny
02.04.2022 4 z 5

Neotřelý způsob fantasijních povídek ze světa, který nás možná jednou čeká také... tedy nás snad ještě ne, ale děti našich dětí už možná ano. Některé jsem humorné, některé vážnější, ta první docela dlouhá a přesto mě bavily všechny. Jako čtení před spaním ideální - člověk se nezaobírá žádnými obtížnými tématy, jen kroutí hlavou nad tím, kam se svět žene.

Jája92
19.02.2018 3 z 5

Zajímavá kniha, takový průměr, některé povídky zaujmou, jiné ne.


hanča34
11.12.2015 2 z 5

Po první povídce jsem zjistila, že to není kniha pro mně. Tak asi Eduard Martin nee.

nakavusterezou
19.06.2015 4 z 5

Kniha mě bavila, ale přesto se našly kapitoly, které mě nezaujaly. Hodně se mi líbil nápad, že děj se bude psát ve 23. století.