Pověz včelám, že se nevrátím

11.12.2022

Dlouho vyhlížená devátá kniha Cizinky vyšla na počátku listopadu a já ji měla v ruce hned následující den – přes rozpačité začátky série mám pro ni nakonec docela slabost, i když asi vybočuje z mého běžného typu čtiva. Claire si mě prostě nakonec získala, nejspíš tím, s jakým odhodláním se pouští do zachraňování kolem sebe a zároveň vzdoruje předsudkům, které v 18. století společnost ovládají. Teď už tedy k devátému příspěvku do série, Pověz včelám, že se nevrátím.
K mému zklamání se příběh tentokrát mnohem více točí kolem Williama, Brianny s Rogerem a Iana, a tak jsem si Claire užívala sotva na půlce z těch 1 400 stran. Na druhou stranu tu ale její léčitelské schopnosti začínají dosahovat opravdu závratných výšin. (A taky tam bylo strašně málo Adsa!)
Přiznávám, že obzvlášť Williamovy kapitoly mě notně nebavily, což se projevilo i na celkové délce četby knihy – strávila jsem s ní dlouhé čtyři týdny, během nichž jsem si ještě odskočila k několika komiksovým jednohubkám.
Asi je ale logické, že jak Claire a Jamie v knihách stárnou, Diana Gabaldon si připravuje půdu na práci s jinými postavami v případných dalších knihách. V květnu ostatně uváděla, že v desátém dílu se nejspíš s Jamiem a Claire rozloučíme. Za sebe mohu říct, že s koncem téhle dvojice pro mě asi závislost na Cizince taky skončí, nečetla jsem ani knihy o lordu Johnovi, ani mě žádná z ostatních postav nenadchla tak, aby mě zajímaly její další osudy. Tak to aspoň cítím teď, později uvidíme, jak to bude ve skutečnosti.
Na desítku se ovšem těším (i když bůhví, za kolik let se jí asi dočkáme), ostatně i ten závěr, který zřejmě dvě příběhové linky spojí v jednu, mě na pokračování dost nalákal.
.
Hodnotím 5* už jen proto, abych vykompenzovala ty odpady, jimiž jistí trolové knihu hodnotili den po vydání, aniž by ji kdy četli či hodlali číst. =*

04.12.2022

Když jsem přečetla první díl, tak jsem musela číst hned další, ale to už nebylo ono. Díly měly hodně kolísavou úroveň, alespoň pro mě. Některé jsem doslova přetrpěla, ale zvědavost mě hnala dál. Ale tento tedy stojí za to. Ani vteřinu jsem se nenudila. 1 400 stránek plných zvratů, lásky, nevraživosti i nenávisti. Hrdinové procházejí další fází svého života. A že to tedy není procházka růžovým sadem. Jenom ten konec! Doufám, že nebudeme čekat dlouho na pokračování. Měla jsem pocit, že je to hned na další stránce.
(4. 12. 22 - 27 527 - 61)

01.12.2022

Jako vždy skvěle napsané. Autorka Vás nenásilnou formou přenese v čase a vy se najednou ocitnete na Hřebenu vedle hlavnich hrdinů. Jen doufám že tuto sérii ve zdraví dopiše a nebudeme muset čekat moc dlouho.

A ti co si přečtou jen jednu knihu z celé série a neví o tom zhola nic tak ať si laskavě nechají hodnocení pro sebe.

11.11.2022

Po neskutečně dlouhé době čekání jsem se dočkala již devátého dílu Cizinky. Autorka opět přinesla příběh plný detailů, které při čtení působí jako deník. Obvykle takto rozmáchlý děj nemám ráda, ale v tomto případě mě baví číst i o takových prkotinách jako vaření, lov, výroba léků a tak podobně (nedokážu přesně říct proč). A že toho na těch skoro 1400 stránkách bylo.

Překlad byl občas kostrbatý, u některých vět jsem měla dojem, že se zapomnělo na negaci, někdy to bylo zmatené a našly se i chybky. Ale pokud člověk knihu v originálu nezvládne přečíst, tak se holt musí smířit s tím, co je k dostání. A jelikož mám Cizinku ráda, jsem ochotná to nějak překousnout. Ocenila bych však poznámku pod čarou u cizích frází, jelikož bylo notně používáno francouzštiny, němčiny, gaelštiny a podobně a ne vždy šel význam odvodit z textu. A googlit každou takovou větu se mi vážně nechtělo.

Dobré dvě třetiny knihy plynou neskutečně pomalu a autorka se vyloženě vyžívá v protahování, detailech a zbytečnostech. Vše plyne pomalu po dnech nebo to občas poskočí o týden. O to víc mě mrzelo, že závěrečná třetina začala skákat i o několik měsíců a přitom se jednalo o zásadní chvíle. Momenty, které byly důležité a nedostaly tolik místa. Nevím, jestli to mělo způsobit napětí nebo už si říkala, že je to příliš dlouhé a měla by to nějak zaonačit. Ale docela mě to zamrzelo.

Opět se toho dělo hodně a Claire a Jamie tak mohli přidat další zářezy k předchozím malérům. Což mě přivádí k tomu, že by bylo ideální opravdu skončit desátým dílem, i když se autorka stále nerozhodla. Nicméně už toho začíná být moc, začíná to být překombinované, na jeden život hlavní dvojice až moc divoké a navíc jim už táhne na šedesát, nemají-li to už za sebou. Některé postavy si ty patálie vyloženě přivolávají svým chováním a zbrklostí. Takže by Gabaldon měla opravdu připravovat důstojný konec, než to zbytečně přepálí.

Není třeba se ale nějak obávat. I kdyby následující kniha byla poslední, tak autorka nehodlá tento příběh úplně opustit. V plánu je i nějaký ten návrat díky Jamieho rodičům a možná i jiných postav. Takže se máme na co ještě těšit. Každopádně i přes překlad a uštvaný konec jsem si to zase užila a teď si budu rvát vlasy, že jsem to četla, protože prostě ten konec...