Cizinec a krásná paní
Pavel Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453964/bmid_cizinec-a-krasna-pani-6sG-453964.jpg
4
45
9
Dominantní postavou románu je nestárnoucí žena s nádherně oduševnělou tváří, která je majitelkou rodinného domu. Narodila se ve třicátých letech 20. století a nese v sobě osobní prožitky z příkoří dvou totalitních režimů, navíc i s pachutí nevydařeného manželství. Kromě toho těžce prožívá proměnu městské čtvrti, v níž žije, na místo, ve kterém se struktura obyvatel pomalu vychyluje ve prospěch imigrantů. Přes všechny tyto okolnosti však Krásná paní nepřestává věřit v dobro člověka a neztrácí důvěru k lidem. Ujímá se kurdského přistěhovalce přibližně v jejím věku, kterému hrozí vyhoštění, a udělá vše pro to, aby jeho pobyt zde byl legalizován. Příběh o vztahu mezi mužem a ženou, je tragikomickou metaforou o toleranci i o obtížném sbližování dvou odlišných mentalit, jež symbolizují i zvířecí hrdinové románu - papoušek Valtr a perský kocour Alibaba.... celý text
Přidat komentář
Opravdu příjemné čtení. Seznámíme se s Krásnou paní a Kemalem. Postupně je poznáváme, sledujeme jejich pokusy o soužití, které je plné nehod a nedorozumění zaviněných různou mentalitou národů. Oba jsou to inteligentní lidé, a přesto se těmto nehodám nevyhnou. Zajímavé jsou i vzpomínky Krásné paní, díky nimž poznáme její život a lépe tak pochopíme její chování. A vážení, konec mě tady dostal. Určitě si přečtěte.
(10. 2. 21 - 6 112 - 16)
K autorovi jsem se vrátila po strašně dlouhé době a vůbec nelituji. Úžasné počtení, skvělý jazyk, humor, ale i tragikomičnost všedních situací a nedorozumění, komunikační překážky, krásná a nevšední zápletka a v poslední kapitole neskutečné rozuzlení, musela jsem se smát nahlas:) Pan Kohout je mistr.
Tak to byla nádhera!! Kniha vše v jednom: laskavé, vtipné, inteligentní a napínavé čtení. Někomu vadilo pro něj až povrchní ukončení příběhu, ale pro mě je šťastný konec balzám na duši (těch špatných konců kolem sebe vidíme až až, ne?). Hlavním hrdinům držíte palce až do konce a když v happy end už už nevěříte, tak se stane to, že.....neřeknu :-)
Příjemné čtení, na příběhu dvou světů jsem si proběhl moderní české dějiny. Jen jsem od autora očekával lepší konec než typu "deus ex machina".
Líbilo.
Když se osud hlavních protagonistů začal ubírat trochu fantasmagorickým směrem, zdálo se mi to již přehnané; závěr a vyřešení zamotaného příběhu sice známým, ale zde přesto velmi elegantním postupem, mi přišlo fajn a vtipné.
Líbil se mi autorův nadhled nad osudy svých hrdinů a časté připomínání toho, že jde jen o vymyšlený příběh, vůbec nerušilo, naopak.
No, sice tradičně čtivá kniha, ale přece jenom je na ději znát ten fakt, že původně vycházela na pokračování v novinách.
Kniha vycházela na pokračování v MFDnes, a to už se dálo nestalo, aby v novinách vycházel román na pokračování. dříve, tedy v osmdesátých letch to bylo běžné. A ještě i na začátku 90. let minulého století.
Štítky knihy
láska zvířata, fauna soužití vztahy mezi národnostmi
Autorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
V roce 2009, kdy kniha vyšla, snad ještě ani Pavel Kohout nemohl tušit, jak mohutná vlna emigrantů se vzedme v roce 2015, kdy do Evropy přišlo přes milión žadatelů o azyl. Cizinec a Krásná paní je tak svým způsobem kniha prognostická, i když se o to vlastně vůbec nesnaží. Tragikomický příběh Růženy Čechové a Kemala Ötcölana je laskavým příběhem o hledání a poznávání toho, co nás spojuje a co nás rozděluje. A je také o tom, co si jako národ neseme s sebou coby dědictví oné komunistické deprese, která přišla po roce 1968. Vše zabalené do lehce ironické formy a převázané stužkou nadhledu. Trochu mi vadily autorovy (ne)duchaplné komentáře, ale u románu, který původně vycházel na pokračování, se to dá akceptovat jako úlitba novinářskému konceptu. Ostatně někdo může tyto vstupy považovat za originální, vtipné a podnětné. Rozčarování mi přineslo až finále ve stylu deus ex machina. Ponechat konec bez této závěrečné semioptimistické doušky v původním tragickém tvaru, hodnotil bych knihu lépe