Cizí země
Josef Straka
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402107/bmid_cizi-zeme-Q77-402107.jpg
5
5
3
Josef Straka doposud proslul především svými básněmi a kratšími básnivými prózami, z nichž prosakuje jemná melancholie, syrové existenciální klima, osamělé ohledávání světa v pohybu, za chůze, během cest a pobytů v cizích městech a cizích zemích. Próza Cizí země je nenápadná česká tragédie z časů, jež nenašly důvod přát citlivým a noblesně umírněným, ale naopak se rády kořily otravně průrazným, bezohledným a ke všemu odhodlaným. Z doby, jež veškerý idealismus smetla ze stolu. Autor dobře ví, že nemá šanci tohoto nepřítele porazit, ale ani mu nehodlá jít na ruku. Vzdoruje v podzemním baru či na řídce navštíveném čtení poezie, a pak o něm vydává křehké, ale vnitřně odolné a osvobodivé svědectví.... celý text
Přidat komentář
Melancholická báseň v próze, která mě oslovila především detailním pozorováním světa kolem nás.
"Jedeme výtahem, k pocitu, který se už nezopakuje."
Poetická próza, u které je opravdu těžké ve zkratce popsat, o čem je. Experimentální, vlastně bez příběhu, ale přesto příjemné čtení. Zejména pokud budete knihu brát jako jakési dlouhé básnické pásmo v próze, kterým ovšem prostupuje sledování a kritika společenské a politické situace nejen devadesátých let, ale i současnosti. Náročné čtení, ve kterém je čtenář ztracen jako turista v cizí zemi. Ale já si tohle tápání vlastně užil.
Štítky knihy
psychologie česká literatura sociologie společnost a politika
Opět notná dávka existenciální úzkosti od našeho předního autora existenciální poezie a prózy. Je to vlastně román, nebo spíš novela, která je ale napsaná suverénním (někdy až moc) básnickým jazykem. Trochu jako kdyby se Thomas Berhnard rozhodl napsat něco o době po listopadu 89 a o českých devadesátkách. Velmi hutná zpověď autora, který byl takříkajíc u toho, když se rodil kapitalismus. Autor svým originálním jazykem dokázal velmi sugestivně popsat a přiblížit tu turbulentní a nepřehlednou dobu. V české próze jsem se setkal s podobně hektickým a nervním stylem jen v případě románů Jáchyma Topola a Václava Kahudy. Doporučuji.