Chris Marker
David Čeněk
Monografie vychází z mnohaletých rešerší a výzkumu Markerova díla a nabízí souhrn utříděných informací, poznatků a výkladů a slouží jako zasvěcený průvodce světem výjimečného tvůrce. Oproti většině zahraničních publikací nejde o sborník analyzující hlavní témata tvorby. Kniha vychází z chronologického přístupu, obsahuje původní české texty k jednotlivým tvůrčím etapám a detailní pozornost je věnována také Markerovi spisovateli a novináři. Poprvé v českém překladu vychází inspirativní scénáře k imaginárním filmům Soy Mexico a Amerika v říši snů. Součástí knihy jsou i studie zahraničních autorů, jež přinášejí inovativní pohled na filmy, jako je Rampa, Pařížský máj nebo Bez slunce, které jsou českému divákovi nejvíce známé. ... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku |
| 2011 |  Vizuální antropologie – kultura žitá a viděná |
| 2012 | Chris Marker |
Jedna z nejobtížněji postihnutelných osobností francouzské kinematografie (a audiovizuální umělecké scény vůbec) se dočkala čtyřsetstránkové (počítaje i velmi detailní filmografii) monografie. Jejím autorem překvapivě není žádný francouzský filmovědec, ale David Čeněk, kterého bych si troufnul označit za jediného skutečného českého odborníka na Chrise Markera.
Monografie je to nesmírně precizní zejména na její historiografické rovině. Čeňkovi se z nesnadno dostupných zdrojů podařilo vykutat obdivuhodně detailní informace o Markerových filmech i okolnostech jejich vzniku (dobrý příkladem jeho svědomitosti je například srovnání překladů tří rozdílných komentářů ze slavné sekvence z Dopisu ze Sibiře).
Vzhledem k velmi obtížné dostupnosti Markerových filmů ani nevadí podrobnější popisy jejich obsahů, jež jsou navíc doplněné o kontextuální informace, které z filmů samotných nevyčtete.
Nesnadný úkol analýzy Markerových mnohovrstevnatých, kolážovitých filmových esejí Čeněk několikrát vyřešil přenecháním prostoru jiným autorům. Spíše ze skromnosti, než z obav čelit podobné výzvě, jak ukazuje jeho zdařilá, byť možná přehnaně shovívavá analýza filmu Vzduch je cítit rudě.
Knihu považuji za zásadní publikaci pro „vstup“ do světa Chrise Markera, který se jinak zdá být přístupným jen obtížně (částečně vinou samotného Markera, který od 60. let prakticky nikdy nekomentoval vlastní život a jen zřídka vlastní filmy).
Byť je Markerova tvorba již delší dobu uzavřena, nemá jít o ucelenou a definitivní příručku, o čemž ostatně svědčí i poslední kapitola, která končí jakoby vprostřed myšlenky, nikoliv nějakým obsáhlým shrnujícím závěrem. Zrekapitulovat Markera zřejmě ani není možné – to by mohlo být jedno z ústředních poznání knihy, u které je přesto dobré začít, pokud se dílo této enigmatické osobnosti rozhodnete blíže poznat.