Chrám divokých husí / Bambusové loutky z Ečizenu
Cutomu Minakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/6809/bmid_chram-divokych-husi-bambusove-loutk-m2R-6809.jpg
5
48
6
Dvě nejznámější prózy autora Cutomu Minakamiho nás zavádějí do typicky japonského prostředí a odehrávají se ve 20. a 30. letech 20. století. První („Chrám divokých husí“, 1961) je situována do zenového buddhistického chrámu Kohóan ležícího na úpatí hory Kinugasa v severozápadním předměstí starobylého Kjóta. Chrám má tři obyvatele – představeného, jeho družku a mladičkého novice Džinena, který je hlavní postavou „Chrámu divokých husí“. Pod zdánlivě klidným tokem života se v tomto místě odehrává drama, které nakonec vyústí v záhadné zmizení představeného. Stejně svěží vypravěčský styl, kterým si Minakami ve své zemi získával miliony čtenářů, je charakteristický i pro „Bambusové loutky z Ečizenu“ (1963), životní a milostný příběh nadaného lidového umělce za zapadlé osady v horské oblasti prefektury Fukui.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1989 , VyšehradOriginální název:
Gan no tera / Ečizen takeningjó 雁の寺 / 越前の竹人形
více info...
Přidat komentář
Kniha je skvělá. Skvělým vypravěčem je spisovatel Cutomu Minakami. Příběhy nejsou nijak veselé, hodně se asi v Japonsku od doby, popisované v knize, změnilo, přesto vyprávění a popisy kraje, tvrdé práce lidí jsou velice věrohodné. Jiná doba, jiní lidé, jiné zvyky, jiná země - moc zajímavé čtení.
Příjemné počtení, které dává nahlédnout do nedaleké minulosti Japonska, která se však zdá hodně vzdálenou, a to jak časově, tak i kulturně. Příběhy se poměrně dobře čtou, tedy některé pasáže velmi dobře, některé trochu hůře - občas jsem se nedokázal soustředit. Druhý příběh na mě zapůsobil velmi dobře popsaným krásným venkovským prostředím, vše jsem si živě dokázal představovat. Ten za 75%, první za 70%. 13.1.2018.
Určitě kniha hodná povšimnutí. Japonská jména se sice ze začátku trochu pletou, ale vše se dá rychle rozklíčovat. navíc je jich méně, než v mnoha obdobných dílech. Více se mi také líbila druhá povídka. Ale je škoda, že u nás nevyšly další svazky navazující na Chrám divokým husí. Další osudy Džinena by mě velmi zajímaly, zvlášť když při jeho tvorbě čerpal Cutomu Minakami ze svých vlastních prožitků.
Dva příběhy poodkrývající tajemnost a exotičnost japonské kultury. Jak už stojí v předchozím komentáři - příběhy se mohly stát kdekoliv.. Více se mi líbila povídka "Bambusové loutky z Ečizenu".
Dva chmurné baladické příběhy, které se vlastně mohly stát kdekoliv. Jenomže ty reálie kolem nich, zvláštní atmosféra, neevropské myšlení a hodnoty vyvěrající z jiné tradice, tušené a přesto originální pointy a vyústění - ty přinášejí vnímavému, pozornému čtenáři nebývalý zážitek. Napětí téměř jako v detektivce, zvláštní smutek dramatického a přesto poklidně plynoucího děje, fascinující folklórní prvky druhého příběhu dokládají, že autor psal o tématech, které znal a hluboce jim rozuměl.
Mohu jen odporučit, ale pouze těm, kteří četbu po prvních pěti nezapamatovatelných jménech nevzdávají :-). Japonská literatura v tom nejvlastnějším, nejjaponštějším provedení, včetně Evropanům neznámých reálií a společenských souvislostí.
Chrám divokých husí / Bambusové loutky z Ečizenu
Tato kniha je... zajímavá. Poutavá. Povídky na první pohled nezajímavé, stejně tak když bych se je pokoušel shrnout. Ale...
Ale nedokážu na knihu přestat myslet. Je to skvěle napsané, vypravěčsky mistrně sestavené, byť nečekejte velké strhující finále. Kniha je oduševnělá svým vlastním způsobem, japonskou přírodou a drsným prostředím, kde se prostí lidé snaží přežít.