Chlapec v pásikavom pyžame
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398336/bmid_chlapec-v-pasikavom-pyzame-2rY-398336.jpg
4
1875
451
Príbehy nevinnosti existujú aj v tej najdesivejšej realite. Toto je príbeh dvoch chlapcov v časoch, ktoré nemôžu nijako ovplyvniť. Začína sa v Berlíne roku 1942. Jedného dňa sa Bruno vráti zo školy a nájde pobalené všetky veci. Jeho otec dostal nové miesto a rodina sa s ním musí odsťahovať ďaleko na zvláštne miesto, kde nemá čo robiť, kde sa nemá s kým hrať. Kam len oko dovidí sa tiahne plot, ktorý ho oddeľuje od čudných ľudí. Bruno je však prieskumník a nezmieri sa s tým, čo vidí. Pri prieskumných cestách pozdĺž plota stretne chlapca, ktorého život a podmienky sú úplne odlišné od jeho.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas , 2006
více info...
Přidat komentář
Kdysi jsem viděla film, který mě závěrem šokoval a rozbrečel, takže jsem knihu měla dlouhou dobu v merku, ale dostala jsem se k ní až nyní.
Příběh je psán jednoduše, naivně, z dětského pohledu. Proto si myslím, že kniha je skvělé dílo, které může mladší populaci přiblížit bez zbytečných složitostí téma holocaustu. Samozřejmě, že příběh je sám o sobě poněkud nereálný, pochybuji, že by šlo, aby se dětský vězeň jen tak poflakoval u plotu a povídal si s někým z venčí, aniž by si chlapců kdokoli po tak dlouhou dobu všiml. Ale i tak se jedná o velmi silný příběh o silném a ne tak úplně naplněném přátelství.
Konec je velmi smutný, ačkoli ve filmu působil ještě hůř a drsněji. Řekněme, že kdo s čím zachází... (mám na mysli Brunova otce).
Líbilo se mi to, ačkoli mi vadila ta přehnaná naivita a to, že Bruno v některých okamžicích působil docela rozumně a jindy, hlavně při komunikaci se Šmuelem, jako úplný ignorantský blbeček. S dětmi pracuji mnoho let a nemyslím si, že by Bruno v devíti letech vůbec nic nedokázal pochopit a byl tak zabedněný. Toť můj názor.
Jinak se jedná o působivou knihu, kterou bych opravdu doporučila mladším čtenářům.
Chlapec v pruhovaném pyžamu mi ležel v poličce už od roku 2021. Proto jsem si říkala, že bych jo už konečně měla přečíst. Byla jsem zvědavá, jak budou hrůzy Osvětimi popsány pohledem malého Bruna, který je synem velitele koncentračního tábora a musí se z krásného domu v Berlíně přestěhovat právě do Osvětimi, kde bude jeho otec vykonávat jeho práci.
Překvapilo mě, že celá první polovina knihy byla v podstatě jen o stěhování a o tom, jak si Bruno zvyká na nové místo. Až tak lehce za polovinou se vlastně vydal na průzkum, jak tomu on sám říkal, a seznámil se se Šmuelem. Moc se mi líbilo to čisté dětské přátelství, které si mezi sebou Bruno a Šmuel vytvořili. Z dětské perspektivy se události v táboře nezdály až tak hrozné. Konec, ten samozřejmě hrozný je, ať už je to popsáno jakkoliv.
Vidět Osvětim a všechny ty hrůzy dětskýma očima bylo zajímavé a zároveň bych knihu určitě určitě doporučila všem, které téma zajímá, ale nezvládají takovéhle knihy kvůli všem těm popisům hrůz a vražd, co se na takových místech odehrály.
Velice čtivě psaná kniha.Snadno srozumitelná i malému čtenáři.Konverzace chlapců, byla tak čistá oproštěná světu dospělých. Měla by se dostat do rukou čtenářů, kde jen to jde.Za mě jednotka.
Opět kniha, ke které jsem se dostala až po shlédnutí filmu. Tudíž jsem věděla, jak skončí. A i přesto mě to vzalo. Autor po celou dobu krásně ukazuje jak je dětská mysl čistá, jak nerozumí zvěrstvům doby. Líbilo se mi přátelství Bruna a Šmuela, i když se Bruno občas jako přítel nechoval. Asi jako každé dítě. Takových přátelství bylo během války rozbito mnoho. A krásně se ukazuje jak by žádné dítě nemělo takové hrůzy jako válka, natož koncentrák zažít.
Námět byl naprosto fantastický, ale co mě celou dobu iritovalo, byla ta naivita. Ano, v 9 letech nemůžeme chtít zázraky, ale kdyby se k tomu rodiče postavili čelem a vše mu vysvětlili, nemusel by být konec takový, jako byl. Stejně jako u knihy " Kdysi" to u mě zabila naivita....i v současné době je potřeba dětem vysvětlovat fakta a ne mediální propagandu.
Psát knihu z dětského pohledu je vždy trochu záludné, protože je pro dospělého obvykle nemožné se do dětství vrátit. Navíc Boyne tu má vymyšlenou nějakou dramatickou linku, kterou se snaží s dětským pohledem zkombinovat. Za mne dobře fungují scény kolem stěhování, neshod rodičů, vztahů s prarodiči, ale ve chvíli, kdy do děje vstoupí Šmuel, začíná pro mne být realita příliš znásilňovaná. Bruno musí zůstat až nepřirozeně naivní, aby mu realita nijak nedošla (a aby se se Šmuelem nedokázal domluvit, jak se věci mají.) Navíc se prostě dalo jen těžko věřit tomu, že by měl Šmuel možnost chodit pravidelně na schůzky s Brunem, aniž by si toho někdo všiml. Podobně i Brunovi rodiče museli být hodně slepí... Prostě jsme v tomhle příběhu nedokázala věřit a tím pádem mě ani přátelství chlapců moc nezasáhlo.
Zo začiatku som si vravela, že kniha je celkom fajn napísaná aj pre detského diváka. Že by mohla byť takým mostom k tematike "konečného riešenia židovskej otázky" počas 2.svetovej vojny. Ale záver ma presvedčil o tom, že toto ešte pre deti nie je.
Z toho som aj ostala trocha v rozpakoch. Ak chcela autor infantilný pohľad na vec, nemal to ukončiť tak neprístupne pre detského diváka. Ale ak to chcel písať dospelému čitateľovi, tak to bolo ozaj príliš infantilné.
Inak sa to čítalo dobre. Myslím, že pekný príbeh. Neuveriteľný, ale pekný. Vravím, celý čas som to brala ako kniha pre väčšie deti, ktoré by mohli byť už postupne zasvätené do dospeláckeho sveta. Ale to asi iba v tom prípade, ak záver ostane nevysvetlený. Neviem od akého veku by mohli byť na to deti pripravené.
Knihu jsem četla do výzvy. Je také ve výčtu knih pro četbu k maturitě střední školy. Čtenáři v mé knihovně si ji vybírají z důvodu, že je to útlá kniha. Příběh jednoho roku z pohledu malého chlapce, který netouží mít nic jiného než normální dětství. Za neinformovanost krutě zaplatí.
Kniha napsaná z dětského pohledu. Ten konec....Proboha ten KONEC!!! Myslím, že budu rozdýchávat dlouho
Každoročně v lednu k příležitosti mezinárodního dne památky obětí holocaustu (27.1.) čtu nějakou knihu k tématu. Četla jsem Tatéra z Osvětimi, Mengeleho děvče, Jak Hitler ukradl růžového králíčka, Hanu, Kdysi, Pootm, Cilčinu cestu a tentokrát jsem se pustila do Chlapce v pruhovaném pyžamu než se do něj pustíme s dětma. A ta knížka mě úplně dostala. Jakmile přešel na druhou stranu plotu, četla jsem bez dechu a brečela jak želva. Tak silné čtení jsem hodně dlouho nezažila. Nevím, zda zvládnu film.
Vyděla jsem i film, kniha se dobře četla, jak přešel na druhou stranu plotu tak jsem měla žaludek až v krku.
Velice emotivní příběh. Po přečtení knihy, jsem nebyla schopna slov a po shlédnutí filmu se mi draly slzy z očí.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Tohle je za mě knížka, která je bez debat skvělým prostředníkem k seznámení dětí s 2. světovou válkou a koncentračními tábory. Styl psaní bych označila štítkem čtivý a jednoduchý (i když pro mě možná až příliš). Příběh mě bavil, jednalo se vážně o takovou jednohubku. Z válečného období toho už mám načteno dost, ale přesto se mi líbila jistá originalita tohoto textu v tom, že se na všechno díváme pohledem tak malého chlapce, který bydlí tak blízko jedněm z největších hrůz odehrávajících se v dějinách lidstva, aniž by to vlastně tušil. Nerozuměl vůbec ničemu a to pro mě byla v tomto žánru novinka. S Brunem jsem sympatizovala, i když mě v jistých chvílích štval (choval se někdy opravdu sebestředně). Šmuela jsem obdivovala za jeho sílu navzdory věcem, kterými si každodenně procházel. O emoce tu taky není nouze a pravděpodobně vám i nějaká ta slzička ukápne. Konec mě srazil do kolen totálně a nebyla jsem schopná ho vstřebat. Závěrem, vám tuhle knížku můžu doporučit, pokud se chcete v lehce tíživé atmosféře na toto období našich dějin podívat zase očima někoho jiného.
Možná až moc zjednodušené. Ačkoliv je Bruno zřejmě neobyčejně naivní, tak přece jen během toho roku přátelství na nějaká nepříjemná témata narazit museli a něco mu dojít muselo. Také jsem nepochopil proč se tak dlouho odkládalo vyslovení slova žid.
(SPOILER)
Při čtení této knihy se mi nahrnuly slzy do očí
Z celého toho příběhu je mi velmi smutno, ačkoliv jsem již viděla film před čtením knihy, stejně mě to dostalo úplně stejně jako předtím. Musím zde vyzdvihnout Johnův popis postavy Bruna. Za mě až neuvěřitelným způsobem dokázal popsat přemýšlení malého kluka v útlém věku. Celá kniha se mi dobře četla, neustále jsem byla v napětí co se bude dít dál.
Výborně napsaná kniha z pohledu malého chlapce. Možná je trochu škoda, že anotace vlastně vyzrazuje celou zápletku knihy (i když já jsem pointu znala z jiného zdroje).
Každopádně dětský jazyk, kterým je kniha psaná, se velmi dobře čte, a jsou tu i hezky zkomolená jména a názvy, jak to děti občas mají. A ačkoli kniha pojednává o hrůzných věcech, nic z toho není v knize přímo zmíněno a vše je pouze naznačeno.
Jedinečná kniha. Alespoň já jsem nikdy podobnou nečetla. Celou dobu je čtenář v napětí, co přijde...
Tak to je konec příběhu o Brunovi a jeho rodině. To se ví, že se to stalo hodně dávno a nic takového se už nemůže opakovat. Ne teď a ne v této době....
Kéž by, ale nevím....
další rest dětský literatury dohnán a stejně jako u dalších knížek s touhle tématikou bych i Chlapce dal na seznam povinné četby pro děti. Musím smeknout před Boynem, protože ten nápad kdy čtenář s hlavní hrdinou postupně odhaluje (pomocí hry a průzkumu) tajemství a hnus Aušicu je geniální, takže je to jak šité pro seznámení se s tématikou holokoustu. Jediné, co mi na tom vadilo bylo to epizodické pojetí příběhu bez výraznějšího dějového oblouku. O to silnější je ale pointa, která vás udeří rovnou mezi oči.
Přátestvi chlapců na opačné straně plotu za 2 světové války Německého chlapce Bruna,který příběhem provází a židovského Šmuela,oboum je 9 let.Výjimečný příběh přálelství a hrůzách války.Konec jsem proplakala.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
| 2016 | V tomto domě straší |
Film jsem viděla několikrát, ale knihu jsem nikdy nečetla a byla jsem na ni moc zvědavá. Vlastně některé části jsou v knize a filmu jinak. Co mě překvapilo je že konec je tu popsán mnohem jemněji než tomu bylo ve filmu. Za mě je to fajn kniha ačkoliv se do půlky moc nic nedělo a proto mám radši film.