Chemička, má láska
Václav Žďárský
Autor je farářem Československé církve husitské (až po roce 1990). Knihu je možné charakterizovat jako vzpomínkovou novelu dvaceti let práce v n.p. Synthesia Semtín (VCHZ). Je napsána velmi svižně a vtipně, zasvěceně komentuje život chemičky, velmi věrně zachycuje atmosféru často bizarního světa socialistického výrobního kolosu.
Přidat komentář
Chtělo by to zásah redaktora a „učesat“– některé historky či věty, názory se opakují, řazení „kapitol“ působí nahodile. Jinak vtipné, ironické (autor často nešetří ani sebe) vyprávění o práci v chemičce a životě za socialismu.
Můj táta tam vystupuje a trochu jsem pochopil, jak to v jeho práci chodilo. Je to hezky psané a bavilo mě to.
Chemička, má láska
Ještě pekelnější než práce na výrobě benzidinu se zdá být pobyt na ubytovně. Kapitoly věnované spolupracovníkům patrně nejvíce ocení sami aktéři a jejich známí. Ostatní zažijí malou exkurzi do chemičky, aniž by se nadýchali jedovatých látek. Obrázek o tom, co obnáší práce chemika v továrně, patrně již bude díky technickému pokroku trochu zastaralý. Hezké jsou poetické pasáže, méně hezké pak jadrnější výrazy hojně používané.