Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528352/bmid_chapadla-cerne-hvezdy-657cca462b575.jpg
4
40
40
Černá hvězda utopila svět. Aspoň se to tak šeptá mezi věřícími v podvodních svatyních. Aphelion už mezi věřící nepatří. Chce žít svůj život, ale kult Černé hvězdy se ji snaží stáhnout zpět do hlubin. Její tělo se mění a brzy ze člověka nezbude vůbec nic. Perihelion pracuje pro společnost, která vytváří hybridy lidí a ryb. Má na výběr – pomoct svému dvojčeti, aby se nestala nemyslícím dronem, nebo ji vydat a zajistit si kariérní postup. Je silnější sesterská láska, nebo tajemné vesmírné síly?... celý text
Přidat komentář
Tento žánr obvykle nečtu, ale jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do ruky! Autorka má úžasnou představivost - postapokalyptický svět i všechny bytosti v něm byly do detailů promyšlené - třeba jména sester nejsou jen tak vymyšlená. Příběh se mi při čtení promítal před očima, tak skvělé je kniha napsaná.
V tomto světě máte možnost změnit si tělo pomocí symbiontu - buď cíleně a částečně se symbionty od Nekonečna nebo nekontrolovatelně se symbiontem od Kultu Černé hvězdy, a proměnit se v rybu. Také si můžete nechat implantovat elektrosoučástky a stát se kyborgem. Nebo zůstat člověkem. Co si vyberete? Ale vězte, že nikde to není růžové..
Příběh dvojčat, sester byl velmi zajímavý. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by dvojčata měly tak napjatý, rozhádaný vztah. Většinou naopak. Jedna spíše emočně založená a ryba, druhá vědkyně s odtažitým postojem k transformovaným.. Více jsem tedy sympatizovala s Peri, ale i tak jsem si přála, aby si sestry k sobě našly cestu. A našly? To si musíte, vážně musíte, přečíst!
Co napsat o této prazvláštní knize, aby člověk neopakoval, co už tu bylo napsáno?
Především předesílám, že tento žánr prakticky nečtu a že jsem byla autorkou osobně varována, že to pravděpodobně nebude nic pro mě.
A bylo? Těžko říct. Ale spíš ano. Jde o syrový postapo scifi horror, tedy žánr, který jsem opravdu od Dne trifidů nejspíš nečetla. Ale dostal mě.
Od provopočátku mě uchvátila autorčina nezměrná fantazie, kterou jí jako "také autorka" upřímně závidím.
Příběh dvojčat, která si každá nesou z dětství svá traumata. Příběh o tom, jak nepodobné mohou být i sobě nejbližší bytosti. Příběh dvou dívek, které nemohou být rozdílnějších charakterů. Každá z nich činí, co považuje za nejlepší - a přece ani jedna z nich není šťastná. V tomto postapo polovodním světě není lehké přežít, natož být šťastný. Na jedné straně Nekonečno, až mrazivě místy připomínající jinou všemohoucí organizaci, na straně druhé Kult, kterých zase nepříjemně upomíná na fanatická náboženství všeho druhu.
Myšlenka existence symbiontů, tedy organismů parazitujících na člověku (aspoň takto jsem to pochopila) a měnících jej k obrazu svému, přesněji řečeno v rybu, je strašidelná. Při popisech jejich chapadélek, vlnících se pod kůží nositele, mi bylo až nevolno, tak působivé byly.
Poměrně temná kniha, u které si milovníci růžových happy endů budou rvát vlasový porost, mají-li ještě nějaký. Ale chytí vás a nepustí. Je znát, že autorka není žádným nováčkem na poli autorském, ultra dobře zvládnuté řemeslo je na knize znát. A když se k tomu přidá jako bonus potěšující úroveň všeobecných vědomostí (neboť vězte, že jména Aphelion a Perihelion si autorka nevycucala z prstíku, jak je u jiných autorů obvyklé), to si pak recenzent mého typu jen vrní.
Původně jsem dala pět hvězdiček, pak jsem to změnila na čtyři, protože jsem nepochopila konec, ale teď to měním zpátky na pět. Musím totiž na tuhle knížku stále myslet a to tu pátou hvězdu vysvětluje.
Chapadla mohu s klidným svědomím doporučit. Ale pozor, ať vás neomotají příliš těsně - mohli byste přestat spát...
Příběh z postapokalyptického světa, který se může stát. (I když za to budeme spíše moci my než nějaká hvězda.)
Začínáme hned pěkně pod vodou a právě tím mě autorka dostala od první stránky. Její vykreslení světa je dokonalé a já se opravdu cítila, jako bych byla pod hladinou s hlavní hrdinkou. Příběh mě hned zaujal a čím víc jsem poznávala svět, který autorka vymyslela, tím víc jsem byla nadšená.
Je to mix fantasy a sci-fi bych asi řekla. Možnost vyvíjet se pomocí symbiontů, rozdělená společnost, členové rodiny na opačných stranách barikády? Ano, přesně to byl ten mix, díky kterému jsem knihu přečetla za pár dní.
Není to moje první kniha od této spisovatelky, ale za mě je zatím její nejlepší! Nebýt na obálce české jméno, věřila bych, že se jedná o zahraničního autora. Pokud máte chuť na drsné dobrodružství v opravdu nových a netradičních kulisách, které vás budou bavit, mohu jen doporučit.
Ocitáme se v postapokalyptickém světě poté, co se k Zemi přiblíží Černá hvězda, zvedne obrovskou vlnu a ta zaplaví téměř všechny pevniny. Život se proto přesouvá pod vodu. Zbývající malá část souše se jmenuje Jericho a tvoří jej převážně už jen chátrající domy. Pouze hrstce lidí se podařilo utéct před potopou na Lodích svobody. Společnost je rozdělena na dvě části. První podlehla Kultu Černé hvězdy a snaží se přizpůsobit podvodnímu životu tím, že si nechá voperovat tzv. symbionta, díky kterému se s každým dnem víc a víc mění v rybu. Druhá část věří korporátní organizaci Nekonečno, jež usiluje o vědecké vyvrácení nekalých praktik Kultu. Jenže ani Nekonečno není bezchybné. Aby byl příběh pestřejší, vystupují v něm i všemožní roboti a androidi.
Čtenář tímto světem proplouvá a sleduje děj očima dvou sester. S Aphelion v šoku pozoruje, jak se po tom, co se upsala Kultu Černé hvězdy, děsivě a nenávratně mění v rybu a přichází tak o svou lidskost. S ambiciózní Perihelion zase podstupuje přijímací pohovor v laboratořích Nekonečna a postupně objevuje, jak to uvnitř organizace chodí. Dvě sestry, dvojčata, přesto jsou každá tak jiná. Stihnou si k sobě najít cestu a pomoci jedna druhé? Nebo zvítězí touha po kariéře, uznání a tvrdohlavost obou?
Při čtení jsem neřešila otázky jako třeba, jak je možné, aby na celé Zemi zůstalo jen jedno město, kde se najednou vzalo tolik vody, aby zaplavila celý svět, apod. Není to pro mě důležité. Autorka vytvořila zajímavý příběh odehrávající se v neotřelých kulisách, zasadila do něj pestré postavy s uvěřitelnými charaktery a vzniklo tak perfektní originální “podivno". Měla jsem už tu čest od Terky něco málo číst. Nyní opět nezklamala, takže se příště určitě zase pustím do nějaké její knížky. :o)
4/5 *
Tuto knihu jsem dostala přímo od autorky @terezakadeckova v rámci spolupráce a nemohla jsem se dočkat, až si ji přečtu. Moje nadšení mě neopustilo po celou dobu čtení a považuji ji za nejlepší autorčinu knihu.
Nikdy mě asi nepřestane překvapovat fantazie autorů. Postapokalyptický svět zaplavený vodou, kde pomocí symbiontů můžete být doslova rybím hybridem, ale, jak už to bývá, nic není zadarmo.
Lidé už ztratili veškerou víru v dobro a stali se ještě proradnějšími než kdy dřív. Nechybí roboti, co se snaží být lepšími než ostatní, a kult Černé hvězdy, který se chová jako sekta.
Hlavními postavami jsou tu dvojčata, která nemají vůbec nic společného. Neustále spolu soupeří o to, která je lepší, chytřejší a rodiče je v tom soupeření ještě podporují.
Moc se mi líbily flashbacky, které harmonicky doplňovaly příběh a pomáhaly vykreslovat složitý vztah mezi sestrami.
Pokud jste od autorky ještě nic nečetli, tak to běžte rychle napravit, zaručuji Vám, že budete velmi mile překvapeni.
Hodnocení: 5/5
IG: @freya_zlaskykpribehum
Tereza Kadečková se ze souše ponořila do vod oceánů, od draků přesunula k rybám a vodním zrůdičkám a celej svět si tak trochu potopila. A ostatně...proč ne, že jo?
Skvěla napsat umí oba světy a i tady si neskutečně hraje. Se čtenářem, kterého si vodí kam chce jak poslušnýho věrnýho pejska - ona Terčina tvorba se opouští a zrazuje dost těžko, mimochodem a prostě jí chcete být věrní - a hraje si i s postavama, které nechává riskovat, obchodovat na černém trhu se zbožím i vlastní ctí, prodávat svoje tělo, tělní tekutiny, čest...
Chapadla černé hvězdy sou takovým mafiánským, dark thrillerem ve fantasy světě. A zas...proč by ne? Však to vždycky nemusí být o dracích, válečnících a takový tý okoukaný klasice ne?
Nikdy jsem nebyla extra čtenářka fantasy a sci-fi a nyní mě tyto žánry začínají bavit čím dál víc a to díky tomu, že narážím na kvalitní knížky. A moc mě těší, že jsou mezi nimi díla českých autorů a to opakovaně knížky právě třeba Terky.
Autorka prostě umí a nejde jinak, než se do knihy začíst a neodložit. Vždy totiž vymyslí originální bombu a tato knížky není výjimkou.
Představte si, že téměř veškerou souš spláchne oceán. Objeví se hybridi ryb z kultu Černé hvězdy a bojují o nadvládu nad světem.
Bojují pomocí symbiontů, kteří “obsadí člověka a postupně ho mění na mořského tvora.
Mazec co?
Tak přesně to se nám v knížce odehrává.
Máme zde společnost Nekonečno, která koná pokusy se symbionty a pracuje pro ně část lidstva. Další část propadla kultu Černé hvězdy, jejich těla obsadili symbionti a postupně se mění na mořské tvory a tím pádem v obyvatele oceánu. Pak je tu ještě volba zůstat člověkem a nesmíme zapomenout ani na Robotstvo.
Z toho plyne, že máte dané možnosti a možnost si vybrat symbionta, být kyborgem nebo zůstat člověkem. Lidé jsou na Lodích svobody, což jsou dejme tomu taková plující města.
Když se pro něco rozhodnete, můžete to ještě změnit nebo zvrátit? Najdeme na to odpověď nebo nenajdeme? Pomůže nám s tím jedna z hlavních hrdinek - Aphelion.
Hlavní postavy jsou Aphelion a Perihelion - sestry - dvojčata. Jejich cesty se rozejdou, ale jakým směrem, proč a jak to celé jen dopadne?
Příběh sledujeme z pohledu obou sester a vše se nám krásně prolíná a postupně zapadá.
A mohu vám garantovat, že závěr knihy vám jednoduše vyrazí dech!
Sci-fi z velice originálního prostředí, které se odehrává pod vodou. Autorka na velice malém rozsahu dokázala vybudovat naprosto reálný a fungující svět. Do něj jsme však ihned bez nějakého velkého vysvětlování vhození a musíme plavat, abysme se vyznali v ději a různých společenstvích. Originalita je skvělá, příběh také. Sestry jsou každá správně jiná a mají svůj originální charakter a vystupování. V závěru knihy jsem se hůře orientoval v tom, co je minulost a co současný děj. Co mě pak lehce zklamalo je závěr, který jsem tak nějak očekával a byl pro mě lehce zklamáním. Kdo však hledá originální svět, tak mu tuto knihu mohu doporučit. Četl jsem od stejné autorky knihu: Ve větvích Yggdrasilu a tato kniha je o level lepší.
Tak tohle byl teda mišmaš. Nebavilo mě to vůbec. Zajímavý byl svět, ale to je tak všechno. K postavám jsem si nevytvořila žádné sympatie. Jsou tady robotstvo, kyborgstvo, symbionti, ryby a pak ještě plísně a houby, jak jinak než cordyceps. Uf ale dočkala jsem se konce a ten byl uspokojivý, přála jsem si ho tak od půlky knihy. Ale jinak super nápad a příjemná próza, jen mi to fakt nesedlo, jako oblíbene jídlo, ze kterého Vám je prostě jednou za čas šoufl.
Kniha nabízí netradiční prostředí, zajímavě pojatou sci-fi technologii a vyprávění z pohledu dvou sester, jejichž charaktery jsou rozmanité i přirozené a v jednu chvíli netušíte, které fandíte víc (což je důležité, protože každá stojí na opačné straně barikády).
Někdy se vyprávění zvrtne do pohledu jiné z postav, které však nemusí mít takovou sílu, protože danou postavu čtenář pořádně nezná. U časových skoků chyběl kontext a většinu z nich si tak čtenář nemusí užít. Emoční scény někdy fungovaly jen z jednoho pohledu (ironicky toho, který měl být "slabší").
Celkově se jedná o vydařený kousek s odvážným koncem. Autorka má jednoduchý styl, přesto je znát, že se jedná o vypsaného autora s knižní minulostí. Kniha potěší příznivce sci-fi, kterému nevadí i lehké sexuální scény a místy hororová atmosféra způsobená symbionty a kultem.
Moje první kniha od této autorky a pravděpodobně ne poslední. Chapadla se mi moc líbila, postapo svět mě zaujal, stejně jako obě hlavní hrdinky. Vyústění jejich osudů mě překvapilo, ale v podstatě korespondovalo s určitým pocitem bezútěšnosti a nevyhnutelnosti, který ve mně vyprávění probouzelo, a završilo se v epilogu. All hail ryby!
Jak už jsme z předchozích autorčiných knížek zvyklí, nečekejte žádné představovačky a zbytečné serepetičky kolem, hodí vás rovnou do víru událostí, a plav....a tentokrát doslova.
Svět, který vytvořila nyní, je tak pestrý a tak živý, ale taky dost nemilosrdný a krutý...
A nádherný a slizký.
Autorka s lehkostí sobě vlastní namíchala svižnou a temnou jízdu, prolínající se mezi žánry, vytvořila víc než zajímavé postavy ve světě, kde být obyčejným člověkem je vlastně luxus. Takže máme tu pokažené rodinné vztahy, slušné zastoupení queer postav, včetně nebinárního robotstva a androidstva, křížence lidí s mořskými živočichy, vlastně symbionty, tvořící hybridy, patřící buď ke Kultu Černé Hvězdy, nebo pod společnost Nekonečno....a pak taky nějaké ty 'obyčejné' lidičky.....
Neuspokojilo mě samotné vysvětlení, kde se vzali na Zemi první simbionti, ale to autorka vyvážila geniální volbou jmen pro dvojčata a skvělým epilogem!
Mé pocity zůstávají rozporuplné. Na jednu stranu dostaneme typickou Kadečkovku - živé charaktery, zajímavý svět a vtahující zápletku. Nechybí ani typické ingredience v podobě pololidí (v bio i techno smyslu), několika soupeřících frakcí a chemie mezi ústřední dvojicí. Děj je svižný, emoce fungují, dialogy odsýpají. Tentokrát dominuje zejména sci-fi a horrorová složka - a právě s druhou jmenovanou mám problém.
Je fakt, že pokud máte načteno málo či vůbec nic z horrorového žánru (zejména lovecraftovského, inspirace je zjevná), kniha vás možná zasáhne mnohem více, než mě. V příběhu se vyskytují rybolidi, tajemný kult, červovité potvory a další srandy, ale Lovecrafta zde budete hledat marně. Obecně zde temný žánr funguje, takže občas čtenáře (ne)příjemně zamrazí; pravá horrorová hloubka tomu však stále chybí.
Se sci-fi složkou to vypadá mnohem lépe a stejně jako v autorčiných předchozích knihách funguje velmi obstojně. Kniha tak asi do dvou třetin příběhu ve všech ohledech slušně graduje; a pak dojde ke zkratu. Chápu, že to nejspíš mělo být hodně temné - a paradoxně právě proto to pro mě přestalo fungovat. Bez spoilerů se zde nemohu vyslovit, proč to tak vnímám - nicméně součástí problému pro mne byla určitá nemožnost se vcítit do hlavních postav. Samotné finále mě příliš nepřekvapilo, něco takového jsem očekával.
Možná jsem na Chapadla černé hvězdy příliš přísný. V příběhu jsem objevil celou řadu nápadů, myšlenek či zapamatovatelných scén, které fungovaly na výbornou. Epilog je třešničkou na dortu. Velmi nadprůměrná grafika obálky bezpochyby nadchne i toho nejzatvrzelejšího škarohlída.
Doporučuji čtenářům temnějšího sci-fi, weirdu a předchozích knih.
Jednoznačně jedna z nejoriginálnějších knih, co jsem poslední dobou četla.
Chapadla Černé hvězdy od autorky Terezy Kadečkové mě nalákala jednak parádní obálkou, jednak příslibem bláznivé kombinace postapa, cyberpunku, fantasy a horroru, pospojované už vyzkoušenou kadečkovskou originalitou - a dostala jsem všechno a ještě něco navíc! Na krátkém prostoru pouhých 220 stran (obdivuju a nechápu!) nám autorka velmi sugestivně líčí postapokalyptický svět po potopě, kde se o moc přetahuje vědecký korporát Nekonečno a temný Kult Černé hvězdy. Lidstvo se přizpůsobuje mokrým podmínkám každý po svém, užijeme si implantace mořských potvor, kyborgy, androidy a do toho správně fanatické magory jak zmíněného kultu, tak neméně šílených vědců. To všechno nám postupně odhaluje příběh dvou dvojčat, Aphelion a Perihelion. Každá ze sester stojí na jiné straně barikády, chce jen žít svůj život, ale obě se znepřátelené strany snaží zmanipulovat a využít. Gradace v závěru je skvělá, konec správně hororový a u epilogu jsem si jako správný poťouchlík spokojeně pochrochtávala.
Za mě nejlepší autorčina kniha a rozhodně velké doporučení!
Na zemský povrch dopadla Černá hvězda a utopila svět. Lidstvo se rázem rozdělilo na čtyři skupiny. Na Lodích svobody žijí lidé, kteří se potopě vyhnuli. V kultu Černé hvězdy se lidé postupně mění v ryby a přizpůsobují se novému světu v oceánu. V organizaci jménem Nekonečno se snaží prokázat to, co kult způsobuje. A Robotstvo jsou jakýmsi tichým pozorovatelem. Možná.
A v tom všem zmatku stojí proti sobě Aphelion a Perihelion - sestry, dvojčata. Nikdy si spolu nerozuměly a v novém světě je to o to horší. Dokážou k sobě nalézt cestu nebo už je pozdě? Na jejich vztah i všechno kolem?
Kniha je psaná v er formě, střídavě z pohledu obou sester. Ze začátku mi chvíli trvalo se začíst a zorientovat se v celém tom světě a jeho hierarchii. Také jsem se někdy ztratila, když byl zrovna náhlý přechod na nějakou vzpomínku. To byly ale detaily, které se daly zvládnout. Čeká vás tu velká škála postav od obyčejných lidí, přes hybridy lidí a ryb v různých stádiích proměny až k nebinárním postavám tvořených umělou inteligencí.
I přes neobvyklé postavy se tu objevují problémy reálného světa. Afi a Peri v sobě odmala živily, že je všichni mají radši, než tu druhou. Že ať jedna udělá cokoliv, proti té druhé to bude vždy málo. Když Afi vstoupila do kultu, který nebyl ničím jiným než náboženskou sektou vymývající mozky, našla někoho, kdo ji přesvědčil, že za něco stojí a že ji má opravdu rád. Jenže dříve či později každý prozře. Stejně tak Peri pracující pro Nekonečno.
Kniha má někdy až hororové prvky (viz implantace/odstranění symbiontu), což upřímně nemusím, ale tady to dávalo smysl. Co se týče samotného závěru, tak jsem jen kulila oči a byla v šoku, že jsem na poslední stránce, jak to gradovalo. Ale i tak by mi nevadilo, kdyby kniha měla pár stránek navíc, protože svět byl opravdu originální a zároveň si myslím, že by toho postavy ještě měly hodně co říct.
Tereza Kadečková – Chapadla černé hvězdy.
Svět je z velké části pod vodou, jak k tomu došlo, není pro většinu obyvatel Země podstatné. Ti, kteří utekli před potopu na takzvané Lodě svobody. Tam se snaží přežít jako lidé. Tedy jako bytosti s dvěma nohama a svobodnou vůlí. Naopak v megapoli Jerichu žijí ti, kteří se buď oddali Kultu černé hvězdy a vědí, že přizpůsobit se moři a proměnit se v rybu je jediná spása a ti, kteří se bojí přijít o poslední zbytky lidskosti. Ti pracují pro Nekonečno – korporátní organizaci, která bojuje s výše zmíněným kultem. A pak je tu ještě umělá inteligence, tedy Robotstvo. To se snaží udržet rovnováhu mezi Kultem a Nekonečnem, anebo také ne. V tomhle světě, ale na opačných stranách barikády stojí setry Aphelion a Perihelion. Zatím co první upsala duši i tělo Kultu, druhá pracuje pro Nekonečno. Autorka ráda míchá žánry, takže žánrově se Chapadla černé hvězdy pohybují mezi kyberpunkem, dark fantasy, dystopií a vztahovkou. Navíc hraje v příběhu prim Lovecraftovský kult a místy příběh záměrně sklouzává až do temných vod hororu. Témata, kterých se Kadečková dotýká, jsou především rozbité rodinné vztahy, vztah k autoritám a život v náboženské sektě. Přitom ale nemoralizuje a nehrozí prstem. Čtenář při čtení příběhu prostě tyhle myšlenky přirozeně vycítí. Svět, který nám autorka ve své knize představuje je originální a zajímavý. Navíc ho autorka dokázala opravdu barvitě popsat. Až se budete prohánět zatopeným městem, zapomenete dýchat. Dějový oblouk nepostrádá napětí a několik zajímavých zvratů. Byť má působení Kultu černé hvězdy globální dopad, příběh samotný je spíš komorním dramatem. Nečekejte honičky na motorových člunech ve stylu filmu Vodní svět. Jednou z mála věcí, která mě na knize štvala, je font. Tedy absence jiného fontu pro pasáže, v nichž hrdinky vzpomínají na minulost, nebo sní či halucinují. Ale to je jen technický nedostatek s autorčiným nadáním pro to napsat čtivý příběh tato poznámka nemá co dělat. Někomu by však mohlo vadit, že v příběhu hrají hlavní prim ženské hrdinky a muži jsou upozaděni. Vystupují zde nebinární postavy, ženské postavy, LGBT postavy, mořští živočichové, mutanti, ale jen jediný muž. Pokud však přistoupíte na autorčinu hru, užijete si parádní a originální příběh.
Pár tipů na to co poslouchat při čtení knihy Chapadla černé hvězdy.
Jedna sestra se jmenuje Aphelion. Tady je vtipné, že kapela se jmenuje Eden bridge stejně jako klub v Jerichu. Tedy klub se jmenuje jen Eden, ale co už?
https://www.youtube.com/watch?v=6N8AZhd1gGI...
Druhá sestra se jmenuje Perihelion.
https://www.youtube.com/watch?v=geWGPYj02jQ
Ovšem i Tereza Kadet Kadečková by doporučila album The Songs of Distant Earth od Mikea Oldfielda.
https://www.youtube.com/watch?v=gRivMEEZZE8&t=214s
Že si knihu můžete koupit na eshopu nakladatelství Golden Dog je jasné. Že si k ní můžete pořídit hned dvě tematické záložky je ovšem příjemný bonus.
https://www.goldendog.cz/produkt/chapadla-cerne-hvezdy/
Když se Černá hvězda přiblížila k Zemi, zdvihla se vlna a smetla většinu světa z povrchu zemského. A tak tu máme rázem skoroAtlantidu, která se ale rozpíná na většině zemské plochy. A světe div se, ačkoliv šlo o ničivou apokalypsu, tak víte co? Správně! Zase jde o mocenské boje, zbohatlické rozmary. Zase zde lidé doslova upisují duše pro trochu plesnivé skývy chleba....
Terka vytvořila dokonalé post-apo, plné dokonalých popisků prostředí, od těch největších vodních zrůd, po ten nejmenší kril. Pestrá škála barev, rozplývající se ve všeobjímací neprobádané temnotě, která může skrývat cokoliv. Lidstvo, zvrácené i na pokraji svého vyhynutí. Robotstvo, bažící být těmi lepšími. A v neposlední řadě kult, či spíše sekta Černé hvězdy. Tyto tři skupiny bojují všemi možnými způsoby o členy ve svých řadách. Málokdy jde o boj humánní a přívětivý. A tak si lidé mohou vybrat, zda chtějí implantovat symbionta a stát se trochu rybou, hodně rybou, nebo chodícím robotem. Nebo můžou zcela svobodně umřít hlady v rozpadajících se zdech zchátralých domů...
Skvělé vyhlídky, nemyslíte? Tak přesně v těch se ocitají dvojčata Aphelion a Perihelion. Ačkoliv spolu strávily v jedné děloze tolik měsíců, v životě spolu nevydrží ani minutu. Nejsou si oporou, ale konkurencí. Obě trpí stihomamem, že má rodina radši tu druhou. A na pozadí bitvy tří šílených společenství jsou obě postaveny před morální dilemata, zda vyhraje sesterská láska, nebo touha po uznání.
Jak to dopadne, to si musíte přečíst sami. Kniha mě bavila od první až do poslední stránky, kde zůstala jen pusa dokořán a já tleskám, miluji, když mě autor nasere koncem, který jsem si fakt nepředstavovala! Každý v příbězích hledáme něco, co je nám blízké. A mně se ohromně líbil přesah s odmítanými dětmi, jejich vzájemnou nevraživostí, oceán plný odpadků a varování, co nás brzy může také potkat. No a kromě jiného jsem celou dobu pokusů na lidech viděla příměr s testováním na zvířatech a jaké absurdní odpornosti jsou na nich páchány v zájmu lidstva....
Děkuji autorce za knihu a za mě rozhodně 5/5*.
Zatímco ve svých předchozích knihách nás autorka zavedla mezi draky a také propojila současný svět se severskou mytologií, tak nyní nás namočila do oceánu. Ostatně kromě pěkné obálky slibující akci, žádnou idylku, je na každé straně hezky vyvedené chapadlo. Po přiblížení Černé hvězdy došlo k potopě a část lidí se přestěhovala na obří lodě, část přežívá na nezatopené souši, část pracuje pro Nekonečno, jež koná pokusy se symbionty, kteří jsou mimozemského původu, a lidmi. Někteří lidé propadli kultu Černé hvězdy a v jejich tělech rovněž sídlí symbionti a postupně je mění v obyvatele oceánu. A ještě je tu nezpochybnitelná část lidstva, a to robotstvo. Na parádní sci-fi je zaděláno.
Krok po kroku zjišťujeme, jak to na světě nyní chodí, a není to žádný med. Podmořský svět se zatopenou částí města je skvěle popsán, stejně jako plíživá atmosféra nebezpečí, jež číhá všude kolem, a patřičně se to zahušťuje. Kulisa tohoto prostředí však slouží zejména k poznání vztahových problémů, které jsou nám vlastní, ať už žijeme ve středověku, v cyberpunkové společnosti nebo v budoucnosti, kde umělá inteligence získala rovnocenné postavení. Hlavními hrdinkami jsou dvě sestry a ačkoliv jsou to dvojčata, už jejich jména Aphelion a Perihelion naznačují, že jde o dvě zcela rozdílné holky. Co však mají společného, je pocit nedoceněnosti u vlastních rodičů, pocit, že preferují vždy tu druhou. Tak každá hledá svou cestu, rodinu, přátele, někoho, kdo jim bude naslouchat, rozumět... Myslím, že tohle rezonuje celým románem a je to nejdůležitější, dobré k zamyšlení. Závěr je docela hustý. Jo, tohle autorka opravdu umí.
Štítky knihy
moře a oceány New Weird kulty česká fantasy dvojčata fantasy LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2020 |  O dracích a lidech |
| 2023 | Jiný kraj |
| 2023 |  Ve větvích Yggdrasilu |
| 2022 | O dracích a Sedmi |
| 2024 | Chapadla Černé hvězdy |
Na knihu jsem se těšil, koukám novinka od mé oblíbené autory Vilmy Kadlečkové, objednávám a pouštím se do čtení a až po pár stránkách zjišťuji, že se jedná o úplně jinou autorku a já jsem to blbě četl.... Ale asi to bylo dobře, protože díky obálce nevím, nevím, zda bych po knize sáhnul. A to by byla škoda.
Neobvyklý příběh a dobře napsaný. Další pěkná varianta naší růžové budoucnosti...
Dávám 4/6