Český sen

06.01.2019

Tomio Okamura ještě před vstupem do vysoké politiky. Kdo by se o něm chtěl něco bližšího dozvědět, tak tahle kniha je pro tyto účely jako stvořená.

Knihu bych obecně rozdělil do několika částí:
1) líčení života T.O., než poznal Večerníčka
2)budování PR T.O. za pomoci Večerníčka
3)recepty

První části musím vytknout zejména velmi mizerně odvedenou práci autora. Mohu říct, že jsem se s tak nekvalitním textem od duševně zdravého člověka ještě nesetkal. I slohové práce na základní škole jsou proti tomu vysoce kvalitní literatura.

Tato část působí, jako by si ji po sobě autor ani jednou nepřečetl, natož, aby korekturu, revizi či připomínkování prováděl někdo jiný. Autor zcela běžně míchá údaje jedné osoby a druhé, skáče zcela nepřehledně od tématu k tématu, řada vět a odstavců je úplný guláš, jehož smysl nelze vůbec rozšifrovat. Někde je uprostřed textu věta přímé řeči, která působí jednoznačně jako citace někoho, ale uvozovky jsou jen na konci a vůbec není zřejmé, zda jde o výrok Okamury, zmatený projev autora, či citaci někoho dalšího.....a tak by šlo pokračovat. Autorovi se nedaří udržet myšlenku, skáče zmatečně od tématu k tématu a i při nejvyšší snaze je většinou nemožné zjistit, co tím vlastně chtěl autor říci. Např. Životopis pátera Armbrustera působí jako doslova opsaný z inernet (https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/armbrs.html), navíc autor směle konstatuje, že páter spoluzakládal univerzitu Sophia, aby o pár řádků dál konstatoval, že o několik let dříve na ní studoval - pro pořádek dodávám, že univerzita byla založena 1913, tedy 8 let před narozením Ambrustera. Stejně tak tvrzení, že seppuku (rozříznutí břicha - harakiri) je dodnes mezi významnými lidmi běžné při selhání mě značně udivilo. Posední případ se odehrál před 46 lety, a i tehdy všechny v Japonsku překvapil. Také mě překvapil citát T.O., v kterém tvrdí, že svět má 5 mld lidí - to je údaj starý v době vydání knihy 23 let- tehdy to bylo už skoro o 2 mld více. A takových věcí je plná, na každé (krátké stránce) několik. Kniha se dostává často do rozpuru i s jinými rozhovory T.O. například jako výmluvu, proč nemá T.O. vysokoškolské vzdělání zde používají, že neměla rodina peníze - ačkoliv o cca 2 stránky dříve zdůrazňují, jak báječně bohatá byla jeho japonská rodina a o půl stránky později se dozvíte, že starší i mladší bratr absolvovali každý 2! vysoké školy v ČR (tedy zdarma).
První část knihy je mučením čtenáře, a působí neuvěřitelně, co si někdo troufne (bez ohledu na obsah) lidem předkládat a na co plýtvá papír. Nechápu, že si se sepsáním knihy nedali alespoň trochu víc práce, respektive, že tím nebyl pověřen někdo alespoň trochu schopnější. Každopádně u celé knihy doporučuji dobře počítat všechna uváděná data, a doby - dozvíte se i pár zajimavých věcí (nejen to, že to někdy autorům vůbec nesedí).

U seriozní životopisné publikace bych čekal, že si autor ověří prezentovaná tvrzení. Toto jsou jen velmi chabě a zmatečně nakupené citace a věty bezmezného obdivu. Navíc často věcně chybné.

Vedle toho působí leckdy velmi svérázný, flexibilní a kreativní výklad historických faktů a reálií z ČR i Japonska jako detail. Snad jediným světlým bodem knihy je, že při popisech Japonska se drželi autoři (ve srovnání s jinými výroky T. O.) relativně při zemi, i tak ale nemohu doporučit knihu jako zdroj informací o Japonsku.

Samozřejmě samotný životopisný obsah je, jako v každé PR životopisné publikaci, jen obtížně přezkoumatelný. Ale některé věci působí přinejmenším zvláštně a stálo by za to některá atypická tvrzení alespoň trochu podložit a rozvést, případně uvést do kontextu. Bylo by pěkné, pokud by autor předvedl alespoň trochu kritického myšlení....nebo se alespoň snažil, aby tak vypadal. Kniha je jen shlukem neuspořádaných pochybných nekritických obdivných tvrzení, která bohužel pro čtenáře autor neumí ani uspořádat do vět, které by měly hlavu a patu. Každý se může jen dohadovat, zda je to dáno schopnostmi autora, nebo "jen" nedostatkem jeho snahy, pracovitosti a ochoty si text po sobě alespoň jednou přečíst.

ad 2)část líčící, jak se T.O. začal za vydatné pomoci Večerníčka zviditelňovat je informačně mnohem zajimavější, a je až s podivem, k jakým věcem se pánové bezelstně přiznávají. někdo by totiž v systematickém podplácení novinářů bezplatnými návštěvami restaurací T.O. a jeho lobbyingu u politiků mohl snadno spatřovat i závadnou činnost.

ad3) kuchařské recepty - po přečtení této části jsem si vzpomněl na upřimný údiv a šok několika japonců, kteří viděli některé televizní vaření T.O., a nechápali, jak někdo s něčím takovým má odvahu a drzost si stoupnout před kameru, .... a taky, že ho tam někdo pustí. (to druhé vysvětluje předchozí část knihy).
Obecně jde o extrémně jednoduché recepty, zejména recept na instatní kari mě opravdu překvapil - když se chce v japonsku ukázat, že někdo neumí vařit, tak vaří většinou právě japonské instantní kari. Obecně mám k receptům hlavně tu připomínku, že málo pracují s čerstvými surovinami, a naopak uvádí příliš dlouhotrvanlivých polotovarů a instantních prvků. A spousty položek uvádí, že mají být "japonské", ačkoliv nejde o nějakou japonskou zvláštnost a stejně dobře mohou posloužit suroviny korejské či z jiné okolní země. Japonská kuchyně je založena hodně na čerstvé zelěnině - bohužel, T.O. nemá zeleninu, ale obchod s japonskými potravinami, a tam má zejména dlouhotrvanlivé výrobky. Podle toho pak recepty vypadají.

Na závěr bych podotkl, že kniha vyšla v roce 2010, tedy pár let před tím, než se T.O. pustil do politiky na krajní pravici. Kniha je z doby, kdy se snažil prezentovat jako pravicový liberální demokrat se sociálním cítěním - prostě ideální oblíbenec všech. Dokonce je v knize silně antikomunistický.

Mimo jiné mě dost zaujalo, že v knize je opakovaně zastáván postoj ublíženého, který trpí rasovou diskrimninací a předsudky v Japonsku i ČR, ostatní mu háží klacky pod nohy, zakazují mu zaměstnávat cizince místo Čechů atd.

Ještě mne dost překvapilo, že ačkoliv se T.O. hlásí k tomu, že má moravské kořeny, v knize používá on, i pan Večerníček termín "Čechy" pro celou Česku republiku.

31.07.2016

Životopisná brožura o Tomiu Okamurovi, přistěhovalci a současně bojovníkovi proti přistěhovalcům v jedné osobě, což je půvabný nonsens. Styl psaní je až dětsky jednoduchý, kniha by také mohla jít víc pod povrch. Krom samotného Okamury částečně odhaluje také japonské zvyky a politické pozadí v ČR.

20.06.2016

Ať si říká kdo chce,co chce,já jsem mu vždycky fandila a fandit budu.Je to jediný normální člověk v naší vládě.A opravdu věřím,že jeho strana SPD to jako jediná myslí s lidmi v naší zemi dobře.Knihu by si měl přečíst každý chytrák a rovněž mamánci,kteří dostali všechno od rodičů a umí akorát trapně machrovat!

16.10.2014

Zajimavy pribeh pana Okamury, pri cteni jsem mu fandil a obdivoval jeho snahu a vytrvalost.

29.03.2013

Souhlas

07.03.2013

Také souhlasím se "stanza". První půlka mne bavila, po druhé už jsem se víceméně jen překonávala.