C.k.disident Karel Havlíček

26.10.2020

Velice povedená biografie o člověku, který si zaslouží pozornost všech Čechů.
Myslím si však, že autor příliš straní Havlíčkovi a moc ho oslavuje (protivníci Borovského jsou vylíčeni hlavně negativně) a celkový obraz vyznívá dosti černobíle. Rovněž některé kapitoly řešící dopodrobna právní zápletky nebyly příliš zajímavé.
Přesto toto dílo řadím určitě k těm lepším historickým publikacím. Poslední třetina počínající odsunem Havlíčka se čte jedním dechem. Tragický konec všech členů rodiny je srdcervoucí. Určitě se někdy musím dostat k přečtení knihy o Zdence Havlíčkové od historičky Lenderové.

06.04.2018

Také díky panu J.Moravovi jsem navštívil krásné městečko Bressanone-Brixen v provincii Bolzano. Způsobila to útlá knížečka o onom C. a K. disidentovi Karlu Havlíčkovi Borovském.
Autor knihy, žijící dlouho v emigraci se do tohoto kraje vydal, aby bádal, jak to vůbec s "esem" české žurnalistiky bylo a došel k úplně jiným zjištěním, než těm, kterými nás krmil ješitný stařec, bohužel ministr školství a osvěty profesor Zdeněk Nejedlý v tehdejších osnovách pro výuku.
- C. a K. mocnářství mělo úplně jiný postoj k politickým odpůrcům, než o nějakou dobu později děsivé sovětské gulagy, tak věrně popsané Solženicynem,
- vynikající český novinář byl režimem sice respektován, ale v Čechách nebyl pohodlný- on totiž "zlobil" a musel být uklizen,
- uklizen byl po slavné cestě organizované komisařem Dederou do Brixenu,
- nějak nám soudruzi zatajili, že jeho počáteční pobyt tam, v luxusním hotelu Elefant, byl zpočátku pro KHB příjemným zjištěním. Uměl německy, snadno se domluvil s tamními lidmi a užíval si výhod toho, čemu se dříve říkalo I.cenová skupina.
- přijel tam - bohužel již nakažen manželkou zárodky tuberkulózy. Ironií osudu mu tamní pobyt zdravotně pomohl. Zdravý vzduch dělal své,
- to konstatovala i nemocná manželka, které režim povolil návštěvu manžela tam. Bohužel rozsah její nemoci byl v takovém stadiu, že svým pobytem a svou TBC manželovi ještě více uškodila .
Hotel Elefant se po čase stal pro KHB nepohodlným, byl rušný. Havlíček, a to za peníze C. a K. mocnářství si zřídil podnájem v krásném domečku mimo centrum. I v době mé návštěvy byl domeček opatřen 2 pamětními deskami,
- tamní policajty také (svým způsobem) štval a oni žádali Vídeň o ukončení jeho "dovolené". Leč nepochodili. Vídeň řekla rezolutně NEIN !
Samozřejmě že žil KHB v Brixenu občas i ve stresu. Byl společenský typ a opravdu mu tam chyběly hovory v hospůdkách s přáteli (stejného smýšlení). A to bylo tím hlavním, co mu nepřidávalo na psychickém stavu.
Po smrti KHB "vlastenci" , kteří na něj, když byl v Brixenu" zvysoka kašlali, spustili nechutnou kampaň, která se později dostala do školních osnov.
Můj hlavní dojem z knihy ? Být disidentem v mocnářství a byv vyslán (do vyhnanství) do krásného kraje nebylo vůbec špatné.