Bude dobrej...: Poznala jsem psí drama z blízka
E.M. Baco (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492295/bmid_bude-dobrej-poznala-jsem-psi-drama--kFx-492295.jpg
5
28
14
Temně agresivní pes se pod vedením odvážné ženy nechal vyvést ze svého bludiště zla. Strhující, cituplný příběh, který má v sobě ponaučení, drama i lásku, popisuje psychický i fyzický vývoj zvířete, přes počáteční strach a odmítání i zrod silné emoční vazby člověka a psa. „Neuváženým rozhodnutím jsem přivedla do svého domova psa, až s jeho příchodem jsem zjistila, jak těžce je poškozený, agresivní, týraný, nemocný, psychotický, zraněný… Ponořený jen do temna své agrese. Starý jeden rok a dva měsíce, při předání jsem se dozvěděla, že už jsem pátá, kdo ho má, každý se ho hned zbaví, nikdo ho nechce, protože je zlej. Rozhodla jsem se o psa postarat, vyvést ho z jeho traumatu, i když mnou oslovení odborníci s žádostí o pomoc nás po seznámení se psem odmítli, říkali, že je příliš poškozený, nemá šanci na nápravu, mám ho dát pryč, nevzdala jsem to. Krásné, velké zvíře zůstalo odkázané na mé odhodlání, postarat se o něj. Formou deníku popisuji každodenní život, traumata, bolesti, chyby, ale i malé úspěchy a vítězství, postupné navazování kontaktu, poznávání skutečné povahy psa a pomalé zbavování se agresivity a všech problémů. Léčení jeho psychiky, operace jeho těla, mé úrazy a trápení a později i obrovskou radost z jeho skutečného uzdravení. Velmi náročná cesta pro nás oba mě dovedla k úžasnému vztahu a každodenní radosti ze soužití, jsem obdarovaná výjimečným zvířetem, kterého dnes všichni obdivují.“ Kniha je autentickou výpovědí prožitého příběhu.... celý text
Přidat komentář
Paní Baco a její věrný Disel-Conánek na začátku cesty (nejprve jsem četla druhý díl). Z autorčiných řádků vyloženě dýchá láska k pejskovi a maximální snaha mu pomoci a ulehčit život. Kniha se krásně četla i když místy to bylo hodně složité, nevyzpytatelné štěně těžce zkoušené životem které nikomu nevěří ... Půjčeno z knihovny.
Po pravdě, první víc než polovina knihy se čte špatně, protože autorka barvitě líčí své pocity beznaděje, které prožívala, a čtenář je chtě nechtě prožívá v plné síle s ní. Ale stálo to za to. Potřebujeme slyšet, že to nakonec jde. Komentáře níže jsou důkazem.
Četla jsem již druhé vydání. Skutečně by se měli poohlédnout po jiné korektorce, pravopisné chyby byly děs. Tohle se už na hovorový styl vyprávění svést nedá.
Před autorkou smekám, má můj obdiv. Doporučuji všem, kteří mají rádi psí duši.
Ráda čtu knihy o problémových psech. Hledám v nich inspiraci a ráda se učím od lidí, kteří si něco zažili. Tohle byl ale jiný zážitek. Není to příběh od odborníka přes psy. Naopak ... je to příběh ženy, která nevěděla pořádně co dělat, každý ji odrazoval a říkal, že na to nemá a přesto pomocí vlastní intuice a velkého srdce dokázala to o čem "odborníci" řekli, že je nemožné. Bonusem je, že je kniha velmi dobře napsaná a vy tak spolu s autorkou a Conanem prožíváte jeden rok neskutečných prožitků.
Mě tato kniha jen utvrdila v tom, co mě naučil můj pes Cézar. Cílem není naučit se velet a vynutit si poslušnost. Cílem je pochopit a najít společnou řeč.
U této knihy jsem se smála i brečela, silný příběh a navíc paní Baco krásně píše, má můj velký obdiv za všechno co dělá a co dokázala.
Autorka popisuje sbližování s agresivním bojovým psem. Jeho labilní chování se nevyzpytatelně mění: v jednu chvíli normální pes se okamžitě může proměnit na zabijáka, každá procházka se stává peklem (bez přehánění). Výčet šílených situací v příběhu je ohromný.
Kniha je psána formou deníku. Má cca 260 stran, pocitově ovšem dvakrát tolik. Font písma je drobný, text na stránce nahuštěn a nejedná se zrovna o relaxační čtení.
Každopádně za sebe doporučuji! Vážím si paní autorky, že dokázala vložit tolik energie a přesvědčení do Conanovi proměny. Pro mne je úžasné, když někdo obětuje kus vlastního komfortu pro péči o jinou duši, ať zvíře či osobu.
Knížku jsem nemohla vůbec odložit, četla jsem každý den do 4 do rána, jak je to napínavé, úžasné, poučné! Zpočátku mě trochu vadil mluvený jazyk, ale později to bylo právě naopak. Je to autentické, nádherná výpověď dvou duší - lidské a poznamenané psí. Kéž by trenéři dokázali konečně pochopit, jak můžou těmto dokonalým zvířatům pomoci a ne ještě více ublížit, jako tato paní. Má můj obdiv a úctu jako málokdo jiný!
Paní autorka má můj velký respekt a hluboce před ní smekám. Její odvaha je inspirující. Můj první pes do mé rodiny přišel se zraněnou duší díky bezohlednosti některých jedinců a vím, jak těžké bylo těch sedmnáct let, co tu s námi byl. Slíbila jsem mu, že pro něho udělám úplně všechno a svůj slib dodržela. Po jeho smrti ke mně náhoda přivedla pejska doveženého ze Srbska. Naprosto bezproblémovou fenku, miláčka všech. Asi mi ji z nebe poslal její předchůdce jako dar.
Knížku jsem si koupila poté co jsme si podobného ,,nervíčka"přivezli z útulku.Občas jsem měla pocit že ho přetrhnu když udělal na veřejnosti svůj ,,výstup"...Brečet nemá cenu,rozčilovat se taky ne.Občas mě taky vytočil tak že jsem zabalila jeho věci a chtěla odvézt z pátky do útulku,ale v polovině cesty jsem si to rozmyslela a jeli jsme zpátky domů,trochu to zabralo....Postupně jsme k sobě hledali cestu která byla dost trnitá.Teď je vidět pokrok a je den ode dne lepší a lepší....
Doporučuji všem, kdo mají problémového psa,a jedno dne si řeknete je dobrej.
Děkuji za tuhle knihu autorce, že jí napsala a dala mi krapet naděje, že i ten můj " bude dobrej"...někdy, v budoucnu,možná, snad. Že nejsem jediná, co se stydí vylézt s bláznem mezi lidi, co chodí z venčení jako spráskané prase, co ho hájí před všema, včetně vlastní rodiny, co brečí potají při každém "výstupu", co mu občas ujedou nervy a psovi vynadá, co má chuť někam utéct nebo tu šelmu poslat o dům dál.....jen ještě chvíli vydržet, nevzdat to, on bude taky fajn! Tak ještě jednou dík.
"Je agresivní, psychotickej, nezvladatelnej. Musíš ho zlomit, jedině brutálním výcvikem."
Díky všem, který tomuhle se svým zvířetem řekli ne!
Tahle knížka není mistrovsky napsaná, ani to není dokonalý popis nebo dokonce návod k práci s problematickým psem. Je to jen příběh člověka, co se podíval zvířeti do očí, a uviděl, že není všechno tak, jak se na první pohled zdá... A jak se tohle jednou stane, už to nelze vzít zpět :)
Krásný povánoční čtení, doporučuju :) !
Tak tohle byla jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších knih, které jsem kdy v životě četla! Naprosto neuvěřitelný a téměř odzbrojující příběh. Rok života jedné zmučené, ztracené a opět nalezené psí duše, rok života jedné neuvěřitelně silné a odvážné ženy, která dokázala to, co nejfundovanější "odborníci" považovali za nemožné.
Knihu jsem rozečítala bez většího očekávání. Netušila jsem, co od ní očekávat, a tak jsem neočekávala nic. A v momentu, kdy od knihy neočekávám nic, dostanu vše! A tak tomu bylo zde. Příběh se rozjíždí od první stránky, od první věty. Žádné pomalé včítání se do příběhu, ale rovnýma nohama do toho. Četla jsem a četla a s nehynoucím obdivem od počátku obdivovala tuto ženu. Nejprve za neskutečnou odvahu a pevnou vůli (ano, několikrát jsem si říkala, jak jsem ráda, že toto u svého psa nemusím řešit), posléze za vytrvalost, odhodlání, lidskost a tisíckrát prokázané dobré srdce. A jak čtu a čtu, najednou jsem se přistihla, že si v duchu říkám: "Ach jo, škoda, že tohle není můj pes!" No, dobře, mám nejlepšího psa na světě, ale upřímně, on nemá ty nejfundovanější pánečky, takže jsem jenom s mrazením v zádech a fascinovaně hleděla, co ti dva společně dokázali.
Kniha obsahuje neskutečné množství velmi silných momentů. Pro mě bylo nepříjemným prozřením popis tzv. brutálního výcviku. Už jenom to, že něco takového existuje, mě zevnitř trhalo vedví, ale ta představa, že jsou lidé, kteří na něco takového přistoupí a prostě tam psa dají! Já nemám slov!
Inu, co ještě víc napsat... Není to jistě kniha pro všechny. Ti, kteří psy v lásce nemají, by ji pravděpodobně neocenili (proč by ji ale vůbec četli?). Ovšem já, patologický zvířomil, jsem jí byla absolutně odrovnána. Autorku nesmírně obdivuji, protože vím, že já bych na něco takového neměla odvahu (s prvním a vysněným psem v životě nemám totiž zkušeností ani co by se za nehet vešlo), a když už bych ji našla, mám strach, že bych to vzdala, a pak bych sama se sebou asi nedokázala žít. Jsem z celého příběhu tak dojatá, že pokud bych někdy měla to štěstí se s E.M. Baco potkat, asi bych ji jenom objala a brečela ji na rameni :).
A na závěr trochu citace:
„Říká se, že nebe je tak překrásný místo, že my lidé si ho nedokážeme ani přestavit. Říká se, že v tý nádheře žijou překrásný bytosti, vznešený, dokonalý, prostě andělé. Tam neplyne čas, jen krása, dobro, spravedlnost, něha, laskavost, láska...
A stane se, že se anděl, kvůli nějakému člověku, sám rozhodne vzdát se tý bezbřehý existence a pro člověka se vzdá svých křídel a vstoupí k nám na zem, aby se postaral o toho svýho člověka.
Když se anděl, pro blízkost člověka, vzdá svý nádhery a přichází na zem, udělá tak v podobě psa.
Milujme je tak, jak jim náleží!“
(Mám první vydání, které obsahuje neskutečné množství nikoliv překlepů, ale pravopisných chyb a hrubek. Korektor se očividně na svou práci absolutně vykašlal. Je to jediný šrám na tváři celého příběhu, za který se ale autorka na svých stránkách již omluvila. Další vydání (v r. 2020) už jistě bude lepší, proto doufám, že se kniha nakonec dostane do rukou i těm, kteří by se jinak přes tento šrám nedokázali přenést.)
Autentický popis života s agresivním psem. Obdivuji, co autorka pro svého psa dokázala. Doporučuji všem, kdo mají problémového psa, stejně jako já si uvědomíte, že váš pes je zlatíčko, a kdybyste mu věnovali tolik času a vlastního zapření jako autorka, bude dobrej.
Štítky knihy
psi agresivita člověk a pes podle skutečných událostí
Kniha Bude dobrej...: Poznala jsem psí drama z blízka je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 12x |
Tohle není čtení pro každého, žádné velké literární dílo - ale opora pro ty, kteří ji potřebují. I já ji četla z čirého zoufalství. Po 6 měsících soužití s rok a půl starou fenou NO adoptovanou z útulku už jsem nevěděla kudy kam ... Pes, kterého sice zřejmě nikdo netýral, ale ani nevychovával. V roce majitelé zjistili, že je nezvladatelná, ven s ní nechodili, protože na vodítku tahá, jak kráva, socializace žádná a nakonec majitele pokousala. A tak skončila v útulku. O pokousání jsme se dozvěděli ovšem až při vlastním pátrání po její minulosti, protože jsme začali dost tvrdě narážet při našich pokusech o výchovu. "Tak ty mě budeš držet? Ty mi budeš bránit v tom, abych se vrhla na projíždějící auto, procházejícího psa? Tak to já si kousnu do tebe!" Po třech měsících jsem byla fyzicky ale i psychicky na dně - i přes soukromé tréningy, později i společný cvičák / přístup trenéra - " nemazlete se s tím psem, nehlaďte ho, jen rozkaz za rozkazem , co si to tam s ní povídáte? Nemluvte na ni zbytečně."/. Jak já byla ráda, že v tom nejsem sama, když jsem knížku četla - vyčerpání, kila dolů, šmudla ušmudlaná, ruce sedřené od vodítka, vymýšlení vhodného obojku, kombinace s kšírama, držení se zuby nehty plotu, jako opory, když okolo projíždí auto, neustále s náhubkem - a přesto prokousané ruce samá modřina, díky Bohu, že mě takhle zrasila v zimě přes několik vrstev oblečení ... jako by to bylo o nás :-) . A díky paní Baco vidím světlo na konci tunelu, ačkoliv můj boj o tu černou duši ještě neskončil ...