Bláznivý jógin
Dugpa Künleg
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426184/mid_blaznivy-jogin-bE5-426184.jpg
4
11
11
„Tajný životopis“ jednoho z předních tibetských světců, buddhy jménem Dugpa Künleg (1455 - 1570), následovníka duchovní linie založené Tilopou, Náropou, Marpou a Milaräpou, a inkarnace velkého mahásiddhy Sarahy. Obyvatelé Tibetu si Dugpu Künlega zamilovali jako „bláznivě moudrého“ učitele a probuzeného mistra, jehož urážlivé chování a přisprostlý humor měly za cíl probouzet prosté lidi i jóginy ze spánku náboženského dogmatismu a samolibého klidu. Tato kniha je souborem anekdotických příběhů a písní, které se až do dnešních dnů vyprávějí v hostincích i chrámech Tibetu a Bhútánu. Bláznivý jógin byl prvním životopisem bláznivého adepta „v akci“, který se kdy na Západě objevil. Na rozdíl od jiných, mnohem asketičtějších východních učitelů, hlásajících popírání těla a jeho tužeb, Dugpa Künleg využíval ve všech situacích touhu, cit a sexualitu k vyvolání deziluze, vhledu a rozkoše. S nesmírnou obratností ve sjednocování protikladů následoval stezku tantry čili realizace blaženosti a za pomoci sexu urychloval probuzení svých družek. Coby jedinečná kronika probuzeného jednání je Bláznivý jógin doposud nejpřesvědčivějším úvodem do vysokého učení tibetské tantry. Keith Dowman, který přeložil tibetský text do angličtiny, strávil v severní Indii a v Himálaji čtrnáct let, během nichž se zabýval meditací a studiem tibetské tradice. Mezi jeho překlady můžeme uvést Calm and Clear, The Legend of the Great Stupa a Loom of the Light. Lee Baarslagová, která vytvořila ilustrace plné autentických detailů, žije a maluje v Nepálu. „Tanečník v nezničitelném proudu magických iluzí, sjednotitel změti rozporů a absurdit, držitel síly otáčející Kolem blaženosti a prázdnoty, hrdina vnímající veškerá jsoucna coby klam, odporný umíněnec znechucený dočasnými připoutanostmi, malý jógin ničící iluzorní představy druhých, tulák vysmívající se sansáře, bezstarostný poutník, pro něhož je každý dům domovem, šťastný pocestný vnímající svou mysl coby svého lamu, přeborník spatřující za veškerými jevy svou mysl, věštec relativity chápající jednotu v rozmanitosti jevů, naldžorpa vychutnávající jedinou chuť všeho jsoucna – to jsou některé z masek, jež nosím!“... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2018 , DharmaGaiaOriginální název:
Dowä gönpo čhödže künga legpä namthar gjamcchö ňingpo thongwa döndän
více info...
Přidat komentář
Lama odpověděl takto:
„Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil klášterní školu Kagjü a ve škole Kagjü měl každý mnich v ruce džbán plný čhangu – ze strachu, abych se nestal opilým prostopášníkem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil akademii Sakja a v akademii Sakja se mniši přeli o malichernosti související s doktrínou – ze strachu, abych neopustil pravou stezku dharmy, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil akademii Gandän a v akademii Gandän každý mnich hledal milence – ze strachu, abych nepřišel o své semeno, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil školu gomčhenů, v jejíchž poustevnách chtěl každý gomčhen milenku – ze strachu, abych se nestal otcem a hospodářem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil akademii Ňingma a v akademii Ňingma každý mnich toužil vystupovat v tanci s maskami – ze strachu, abych se nestal profesionálním tanečníkem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil horské poustevny a v těchto poustevnách mniší shromažďovali světské bohatství – ze strachu, abych neporušil slib svému lamovi, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil pohřebiště a přilehlé oblasti a šamani v těchto neobydlených místech vyvolávali démony a hloubali o slávě – ze strachu, abych se nestal otrokem bohů a démonů, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil karavanu poutníků a zjistil, že se poutníci věnují obchodu – ze strachu, abych se nestal obchodníkem toužícím po zisku, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil místo pro pobyty v ústraní, kde se meditující vyhřívali na slunci – ze strachu, abych nespočinul v bezpečí malé chatrče, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem seděl u nohou převtěleného lamy, který se bez ustání zaobíral svými svatými poklady – ze strachu, abych se nestal sběratelem či lakomcem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem bydlel s lamovými sluhy, kteří lamu považovali za výběrčího svých daní – ze strachu, abych se nestal sluhou žáků, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil dům boháče, kde si nevolníci bohatství stěžovali jako obyvatelé pekla – ze strachu, abych se nezrodil jako pán hladových duchů, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil dům prostých chudáků, kteří dávali do zástavy své dědictví a majetek – ze strachu, abych se nestal hanbou svého rodu, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil náboženské středisko Lhasu, kde hostitelky doufají v přízeň a dary svých hostů – ze strachu, abych se nestal lichotníkem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem se toulal po celé zemi a kamkoli jsem pohlédl, nacházel jsem sobecké a trpící lidi – ze strachu, abych nezačal myslet pouze na sebe, zůstal jsem sám.“