Bláznivý jógin
Dugpa Künleg
„Tajný životopis“ jednoho z předních tibetských světců, buddhy jménem Dugpa Künleg (1455 - 1570), následovníka duchovní linie založené Tilopou, Náropou, Marpou a Milaräpou, a inkarnace velkého mahásiddhy Sarahy. Obyvatelé Tibetu si Dugpu Künlega zamilovali jako „bláznivě moudrého“ učitele a probuzeného mistra, jehož urážlivé chování a přisprostlý humor měli za cíl probouzet prosté lidi i jóginy ze spánku náboženského dogmatismu a samolibého klidu. Tato kniha je souborem anekdotických příběhů a písní, které se až do dnešních dnů vyprávějí v hostincích i chrámech Tibetu a Bhútánu. Bláznivý jógin byl prvním životopisem bláznivého adepta „v akci“, který se kdy na Západě objevil. Na rozdíl od jiných, mnohem asketičtějších východních učitelů, hlásajících popírání těla a jeho tužeb, Dugpa Künleg využíval ve všech situacích touhu, cit a sexualitu k vyvolání deziluze, vhledu a rozkoše. S nesmírnou obratností ve sjednocování protikladů následoval stezku tantry čili realizace blaženosti a za pomoci sexu urychloval probuzení svých družek. Coby jedinečná kronika probuzeného jednání je Bláznivý jógin doposud nejpřesvědčivějším úvodem do vysokého učení tibetské tantry.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2012 , DharmaGaiaOriginální název:
Dowä gönpo čhödže künga legpä namthar gjamcchö ňingpo thongwa döndän
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
buddhismus tibetský buddhismus tibetská literatura jogíni
Bláznivý jóginKniha Bláznivý jógin je v
| Přečtených | 16x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 7x |
Lama odpověděl takto:
„Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil klášterní školu Kagjü a ve škole Kagjü měl každý mnich v ruce džbán plný čhangu – ze strachu, abych se nestal opilým prostopášníkem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil akademii Sakja a v akademii Sakja se mniši přeli o malichernosti související s doktrínou – ze strachu, abych neopustil pravou stezku dharmy, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil akademii Gandän a v akademii Gandän každý mnich hledal milence – ze strachu, abych nepřišel o své semeno, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil školu gomčhenů, v jejíchž poustevnách chtěl každý gomčhen milenku – ze strachu, abych se nestal otcem a hospodářem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil akademii Ňingma a v akademii Ňingma každý mnich toužil vystupovat v tanci s maskami – ze strachu, abych se nestal profesionálním tanečníkem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil horské poustevny a v těchto poustevnách mniší shromažďovali světské bohatství – ze strachu, abych neporušil slib svému lamovi, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil pohřebiště a přilehlé oblasti a šamani v těchto neobydlených místech vyvolávali démony a hloubali o slávě – ze strachu, abych se nestal otrokem bohů a démonů, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil karavanu poutníků a zjistil, že se poutníci věnují obchodu – ze strachu, abych se nestal obchodníkem toužícím po zisku, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil místo pro pobyty v ústraní, kde se meditující vyhřívali na slunci – ze strachu, abych nespočinul v bezpečí malé chatrče, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem seděl u nohou převtěleného lamy, který se bez ustání zaobíral svými svatými poklady – ze strachu, abych se nestal sběratelem či lakomcem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem bydlel s lamovými sluhy, kteří lamu považovali za výběrčího svých daní – ze strachu, abych se nestal sluhou žáků, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil dům boháče, kde si nevolníci bohatství stěžovali jako obyvatelé pekla – ze strachu, abych se nezrodil jako pán hladových duchů, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil dům prostých chudáků, kteří dávali do zástavy své dědictví a majetek – ze strachu, abych se nestal hanbou svého rodu, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem navštívil náboženské středisko Lhasu, kde hostitelky doufají v přízeň a dary svých hostů – ze strachu, abych se nestal lichotníkem, zůstal jsem sám.
Já, věčně putující naldžorpa, jsem se toulal po celé zemi a kamkoli jsem pohlédl, nacházel jsem sobecké a trpící lidi – ze strachu, abych nezačal myslet pouze na sebe, zůstal jsem sám.“