Blázen v Kristu Emanuel Quint
Gerhart Hauptmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94775/blazen-v-kristu-emanuel-quint-P14-94775.jpg
5
8
2
Románová freska je barvitým obrazem rodící se kapitalistické společnosti, která se tvrdě sráží s naivní vírou o možnosti života podle představ starých kresťanů. Jeho hrdinou je potulný lidový prorok, ohlašující brzký příchod Božího království. Podkladem románu je historický fakt, že v tomto období vznikaly ve slezském pohraničí různé náboženské sekty, které ve svých nadějích dávaly průchod nenaplněným tužbám utlačovaného a posmívaného člověka je současně oslavou obětavosti a humanismu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1975 , PráceOriginální název:
Der Narr in Christo Emanuel Quint , 1956
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, při jejíž četbě běhá mráz po zádech. Jednoduchý, ale dobře zrealizovaný nápad: životopis muže, který se ztotožnil se svou představou chování a myšlení Krista, našel v sobě jeho duch. Když tento hlavní hrdina pronáší v konkrétních osobních situacích Ježíšovy biblické výroky, dávají nový smysl. Při četbě si proto mnohokrát řeknete: Aha, tak takhle to Ježíš mohl myslet! Takhle to možná mohlo být! – Je to objevné i dojemné a psychologicky věrohodné.
Bavila by mě verze z 21. století. Člověk, který by kázal (v televizi? přes Facebook?) Ježíšovo učení a chtěl i po ostatních, aby v sobě našli/ probudili Ducha Svatého a stali se tak svým vlastním Kristem, Duchem. Vznikla by okolo něj sekta a církve by se od něj distancovaly. Jeho vlastní sekta nakonec také, protože by se ukázalo, že jeho slova chápala špatně a měla mylná očekávání. Jak by to pokračovalo dál?
Ukázka:
Jeho duše byla plná lásky. Když se k němu někdo přiblížil, Quint si hned všiml starostí a také krásy v jeho tváři. Byl-li to muž, jeho duše ihned říkala bratře. Byla-li to žena, říkal sestro. Když se míjeli, on a ta žena, nebo on a ten muž, ozývalo se v něm: Znám tvé trápení, tvé štěstí a tvé bolesti, znám tě jako sebe sama a tvůj i svůj osud. Když kolem sebe prošli, bylo to rozloučení, a Emanuel miloval lidi ještě víc, když se s nimi musel rozejít. Musíš jít sama, kam nechceš, se svou krásou, říkal někdy, pokud to byla půvabná žena, nesoucí třeba břímě, pokud to byl muž: Ty budeš nadále bloudit se svou špatně skrývanou touhu a nenajdeš ve svém osamění přítele, který by ti zpřístupnil království v tvé hrudi. A miloval je všechny a byl by všechny rád objal a přitiskl na srdce, přestože z jejich šílených pohledů často sršela nenávist, výsměch a opovržení.
Autorovy další knížky
| 1898 |  Tkalci |
| 1975 | Blázen v Kristu Emanuel Quint |
| 1913 |  Železniční hlídač Thiel |
| 1933 | Atlantis |
| 1957 | Před západem slunce |
Kniha ma zo začiatku nudila, potom ma trochu začala baviť lebo sa rozbehol dej a potom ma už len nudila. Čo ma však na knihe fascinovalo bola snaha vybudovať paralelu so životom Krista, ktorá sa do značnej miery autorovi podarila. Úprimne v tomto momente neviem ako správne zachytiť to čo mi bežalo hlavou pri čítaní tejto knihy, no možno by sa to dalo zhrnúť takto: Buďto Emanuel nebol blázon alebo Ježiš blázon bol. Asi nikdy nezistíme čo presne sa stalo pred dvetisíc rokmi a na čom vlastne stojí jedno zo svetových náboženstiev, no je zjavné na čo sa snažil poukázať autor. Ktokoľvek sa v dnešnej dobe pokúsi preukázať ľudskosť a bezmedznú lásku bude v dnešnej dobe považovaný za abnormálneho, vybočujúceho z radu alebo proste blázna. Postava Emanuela by svojimi súčasníkmi (t.j. postavami diela) možno nebola vnímaná až tak kriticky keby sa nevyhlásil za Krista, aj keď to čo cítil je už vo svojej podstate pre spoločnosť čudáctvom. Čo obzvlášť na knihe vyzdvihujem je pohľad na budovanie aury okolo osoby, z ktorej sa vplyvom náhod stáva osobnosť a to ma opäť vracia s myšlienkami o dvetisíc rokov späť k už položenej otázke. Pravdepodobne väčšina z nás vo svojom dospievaní prešla vierou v ideály a ich postupným stratením alebo ich potlačením do úzadia, Emanuel sa však ako jeden z mála odhodlal viesť život v znamení toho v čo verí a aj práve preto bol odsúdený k zatrateniu spoločnosťou, hoci stretol množstvo ľudí, ktorí zdieľali bolesť, no neboli schopní postaviť sa spoločnosti. Čo som napísal vyššie a čo by som mohol napísať ďalej nemá zmysel. Aj napriek tomu, že kniha pre mňa nemá žiadnu dynamiku, postava Emanuela mi bola v mnohom sympatická práve pre jeho svojskú priebojnosť, preto hodnotím tak ako hodnotím. Snáď sa raz dožijeme lepšieho sveta.