Bílý klaun

Bílý klaun https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203611/mid_bily-klaun-3An-203611.jpg 4 6 2

Bílý klaun je sbírka fejetonů a jiných krátkých textů, z nichž mnohé spisovatelka Lenka Procházková (dcera prozaika a scénáristy Jana Procházky) publikovala v novinách a časopisech. Některé texty však vycházejí v tištěné podobě poprvé. Od chvíle, kdy se autorčiným zásadním tématem staly takzvané církevní restituce, se totiž její kritické články objevují už jen na internetových serverech. Snadno zapamatovatelná tvář a hluboký hlas Lenky Procházkové zmizely i z veřejnoprávní televize. Také natáčení filmu o Janu Masarykovi, k němuž zpracovala scénář, bylo Českou televizí odloženo. Spisovatelka hodnotí situaci lapidárně: „Já jsem začínala v samizdatu, takže jsem si odpočátku zvykla psát svobodně, bez cizí nápovědy. A pokud je dnes upřímnost opět vnímána jako hřích, není to pro mě žádná nová zkušenost a ani nová křižovatka. Zkrátka v tom ‚hříchu‘ setrvám.” Texty obsažené ve sbírce Bílý klaun jsou důkazem toho, že jejich autorka převzala otcovo krédo, že politika má být pro každého a že: Nic není ztraceno, dokud to nevzdáme my sami… Kniha obsahuje mimo jiné i znění archivních dokumentů (trestní oznámení na členy vlády Petra Nečase i na kardinála Dominika Duku) včetně dopisů odeslaných papeži Benediktovi a papeži Františkovi.... celý text

Přidat komentář

Sarah01
30.09.2016 5 z 5

Jen jeden komentář? Nikoho toto téma asi nezajímá, ale mělo by. Proti církevním restitucim jsem byla od počátku, církev by se měla očistit a být chudá tak, jak tomu bylo v době jejího vzniku. To jsem ale ještě nevěděla všechno. Informace, které jsem se dověděla v této knize, a také ty, které uvádí protistrana - budeme se soudit, dokud ty nemovitosti nedostaneme, mě v mém postoji ještě utvrdily. Za církev očištěnou bojoval už Jan Hus a my se vlastně vracíme zpátky do středověku. Ale knížka není jen o restitucích, ale také o cenzuře, pomalé a nenápadné. Čekají nás volby, já pořád tápala, nevěděla jsem koho, teď už to díky paní Procházkove vím.

JanaDor
18.06.2014 5 z 5

Jsem moc ráda, že jsem si tuto útlou, ale svým obsahem velmi výstižnou knihu přečetla. Spousta věcí je zde dopodrobna vysvětlena a podepřena fakty z historie, zákony a citáty. Konečně i já jsem pochopila proč je téma církevní restituce tak ožehavé. Mám pusu dokořán z šoku, co je zde v tomto státě možné. Jediné co mě uklidňuje je, že věřím, že Bůh nehledí na peníze, ale na skutky. Takže každý ať si zpytuje své svědomí a má se na pozoru. Jak se říká, boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Někde ta spravedlnost musí být.
Vážená paní Procházková, děkuji za tuto knihu a za vaši iniciativu ve prospěch obyčejných lidí.