Betonová zahrada

od:

Betonová zahrada

Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se „nemorální“ naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup — to vše autorovi vyneslo přídomek „básník perverze“. Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout — třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá — některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/2093/betonova-zahrada.jpg 4.11207
Originální název:

The Cement Garden (1978)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Volvox Globator
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (175)

Přidat komentář
InExTrEmO
dnes

Tady vyhrál ten, kdo si při čtení uvědomil, že život nezná žádná omezení a ten kdo si uvědomil, že nálepky typu (ne)morální, (ne)chutné, (ne)přirozené, jsou jen naše aktuální přiklonení se k jedné z polarit. Je jasné, že ten jejich vztah existoval už od raného dětství a že pak přišla chvíle kdy se to tak muselo projevit. V knížce nebo v životě, je to stejné, život se vždy projeví dokonale a ne podle toho co nám zrovna v tomto století připadá správné. :-)

Zorka
10. září

Zranitelnost, regrese, únik, touha nezůstat sám, nebýt odloučen, být milován ... i za cenu incestu. Obnažená. Taková mi připadala celá kniha. Obnažená těla, obnažené city i obnažená témata, která bývají často tabuizovaná.

evonra
28. srpna

Perverzní a šokující? Ano, asi je….
Část, kdy dětem zemře matka a co následuje, tak ta přes čáru byla … V knize je ale krásně vykreslen pokus všech sourozenců zůstat spolu, pohromadě, a hlavně se nerozdělit … A že jsou ve věku, kdy se v nich bije dětství a dospívání, jejich pokusy a omyly, to k tomu asi i nějak patří. Závěr ani jinak dopadnout nemohl, i když bych jim přála to dětství o něco déle bezstarostnější ...

Anne95
23. srpna

Šokující kniha, během čtení mi běhal mráz po zádech.

HDosoudilová
14. srpna

Přestože jsem měla ze začátku problém se začtením, nakonec jsem byla z knihy celkem nadšená. Je to úplně něco jiného než běžně čtu, o to víc mě to však překvapilo. Sice by mě zajímalo, co se dělo dál, ale na druhou stranu možná asi ani nechci vlastně... měla jsem každopádně dost zvláštní pocity, když jsem knihu četla. Hlavně si myslím, že by se o ní mělo více mluvit, protože je o stále dost aktuálních tématech.

Jana283
10. srpna

Nevím. Možná kdybych to četla v době, kdy kniha vyšla - tedy před více než 20 lety, vnímala bych ji jinak . Takhle po celou dobu četby jediná nezodpovězená otázka: Proč někdo něco takového napsal ?

Katecake
23. července

krátké ale výstižné

ZÓNA
23. července

Tragičnost celého příběhu tkví v jeho jednoduchosti a naivitě hlavních postav. Po celou dobu čekáte, čím autor knihy překvapí. Vyústění se nabízí. Přesto omráčí dokonale a přesně.
McEwan píše rytmicky a jeho slova nabírají na tempu. Nezabývá se popisy, vše má dokonale poskládané.
A navíc... Hlavní hrdinové jsou dokonalí, přiblíženi s jistotou a vmanévrováni do vaší mysli s pocitem sebejistoty.
Setkal jsem se s názorem, že kniha balancuje na hranicích mezi nechutností, až opovržením.
Já vidím na tomto malém vzorku lidské populace neuvěřitelnou soudržnost, i přes nelehké dětství a rozporuplný vztahový potenciál. V tomto případě i všechna ta obscénnost vyznívá lidsky, přirozeně a hlavně láskyplně.
Povznesme se nad morálku a hledejme pochopení, vstřícnost a hlavně lásku...

pixiepickpocket
22. června

Na jednu rodinku je těch "zvláštností" až moc. Co se týče závěrečného rozkrytí vztahu mezi Jackem a Julií - šok se nekonal. Incest by znechutil moji babičku, pohoršil maminku, ale se mnou to až tolik nepohlo. Není to asi příliš obvyklé téma (?), ale v době tolika perverzností, o kterých se otevřeně hovoří a píše, asi znechutí málokoho. Téma, na můj vkus, velice zajímavé, zpracování se mi ale příliš nelíbilo. Přičítám to zčásti i tomu, že jsem knihu nečetla v originále (překlad z roku 1988). Betonová zahrada ale za přečtení stojí.

tonysojka
27. května

Po Pokání a Na Chesilské pláži pro mne zklamání.Podle mne text poplatný době stylem i vyzněním tak aby se autor stal známým.Ale kvůli Pokání je to dobře.

Rudla333
03. května

Autorovým hlavním záměrem zjevně bylo šokovat. To se mu i podařilo.

To je ale asi tak všechno a podle mě to nestačí.

Rumplestiltskin
28. dubna

No, já tak nějak nevím. Dočetla jsem a jediný, co mám v hlavě je "meh".
Z mého pohledu nebyla kniha špatná, ale ani dobrá. Prostě mě jen neuspokojila tak, jak jsem si na základě lehce bulvární anotace myslela.

Maevie
25. dubna

Je to opravdu tak zásadní kniha? Možná v době vydání, dnes jsme díky všem krvavým severským kriminálkám otupělý. Nebyla to perverze, která se mě dotkla, ale popis pocitů a světa z pohledu kluka, který přešel z podivného rodinného uskupení do naprostého bezvládí.

Allla9
22. dubna

Přestože je kniha velmi zvláštní (tématem), tak mě způsobem zpracování naprosto uchvátila.

intelektuálka
10. dubna

Šokující?
Pro mne spíše smutné...
Chtěl autor říci, jak je důležitá úplná rodina pro vývoj dítěte?
Čtyři opuštěné děti s tajemstvím ve sklepě...
Bez jejich zavinění jsou jejich vztahy patologické...
Jak se budou formovat, jaká je jejich budoucnost?
Tuhle knihu jen tak nedostanete z hlavy....

S1M0NE
05. dubna

Pro mě tak trochu zklamání. Knihu jsem měla dlouho v povědomí jako zásadní dílo, ale nejspíš mi dalo míň, než jsem očekávala. Popravdě mě příliš nešokovalo, vzhledem k obálce (Odeon), jsem trochu tušila, o co půjde, ale konec byl bravurní.

Engie
03. dubna

Předem se omlouvám za spoilery, ale jak tak koukám, předchozí komentáře jsou jich plné, takže si je taky neodpustím :-) Je to už pár dní, co jsem knihu přečetla a i když jsem před pár lety viděla film a věděla jsem, co přijde, musím říct, že ještě nikdy mě žádný příběh takhle neznechutil. Ani nevím, co mi přišlo horší, jestli chlapeček hrající si na holčičku, páchnoucí hlavní hrdina, incest, nebo mrtvá matka ve sklepě. I když uznávám, že účel kniha asi splnila, když mi doteď leží v hlavě :-)

lenyvole
23. března

Baví mě na komentářích pozorovat, jak máme každý hranici perverznosti jinde. Zastánce pevných morálních zásad kniha nejspíš nenadchne, ale faktem je, že se jedná o čtivé dílko a ačkoliv je kniha krátká, bude Vámi nějakou tu chvíli ještě rezonovat. Rozhodně bych neřekla, že hlavní myšlenkou je jen incest - kniha toho nabízí mnohem víc a kdo chce, ten si tam svoje najde.

+ za doslov od Dareka Šmída - "Přivítejte svého vnitřního úchyla a mějte ho rádi."

freejazz
17. března

žiadna ďalšia McEwanova kniha ma tak nedostala ako Betonová zahrada. čítal som ju ako v tranze.

InExTrEmO
08. března

Rozhodně zvláštní kniha. Měl jsem ji v povinné četbě k maturitě u dálkového studia. Je mi 32, takže nebudu soudit jak zapůsobí na puberťáka z gymplu.
Betonová zahrada je oprvadu jedinečné dílo, velice čtivé, pochmurné i komické a v neposlední řadě také svým způsobem vzrušující. Je to neuvěřitelně realistická sonda do myšlení 15-ti letého kluka, z jehož perspektivy je děj vyprávěn. Není na ní nic odpudivýho ani nechutnýho a co se týče toho hojně zmiňovného incestu?
Po přečtení prvních stránek si člověk řekne, že to k tomu od začátku spějě a že je to spíše "zvrácená" touha toho kluka, ale pak se více ukazuje, že tento zvláštní vztah je mezi nima oboustranně a už léta. Další okolnosti tomu už jen napomohou. Příroda - život prostě takhle fungují, není nic černé nebo bílé a nejde nic zaškatulkovat do mravních a ideologických komůrek jak bychom si to my lidé přáli. Komu se tato kniha líbí si to pravděpodobně dobře uvědomuje.

Mechtylda
27. února

Ta kniha Vám tak zamotá hlavu, že na konci máte pocit: „Tak jasně, vyspal se s vlastní sestrou, to je strašně divný, ale v jeho situaci, máma mu umřela a navíc on s ní vlastně neměl úplně sesterskej vztah...že jo.“ Strašně zvláštní kniha, strašně moc.

t.adm
01. února

Pokud je cíl humorných knih navodit úsměv na tváři, tak cílem této knihy bylo čtenáře co nejvíce znechutit. Cíl splněn, ale... Celé mi to přišlo zbytečné. Je pravda, že pocity ve mně kniha vyvolala, ale asi jsem orientovaná na jiný druh literatury.

Nomia
25. ledna

Přiznejme si to Betonová zahrada člověka zrovna nenabije pozitivními pocity. Ale to nic nemění na tom, že je to neuvěřitelně čtivá věc. Odpudivá, ale čtivá.
Rozhodně to není pohádka pro děti, ani čtivo pro příliš útlocitné jedince. Ale čtenáře, kteří jsou ochotni přistoupit k trochu děsivějším tématům bez předsudků, rozhodně zaujme.
A závěrečný twist už je jen třešnička na dortu. :)

Chesterton
12.12.2017

Pročítám komentáře a mohu se ztotožnit s těmi s 1* i s těmi co dávají pět. Je to první kniha u které se mi to stalo:) Že by to byla známka kvality? Sice mám stále stín pochybnosti o autorově duševním zdraví, ale přečtení knihy nelituji. Asi pro styl a atmosféru. Jednou za čas se takováto kniha dá přečíst.

Tozbee
03.12.2017

Rozhodně nesdílím přesvědčení, že k úspěšnému hodnocení postačí napsat "lehce čitelný příběh, šokující, plytký obsahem i formou, s trochou perverze". V té útlé knize je toho o dost víc a myslím, že je v pořádku, když člověka její čtení rozruší. Odnáším si vzpomínky na sympatie k netypickým dětským hrdinům (být všichni o dvacet let starší, nefungovalo by to) prokládané údivem nad dějovými bizarnostmi a ponurou strašidelností jejich domova. Poté, co jsem se nechal v podstatě unavit autorovým způsobem psaní pozdějších titulů (Amsterdam, Nevinný, Sobota), byla toto poslední šance, kterou jsem McEwanovi dal - a vyplatilo se, stylově se jedná o něco naprosto jiného, přímočařejšího, syrovějšího.

"Venku Tom s jedním stejně starým klukem táhli po ulici velkou pneumatiku od náklaďáku, až mi zmizeli z dohledu. Skutečnost, že se s ní vláčeli a nekutáleli ji, způsobila, že jsem se cítil strašně vyčerpaný."

Clea3112
23.11.2017

Od prvních stran provází čtenáře podivný neklid a nevyřčené napětí, které tušíme za postavou despotického otce, těžkou, ač blížeji nevysvětlenou nemocí matky, rozporuplnými a protichůdnými pocity dospívajících teenegrů....je tu dusno a poněkud upjatě, neboť o citech se mezi příslušníky této rodiny nemluví... Což neznamená, že to co není vidět, není ....Mistrnost Ian McEwanova díla spočívá v jeho umu vytvořit na malém prostoru netradiční příběh, popsaný zdánlivě syrovým jazykem, s chladným autorovým odstupem a přitom výstižným psychologickým portrétem hlavních protagonistů. Není to totiž, jak by se na první pohled mohlo zdát, jen laciný příběh s lehce bizarní zápletkou. Pod jeho povrchem se skrývá spousta nevyřčených otázek i odpovědí, které však autor už ponechává čtenáři. Každý si odnáší něco jiného.....A pan Freud si mne ruce...

bookemma
17.11.2017

Co napsat o betonu, než že pevně svírá, uchovává. Ale každý beton se jednou vydrolí, každá zeď jednou spadne, a nic netrvá na věky.
Nanejvýš bizarní.

Calinda
22.10.2017

Přečteno za jeden večer, dobře se četla, bavila mě, ale mezi topky se neřadí.

Danca196
19.10.2017

Zvláštní kniha, ve které autor dokáže na pouhých sto stranách vykreslit jednotlivé postavy, jejich pocity a děj. Rozhodně stojí za přečtení, i když ve mě zanechala rozporuplné pocity.

kackamy
18.10.2017

Betonová zahrada je jedna z knih, jejichž atmosféra se nedá dost dobře popsat, do té se jednoduše musíte začíst. Dusivé horko prostupuje knížku od první do poslední strany. Její děj, ať už sebevíc znepokojivý, je určitým způsobem fascinující a stejně tak její postavy, které autor dokázal na nějakých sto stránkách vystihnout skvělým, zdánlivě lhostejným způsobem.
Filmovou adaptaci jsem viděla před mnoha lety, úplně do detailu si jí nepamatuji, kniha ve mě zanechala větší dojem.