Básně

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vedle sbírek Host do domu a Těžká hodina obsahuje i vše nejvýznamnější z básníkovy poezie včetně juvenilií, takže čtenář má možnost dopodrobna poznat tvůrčí profil básníka.

https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98740/basne-98740.JPG 4.371
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Básně

Zelený_Drak
17.09.2021

A tuto jedinou knihu ze 4 dílných Spisů si nechám. Umělecky neuvěřitelně aktivní Wolker přeci jen dost dozrál i mladý, překonal tu svou Těžkou hodinu - asi musel. I když forma je na mě často už příliš moderní, obsah není tak jednostranně orientovaný, jak se učí posledních 100 let. Líbila se mi Balada o námořníku, Umírající, Sloky, Balada o nenarozeném dítěti... ale z mnohých dalších mi v paměti neutkvělo vůbec nic (to ta forma). Je také vidět, jak velmi záleží na tom, kdo sestavuje výbor básní - mám raději právě různé kompletní spisy, kde se mohu básněmi probrat sama a nedostávám cizí výběr.

------
Muž
------
Uprostřed noci
vichřice do jeho srdce vpadla,
dřív než moh napřáhnout ramena svadlá,
srdce mu z kořenů vyvracet počala –
a srdce to dubové, srdce to vysoké
se sedmdesáti čtyřmi roky – sedmdesáti čtyřmi haluzemi
se na tělo zvrátilo a tělo padlo k zemi.
Uprostřed noci
posetý hvězdami ran, sám v noc se měně už,
na podlaze bezmocně ležel a přece ještě muž,
nezavzdych, nezakřik, nezavolal,
aby se vnoučata, co vedle v jizbě spala,
neprobudila a nepolekala.

Nepadne naráz dub vichřicí,
nepadne naráz srdce mrtvicí.
Ráno jej našli, na postel položili
a tak jsme se naposled sešli, dědečku můj milý.

Tenkrát tvé oči přesmutné, tvé oči odlétající
z daleka na mě volaly a chtěly cosi říci,
tenkrát jsem poznal nejvíce, že slova tohoto světa
jsou příliš těžká pro ptáka, jenž nad oblaka vzlétá,
a přec jsem tiskl ruku tvou a toho jsem si přál,
by z ruky mé do ruky tvé se život přeléval;
té krve, jíž mám dostatek, chtěl dát jsem ze svých žil,
aby ses na loži posadil a ke mně promluvil.
Ale tvé ruce pokorné jak křížek polámaný,
jež nikdy si sloužit nedaly, sloužíce na vše strany,
nevzaly krve mé a já v té hodině
pochopil, kdo život opouští, že dát jej může jedině.
Má ruka brala tu, tvá dávala a z ní
jak jiskry elektrické sršely tvé síly poslední.

V pokoji nad městem, v otevřené truhli
dnes leží stařeček v svátečních šatech ztuhlý,
kytkami dětí a vnuků ověnčen.
Přes mrtvolu se dívám oknem ven.
Mrtvý byl Jiří, – já jsem Jiří též,
mrtvý byl mužem, – budu mužem též?
Až věčná vichřice na srdce nalehne mi,
vyvrátí srdce mé, přibije mě jím k zemi,
zda sílu zachovám, kterou mi mrtvý dal,
bych zemřel jako on, do noci nevolal,
do noci nesmírné, záhadné a prosté,
v níž stařec umírá a děcko ve snu roste?

topi80
15.04.2021

Nad touto prací se slovy, skládáním myšlenek s rozvíjením mnohdy poutavých příběhů lze jenom žasnout. Literární skvost.


rencovav
15.12.2020

Wolkera mám ráda. Ráda si ho tak různě rozebírám, poskytuje zajímavý úhel pohledu na život i na smrt. V tomhle vydání byl taky docela nevšední doslov M. Píši, psaný v duchu padesátých let. Kniha vyšla v roce 1951, nakladatelství tehdy sídlilo v ulici Stalinova na Praze 12. :D nejvíc se mi líbila, z toho, co jsem neznala, asi Balada o námořníkovi. Obecně mám ty balady asi nejraději.

kacaabba
09.12.2020

Právě ty básně, které socialistická propaganda tolik předkládala, byly pro mne nejsmutnější. Protože bol světa, jež uzřel básník, jal se napravovat násilím. Leč bylo to jen období jeho života, Wolker byl více než revolucionář...

*Pájuše*
20.01.2020

Ačkoliv jsem se s Wolkrem setkala na střední v jeho známé sbírce Těžká hodina - která se mi opravdu líbila a měla pro mě nezapomenutelný tón - Host do domu mi úplně nesedl. Ač krásné, jeho verše byly na mě trošku krkolomné a nemohla jsem se do nich začíst. Začíst není to správné slovo, nedokázaly mě vtáhnout.

Nočnípták
19.09.2019

Básně Jiřího Wolkera můžu číst pořád, a pořád je to jako poprvé. Jsou nádherné, živoucí. Některé jsou hodně známé, brali jsme je kdysi ve škole. Některé jsou jakoby pozapomenuté, ale při jejich čtení, nebo recitaci si najednou uvědomíte, že je taky znáte. Aspoň já si to tak uvědomuju. Mezi Wolkerovými verši mám své oblíbené. Při každém otevření jakékoli jeho sbírky však zjišťuji, že si musím k těm oblíbeným ještě nějakou přidat.

Sněžková
05.06.2019

Poštovní schránka, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových - samé známé věci, které nepřekvapí a - v mém případě - ani nepotěší. Našla jsem si ale v Básních jiné favority: Milence a... Fotografie. Kdo chce, ať si to přečte, na mě tato báseň zapůsobila jako šutr hozený do výlohy. A zde jen fragment:

„Soudruzi, kteří kol skříně té
do práce se ubíráte,
soudruzi, kteří v srdci svém
hladem svých bratrů umíráte,
vryjte ty obrazy bídy a zmaru
v porcelán talířů restaurací a barů,
na zátky šampaňských, do lístků jídelních
vlepte ty fotografie!
Aby ten každý, kdo hoduje dnes tu a pije,
na každém talíři, na každé sklenici
narazit musel na mrtvoly křičící:
Lidojede! Lidojede!“

Kuža007
05.03.2019

Nádherný soubor všech jeho krásných básnických sbírek.

1