Básně 1
Vratislav Effenberger
Jako první svazek souborného knižního vydání díla básníka, prozaika, dramatika, teoretika surrealismu a teatrologa Vratislava Effenbergera (1923–1986) vychází první ze dvou dílů souboru jeho básnického díla. Svazek shrnuje básně z let 1940–1951, přičemž drtivá většina z nich zde vychází – více než padesát let po svém vzniku – tiskem vůbec poprvé. Kniha obsahuje básnické knihy Matka země (1940–1945), Svět na dosah ruky (1945–1947) a Srdce nebo mrak (1948–1951) a končí symbolicky rozsáhlou skladbou Otevřené dveře, napsanou těsně po smrti Karla Teiga. První vydání souboru Effenbergerových básní zásadním způsobem mění obraz české poezie čtyřicátých let. Teprve nyní je možno vidět českou poezii té doby v její plné šíři. Po vydání souborů básní Zbyňka Havlíčka a Karla Hynka tak čtenáři dostávají do rukou další básnické dílo základního významu, které vznikalo a desítky let žilo „s vyloučením veřejnosti“.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Židovská jména |
| 1991 | Surovost života a cynismus fantasie |
| 1969 | Realita a poesie |
| 1969 | Výtvarné projevy surrealismu |
| 2004 | Básně 1 |
Kniha Básně 1 je v
| Přečtených | 10x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 2x |
Dočetl jsem knihu do půlky. Jednak proto, že jsem si musel přiznat, že se mi nedaří si z četby cokoli odnést, jednak proto, že (jako se říká ve studii v 2. svazku) autorovo vrcholné období je obsaženo až v 2. knize.
Je třeba uznat, že Effenberger si od samého začátku našel styl, který je originální a bez kompromisu, ale zároveň nijak okázalý či velkohubý.
Dokážu si představit, že mít trpělivost a číst dejme tomu jednu báseň denně, měly by svou půsovost. Pro mě, který nechci věnovat Effenbergerovi mladí, je čtení úmorné a snadno zklouznu ke čtení sledu slov, kdy vnímám už jen rytmus, zatímco myšlenky bloudí jinde. Kdo se někdy modlil růženec, ví, o čem mluvím. (Je to ostatně u čtení surrealistické básně špatně?)
Zajímavějši mi přišly krátké básně. Různé nesouvislé motivy na sebe v nich zajímavě působily a vytvářely atmosférický celek. Dlouhé básně se mi po několika verších rozpadnou pod rukama na proud, kdy člověk vnímá jen jeden dva poslední verše a vše ostatní už se ztrácí za hranou paměti.