Barák
Alžběta Bublanová
Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu. Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat či pochopit.... celý text
Přidat komentář
Tak tahle knížka mě mile překvapila.
Nebylo to ani tolik o ději jako spíš o myšlenkách hlavní hrdinky a vůbec o myšlenkách o stáří. Celkově je to takové zajímavé téma. Stáří.
První strany pro mě byly trochu složitější. V jednom odstavci se hlavní postava dotkla několika témat, překypovalo to tu asociacemi a paralelami. Ale pak to ustalo. Nebo jsem si zvykla?
V textu by mohlo být méně často slovo "fakt". Taktéž by nebylo od věci, kdyby si nakladatelství našlo nějakého korektora. Překlepů tam bylo požehnaně. A občas tam byl i maličko zvláštní slovosled.
Z některých dlouhých souvětí mohly být dialogy. Minimálně pro lepší srozumitelnost.
Dcera hlavní postavy byla někdy na proplesk. Skoro čtyřicetiletá žena a chová se jako puberťačka. Ale i tací lidé určitě existují.
Ve výsledku se mi kniha líbila. Četla se dobře, příběh docela plynul. Především ale musím ještě jednou vypíchnout ty úvahy nad stářím. Pozoruhodné.
Pohled na svět starší ženy.. zajímavý. Nenadchne, neurazí, ale přinutí k zamyšlení nad stylem života..
Zvláštní, zvláštní, zvláštní.. ne úplně špatné a ne úplně dobré. Takové zhuštěné, plné emocí a pocitů, deprese a nadějí a vše se to pořád točí a vrací. Víra a naděje a zároveň bezmoc něco a někoho ovlivnit, když o to dotyčný snad ani nestojí. Kniha mi nepřišla úplně špatná, ale taková smutná, proto se k ní vracet víc nebudu. Čekala jsem asi něco jiného, přesto si myslím, že autorka nepíše špatně, jen mi téma úplně nesedlo. Za mě 3,5*.
(10/20)
Tato kniha je v podstatě pohledem do duše stárnoucí ženy, která celý svůj život upnula ke sledování dění okolo ní. Sledujeme její myšlenky, pocity a vybájené příběhy o dalších obyvatelích domu, ve kterém žije. Což je zajímavé, ale také těžké na čtení. S hlavní hrdinkou jsem se nedokázala ztotožnit, kvůli několika generačnímu rozdílu. V určitých částech jsem ji ale chápala a soucítila s ní. Hlavně v částech s její dcerou.
I přesto jak je kniha tenká, obsahuje silné myšlenky a rozhodně není lehká na čtení. Myslím ale, že stojí za to.
Celé vyprávění je napsáno přímo a bez jakýkoliv příkras, díky čemuž působí o to silněji. A i když se jedná o knihu, která má bezmála sto šedesát stran, tak jsem ji četla docela dlouho. Nejspíš to bylo tématem, které je jako stvořené k zamyšlení nad spoustou věcí. Jednou z nich jsou i myšlenky na to, kdy se život změní natolik, že začneme přemýšlet nad tím, že jsme jej promeškali a ujel nám vlak.
Výborné, autorka je poměrně mladá, přesto se jí podařilo vcítit do duše stárnoucí ženy.
Pro mě moc příjemné překvapení.Myslim že velmi dobře autorka vystihla pocit stárnoucí ženy a jejího okolí.Teším se na její další knihy.
Novinka od české autorky Alžběty Bublanové je taková sonda do duše jedné důchodkyně, která se cítí osaměle a pozoruje velmi pečlivě svět okolo sebe… Více v recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Štítky knihy
pro ženy psychologické romány senioři matky a dcery sousedské vztahy stárnutí české romány
Autorovy další knížky
2016 | V Tichu |
2020 | Ti, kterým se narodíš |
2021 | Život s panikou |
2022 | Pozůstalí |
2019 | Barák |
...reálný popis okolí stárnoucí ženy...autorka mě ale donutila k zamyšlení, jestli se dívám správně...vidím skutečně to, co si myslím...přemíra emocí a plno pocitů v příběhu bylo spíš na škodu...přesto, když se po přečtení knihy podívám z okna tak je něco jinak...