Bál šílených žen
Victoria Mas
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431387/bmid_bal-silenych-zen-RW9-431387.jpg
4
377
105
Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpêtrière, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery… O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpêtrière konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Le Bal des folles , 2019
více info...
Přidat komentář
Tak určitě, do Salpetriere se odkládaly ženy nejen šílené, ale i ty příliš nekonvenční, chudé a nepohodlné.
Bál šílených žen ale neříká jen tohle. Je totiž možné, že právě za tlustými zdmi některé z nich tu svobodu nalezly, bez svírajících korzetů a všudypřítomného násilí, bez prázdnoty a bezúčelnosti. Protože hranice mezi "histerií" a snahou žít vlastní život je pro některé ženy poněkud nezřetelná i teď, natož v době Victora Huga.
Tento rok mám velký štěstí na knížky. Touhle jsem byla naprosto uchvácená, kór po přečtení doslovu.
Je teňučká, čte se sama a má přesah, základ v reálu. Popisuje pařížskou společnost 19. století svázanou pravidly. Primárně pro ženy. Je strašný to číst, vidět, jak naprosto normální inteligentní ženy byly internovány čistě proto, že byly nepohodlné. Že odmítly žít jen kvůli tomu, aby rodily děti. Na druhou stranu, jaké pokroky dělala v tu dobu neurologie. A za jakou cenu.
Nejde tam ani tak o děj, jako o postavy, o prostředí, o okno do tehdejší společnosti. Psáno ale jako román, takže vás to neunudí k smrti.
Příběh o ženách, které měly nějaké duševní, psychické ale taky žádné problémy. Příběh o tom jak se před 130 lety léčila histerie, jak se muži necitelně chovali k ženám a když se jim nehodili jednoduše je odložili a zapomněli na ně. Příběh, který se postaven na faktech, příběh který bude zfilmován. Jo tohle stálo za přečtení.
Moji milí knižní přátelé, umění srozumitelně, stručně a poutavě se vyjádřit mi bylo dnes odepřeno, a tak se poměrně trápím a přemýšlím, jak krátce zhodnotit tuto útlou knihu.
Kniha mě upoutala svou obálkou a anotací, i první „testovací“ přečtené stránky slibovaly dobrou a zajímavou četbu. Kniha tedy v první fázi pomohla k navýšení mé prázdninové „hromádky“ (mozek i její stav již úpěnlivě volají po dovolené), posléze jako „ta druhá“, odpočinková, při čtení mnohem obsáhlejší a náročnější knihy. No a za třetí jsem ji nakonec přečetla jedním dechem (slupla jsem ji jako malinu).
Za mě prostě zdařilá, poutavá, trochu strašidelná a v mnohém i velmi obohacující prvotina! Nechtěla bych žít v této době, ale moc ráda si o ní přečtu! Takových proslulých hospitálů, podobných tomu v Salpetriere, byla zřejmě spousta a zneužitých, ukrytých, odložených a týraných žen ještě víc.
Příběh se mi moc líbil, skvěle vylíčen obraz společnosti. Příběhy hrdinek se mi také líbily a konec byl velmi vydařený. Klidně mohla být kniha delší.
Jedna z těch knih kde hojně využívám i google a dohledavam další informace. Několik pohledů a možností jak si knihu shrnout. Vynikající.
Pro mě druhá Odeonka a opět jsem byla nadšená. Tuhle lahůdku jsem četla něco přes týden, dávkovala jsem si jí, protože jsem nechtěla, aby mi utekla. Všechny hrdinky mi byly sympatické, vlastně nemám co vytknout. Jediné, co tak, že by kniha mohla být delší a příběhy ještě o trochu více rozpracované. Za mě skvělá kniha a jsem si jistá, že francouzská próza mě baví čím dál tím více.
Překlad je špatný a redakční práce ještě horší. Překlepy, mluvnické chyby, obrácený slovosled… Vše zachraňuje pouze vypravěčské umění autorky.
Přiznám se, čekala jsem více. Na tuto knihu jsou v knihovnách fronty a já se v duchu ptám, čím je tak úchvatná. Zařadila bych ji do sekce "ženských románů". Trocha ezoteriky, trocha toho ponižování žen, trocha éteru, maličko hysterie, pocit bezmoci, potlačeného vzteku. A člověk pořád čeká na to "něco", čím se kniha vymyká, čím je tak zdařilá, že je potřeba si ji v knihovnách rezervovat. Ničeho se však čtenář nedočká, jen uspěchaného konce... Na druhou stranu, kniha se čte rychle, asi právě kvůli tomu očekávanému "něčemu", co nepřijde, a čtenář se může po přečtení vrhnout na další, třeba zdařilejší dílo.
Tak tohle byla opravdu velmi dobrá kniha. Já jsem upřímně byla nadšená už z toho námětu a musím říct, že jeho zpracování se mi velmi líbilo. Ocenila jsem i autorčinu přímočarost a to, že četba byla prostě příjemná. Téma psychiatrické léčebny pro ženy na konci 19. století svádí k velké brutalitě, ale díky bohu tohle se tady nedělo, i když to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Za mě to bylo opravdu povedené a líbilo se mi, že se Victoria Mas opírá o reálné příběhy.
Odeonky patří mezi mé velmi oblíbené knihy. Mnohdy jsou zvláštní, jiné a nesednou každému, ale čím dál více se přesvědčuji o tom, že jsou pro čtenáře, jako jsem já jako dělané. Bál šílených žen mě zaujal ihned svou anotací a wow, tato kniha byla jednoduše skvělá. Paříž, 19. století a hospitál pro duševně nemocné ženy. Všechny 3 hlavní hrdinky si mě získaly – jsou silné, cílevědomé a hlavně lidské. Bál šílených žen krátkou, zajímavou a nezapomenutelnou knihou.
Kniha mě hodně zasáhla, o to více, že je založena na skutečných událostech. Po přečtení zas a opět děkuji za to, že jsem se narodila až do naší doby, že se nemusím bát vyjádřit svůj názor, že rozhoduji sama za sebe a klidně se mohu beze strachu odlišovat od takzvané normy a nikdo mě za to nezavře do blázince. Po přečtení se totiž obávám, že bych možná v Salpêtrière skončila taky. Jako většina Odeonek i tato má v sobě silný příběh, na který jen tak nezapomenu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Velmi zdařilá prvotina, jež toho i přes svůj krátký rozsah nabízí velmi mnoho! Najdete v ní společenskou kritiku, sondu do historie léčby psychických poruch, dokonce i trochu tajemna a nadpřirozena. Na těch několika ženských hrdinkách, jež se v Salpêtrière setkávají, autorka ukazuje, že tehdy bylo do jisté míry jedno, jste-li dívkou ze zámožné rodiny, intendantkou, bývalou prostitutkou, či snad opravdu trpíte duševní chorobou, podstatné tehdy bylo především to, že jste ženou. Mimo toho je tu pak velmi dobře zachycena zvrácenost pařížské smetánky, která baží po možnosti na vlastní oči spatřit hysterický záchvat, a tak se každoročně vypravuje na masopustní bál právě do proslulé léčebny Salpêtrière.
Ač jde o velmi působivou novelu, mám bohužel i výtku, a to k jazykové korektuře – na těch necelých 200 stranách je na můj vkus opravdu hodně chyb, což poměrně kazí celkový dojem. U tak dobré prvotiny je to opravdu škoda. Přesto knihu rozhodně doporučuji. =)
Paříž, rok 1885 a hospitál Salpetriere, kam se odkládaly nejen duševně choré ženy, ale i mravně zkažené a prostě nepohodlné. Právě se chystá každoroční masopustní bál, kde se setkávají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky.
Jednoduchý, avšak šokující příběh, odehrávající se v rozmezí pár dnů, takže děj má spád. Kniha je psána jednoduše, snadno se čte a rychle Vás vtáhne do děje. Podíváme se i na historická fakta - pokusy doktora Charcota a jeho asistenta Babinského, na to, jak snadné bylo dostat ženu do ústavu.
To, co se tenkrát dělo a jakou moc měli muži bylo hrozné, nechtěla bych se dostat do té doby. Úplně historickým románem bych tuto útlou knížečku nenazvala, ale každopádně je to zajímavá sonda do duší žen a je jen na nás, jestli nám připadají šílené.
Duchařina, která zde byla uvedena, mi v knize nevadila. Naopak, když jsem dočetla knihu v 11 večer a byla jsem sama doma a zvenku jsem slyšela podivné zvuky, příjemně mě zamrazilo :-)
Za zajímavé téma, které mě pohltilo a za čtivost knihy dávám plný počet hvězd.
Označit toto dílko za historický román je poněkud odvážné. Zpracováním více připomíná román pro ženy.
Příběh velmi jednoduchým způsobem zobrazuje jak pařížská společnost na konci 19. století zacházela s ženami s psychickými potížemi. Zároveň je tu vylíčeno jak bylo v té době pro muže jednoduché zbavit se jakékoli ženy z rodiny. Do děje je přimíchána také duchařina, ale protože z historického hlediska jde o povrchní zpracování, tak to neruší.
Rozsahem je příběh krátký, děj je jednoduchý a tak potenciál, který kniha měla, zůstal nevyužitý. Při shovívavém hodnocení je to 3,5*, ale zaokrouhlit musím dolů.
Romantizující novela, odehrávající se během března 1885, tedy v době zmíněného Victora Huga a připomínající jeho styl, třeba popis pařížského podsvětí v Chrámu Matky Boží... Čtyřlístek pozoruhodných žen, pokoušejících se žít svůj život mezi muži, netolerantními vůči jakékoli jinakosti či výjimečnosti. Bál šílených žen je tak úžasný obraz, že by si zasloužil větší prostor. Ale celkově spokojenost.
Zajímavé téma....
Rozhodně se mi tenhle příběh líbil a fandila jsem svým oblíbeným postavám. Už se těším a doufám, že autorka napíše něco dalšího...
Tak tahle kniha si mne opravdu získala. Je to zajímavá sonda do doby 19. století, do psychiatrické léčebny uprostřed Paříže a do toho, jakým způsobem se tehdejší společnost a medicína stavěly vůči ženám s psychickými potížemi.
Zároveň tu vidíme, jak snadno se společnost zbavovala žen, které byly psychicky zdravé, ale nějak narušovaly společenské normy, za což byly označeny za "hysterky". Poddajná žena byla ideální ženou a ve chvíli, kdy se vymykala, byla označena za šílenou - dost často mužskými členy rodiny. Z toho mi bylo fakt úzko.
Zároveň ale musím říct, že autorka uchopila téma za ten "správný" konec a celý příběh vylíčila velmi sugestivně a přesvědčivě, takže čtenář si mohl udělat aspoň rámcový obrázek té doby. Jelikož je kniha poměrně krátká, nečekejte, že by téma psychických nemocí bylo zpracované do nějakých větších detailů. Jedná se spíše o jakousi črtu, kde je toto téma jen nastíněno. Ale Victoria Mas si s tím poradila celkem obstojně, řekla bych.
Zároveň se mi líbilo, že autorka tuto knihu do určité míry také pojala jako duchařinu, což jsem si nesmírně užila. Myslím, že tuto autorku budu s radostí sledovat a budu se těšit, až od ní u nás vyjde něco dalšího.
(SPOILER)
Já jsem nadšená! Narazila jsem na tuto knihu omylem, ale velmi mě zaujala a jsem moc ráda, že jsem po ní sáhla.
!!!SPOILER!!!
Kniha vypráví o psychiatrické léčebně ve Francii, kam manželé, děti, rodiče odkládají své ženské polovičky. Řekli byste, že v léčebně by měly být nemocné ženy, avšak v některých případech se tam nacházely ženy, které se pouze nehodily do společnosti, nebo se bouřily, či byly jednoduše jiné. V léčebně prováděli pokusy na ženách, které měly záchvaty. Úmyslně jim je vyvolávali a lidé se na to chodili koukat - hyenismus.
Hlavní hrdinkou je pracovnice Genevie, která je striktní a žije pro svou práci (sama dříve byla psychicky nemocná). Na pacientky je dá se říci zlá. Avšak nová pacientka Eugenie, která vidí duchy a může s nimi mluvit, v ní něco zlomí a Genevie se změní. V první řadě ošetřovatelka samozřejmě nevěří, že něco jako duch existuje, avšak Eugenie ji přesvědčí (bude mluvit s její mrtvou sestrou) o opaku.
Vše končí tak, že slečna Genevie pomůže Eugenii utéct z léčebny a sama se poté stává její pacientkou.
V knize je velmi zajímavé sledovat, jak to na takovém místě chodí a jak místo vnímají pacientky.
Kniha byla skvělá a moc by mě zajímalo, jak se bude vyvíjet život Eugenie po útěku.
Hlavní otázkou celé knihy je, kdo je vlastně nemocný a kdo ne.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno francouzská literatura psychiatrie sanatorium, ozdravovna hysterie konec 19. století
Bál šílených ženKniha Bál šílených žen je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 462x |
| Čtenářské výzvě | 88x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 246x |
| Chystám se číst | 275x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 3x |
Trošku jsem se bála toho, že jde o Odeonku, trošku mě tyto knihy míjejí, ale téhle jsem neodolala a nakonec jsem velmi ráda, že jsem si ji přečetla. Kniha je poutavě psaná, určitě se mi líbí pohled různých žen a námět opravdu originální. Až je hrůza pomyslet, že se to opravdu dělo....