Bál šílených žen
Victoria Mas
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431387/bmid_bal-silenych-zen-RW9-431387.jpg
4
377
105
Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpêtrière, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery… O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpêtrière konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Le Bal des folles , 2019
více info...
Přidat komentář
Silná, ač útlá kniha, kterou jsem zhltla za 2 večery. Velmi dobře napsaná. Ještě musím zdůraznit, že i doslov je velmi přínosný.
Čo je to vlastne šialenstvo?
Knižka Bál šílených žen ma úplne strhla a jediné, čo jej vyčítam je príliš krátky rozsah. Už teraz sa neviem dočkať filmového spracovania! Veľmi oceňujem doslov k českému vydaniu od Olgy Stehlíkovej, kde sa dozvieme o tom, že autorka sa inšpirovala skutočnými postavami a historickými faktami, ktoré súvisia s Ústavom Salpêtrière (dnešný Hôpital Universitaire PitiéSalpêtrière v Paríži)19.storočia. Miesto, kde sa neumiestňovali iba ženy trpiace psychickými chorobami, ale i tie nepohodlné/nonkonformné, ženy, ktorých sa chcela spoločnosť zbaviť. Zachytáva proces vtedajšej liečby a pokusy, ktoré sa na pacientkách vykonávali, z dnešného pohľadu neetické. No to, čo by bolo dnes škandalózne, bolo vtedy pokrokové, čo je pokrokové dnes, budúca generácia vedcov odsúdi, ako trefne poznamenáva autorka doslovu. Parádne to bolo!
Tohle mne tak pohltilo, že jsem to musel zhltnout za dva večery. Strhující příběh z Paříže roku 1885 o nerovným postavení žen, svobodě, víře, o tom jak se chováme k někomu kdo je jiný. Spousta přesahů do dneška. “Neochvějná víra v nějakou myšlenku vede k předsudkům. Řekla jsem ti už, jak se cítím vyrovnaná od té doby, co pochybuji? Ano, není nutné být o něčem přesvědčený: je třeba mít možnost pochybovat o všem, o věcech, o sobě samém.”Autorka za knihu dostala právem čtyři ceny, dokonce se podle knihy teď točí film. Tohle strašně moc doporučuju. Výjimečná věc od odeonu (jen teda škoda tolika překlepů, chtělo to víc péče).
(SPOILER) Utlúčká, ale o to víc strhující. Bylo mi líto, že to není sága probíhající během několika let, to jediné mě kapku mrzelo. Bylo to na mě až moc filmové, ošetřovatelka zachrání chovanku a sama se stane chovankou, na mě už moc, ale pointa pochopena.
Bál šílených žen, že zaujal hned svou anotací. Velmi útlá knížka, kde se odvíjí příběh žen, které jsou odloženy, nebo přímo nasilně přinuceny k pobytu v ústavu pro choromyslné ženy. K tomu přidejme dívku, která dokáže komunikovat s duchy. Dokáže? Nebo je v ústavu právem? Kdo rozhoduje o tom, že jste vyléčná a kdo o tom, že musíte zůstat? A dokáží vás tam vůbec vyléčit?
Teda... i když bych se ráda podívala na zrození Paříže, tak v této době bych rozhodně žít nechtěla, protože vím, kde by bylo moje místo :-D Kniha mi sice nepřinesla žádný wau efekt, děj byl hodně jednoduchý a celkem předvídatelný, ale byl to smutně krásný příběh, který se moc dobře četl. Konec je takový milý - vítězové jsou vlastně na všech stranách... proč ne :-)
Teda pánové! Co jste nám to před 140 lety provedli? No už za tyto věty bych seděla v Salpetriére... Jiné, čtivé a krátké. Příspěvek k dějinám hysterie je nejkrutější....
Tohle je pro mě nejlepší kniha roku 2020. Příběh svobodomyslne Eugenie, která vidí duchy, a proto jí otec považuje za bláznivou a nechá ji umístit mezi duševně choré a příběh přísně racionálně uvažující ošetřovatelky Genevieve, která díky setkání s Eugeniní pozná, co je to víra, mě zcela pohltil. Živě jsem si představovala to vězení mezi stěnami ústavu Salpetriere a omezenost, nesmyslné konvence a postoj k ženám, které se v té době odlišovaly a nezapadaly do společenských měřítek, co je a co není normální. Kniha má být zfilmována, tak jsem zvědavá...
Příběh měl velký potenciál, bohužel zůstal nevyužit. Čtení na dovolenou tak akorát, nic převratného nečekejte.
Paříž 19. století, doba, kdy prfesionální péče o psychiatrické pacienty a jejich léčba byla teprve u svého zrodu. Doba mužů. Knihy se odehrává v prostředí špitálu Salpetriére, kde byly internovány nejen ženy se skutečnými psychickými poruchami, ženy traumatizované, ale i ty, které se staly svým mužským autoritám něčím nepohodlné. Ženy s vlastním názorem, toužící po nezávislosti. Přesně tak se sem dostává jedna z hlavních hrdinek knihy, Eugénie, a setkání s místní ošetřovatelkou, Geneviéve, jim oběma změní život. Prostředí i popis přístupu personálu k pacientkám je vylíčen poměrně realisticky, příběh dýchá chvílemi beznadějí, chvílemi naopak tušením bezpečí a potřebou vzájemné péče. Velmi vydařená prvotina autorky.
Prvotina a novela se povedla autorce naprosto skvěle. Hodně dobrá kniha popisující tehdejší společnost a chování k ženám ,které jen proto ,že nesedly někomu do očí a tehdejší morálce ,skončily v psychiatrickém ústavu. Na knize je dobré ,že v ní vystupují i reálné postavy ,co ještě umocní požitek z četby. Že je do děje knihy vloženo trochu toho nadpřirozena ,mi vůbec nevadilo ,právě naopak.
Velmi čtivé dílko ,které ani na chvíli nenudí.
Kniha, která těží z toho, co kritizuje, tedy bulvárního zájmu měšťáků o blázny... dost ploché a ještě to málo, co bylo řečeno, se aspoň jednou opakuje. Mám z toho pocit, jako by veškerý zdroj rešerší byl článek na Wiki a návštěva bývalého špitálu.
Kniha je zajímavá svým námětem. Ten je za mě originální, avšak zasloužil by si trochu propracovanější uchopení, než jakého se mu dostalo. Jak už tady bylo řečeno, je to trošku ploché.
Kniha se mi líbila.
Zajímavé téma.
Ale knihu bych více rozepsala.
Prečteno za jeden večer.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, odeonky mám ráda. A nalákala mě i dobrá hodnocení zde. Bohužel ve mně téměř nic nezanechala a na to, že je dosti útlá, jsem se jí prokousávala neúměrně dlouho - nějak mně to čtení ani nebavilo.
O psychiatrii - a taktéž její historii - se celkem zajímám, takže poměry hospitálu a tehdejší přístup k duševně nemocným, které kniha líčí ( a dost se v tom opakuje), pro mně nebyly žádným novým zjištěním. Příběh, který se rozehrává na pozadí těchto kulis, je vcelku plytký a opravdu předem odhadnutelný. K postavám mi nějak nešlo udělat si vztah. No, snad Eugenii jsem fandila, to ano...
Čekala jsem rozhodně víc. Pokud je ambice knihy populární formou přiblížit neznalému čtenáři děsivé poměry psychiatrické péče dob vlastně ne zas tak dávných, pak toto asi splnila. Pokud měla směřovat k prvotnímu zamyšlení nad tím, že ne vždy i tady v civilizované Evropě měly ženy taková práva jako dnes, a jak smutné byly jejich osudy, pokud se rozhodly patriarchálnímu systému odporovat - pak asi také splnila očekávané.
Já pro ni ale asi nejsem tím správným čtenářem.
Kniha je děsně plochá. Doktoři jsou tu vylíčeni jako necitlivý jedinci, pacientky jako trpící, "zápletka" je jednoduchá a odhadnutelná po třetině románu... To téma je určitě velmi zajímavé a je mnohovrstevnaté a to co se tady prezentuje je jeden velmi úzký pohled...
Odeonky (Světová knihovna Odeon) mě vždy nadchnou. A není tomu jinak ani u této skvělé knihy Bál šílených žen od Victorie Mas. Do příběhu zahrnula i skutečné postavy neurologů Charcota a Babinskiho, kteří přispěli k rozvoji medicíny.
V proslulém hospitalu Salpêtrère určeném pro duševně choré, se schylují přípravy ke každoročnímu bálu, který navštěvuje pařížská smetánka. Duševně choří lidé je přitahují i odpuzují zároveň.
V hospitalu žije i Eugénie, kterou sem nechal zavřít její otec. A proč? Protože Eugénie slyší hlasy v hlavě....
Kniha se mi moc líbila. Vylíčené praktiky dřívějších lékařů nám můžou přijít drsné a zaostalé, ale pro ně to v tehdejší době byl vrchol medicíny. Stejně, jako za 100 let bude dnešní medicína budoucím generacím připadat zaostalá.
Kniha je to útla, takže som ju prečítala celkom rýchlo. Dej je veľmi zaujímavý a nápaditý. Dozvedela som sa veľa o vtedajšom fungovaní takýchto zariadení a celkom ma prekvapilo (nepríjemne), aké ľahké bolo dostať nejakú ženu, hoc aj zdravú, do takejto „liečebne“ a aké rôzne experimenty sa na nich predvádzali. Kniha sa mi čítala dobre, aj keď trošku som mala problém so štylizáciou, prišla mi taká zvláštna. Tiež som mala trochu iné očakávania od príbehovej linky s duchmi, takže som bola trošičku sklamaná, ale naozaj iba trošičku, lebo kniha je to naozaj veľmi dobrá.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno francouzská literatura psychiatrie sanatorium, ozdravovna hysterie konec 19. století
Bál šílených ženKniha Bál šílených žen je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 462x |
| Čtenářské výzvě | 88x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 246x |
| Chystám se číst | 275x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 3x |
Smutná a silná útla kniha. “Neochvejná viera v niečo vedie k predsudkom.Povedala som Ti, aká pokojná sa cítim, odkedy pochybujem? Áno, netreba byť celkom presvedčený, treba si nechať miesto na pochybnosti o všetkom, o veciach, o sebe.”