Bál šílených žen
Victoria Mas
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431387/bmid_bal-silenych-zen-RW9-431387.jpg
4
377
105
Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpêtrière, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery… O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpêtrière konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Le Bal des folles , 2019
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem žádnou odeonku nečetla, ale když jsem narazila na tuhle, neodolala jsem ani vteřinu. Psychiatrická léčebna 19. století, Paříž, postavení žen ve společnosti a duchové? Jo, to zní jako něco pro mě. Do toho se jedná o nadprůměrně hodnocený debut a o vývoj psychologie a léčeben jsem se hodně zajímala během studia, takže jsem si to zkrátka nemohla nechat ujít.
O to víc mě těší, že autorka přesně naplnila má očekávání. Příběh je perfektně vystavěný, stručný, přesto je tam všeho dost. Postavy mi přirostly k srdci a celý koncept mi připomínal 2. sérii AHS, která mě ještě narozdíl od těch pozdějších opravdu bavila. Fakt, že je to celé založené na skutečných událostech, místech a osobnostech, dodává knize na autentičnosti, takže pokud Vás zajímá historie psychologie a hlavně toho, jak se to celé týkalo především společensky nepohodlných žen, neměli byste si příběh nechat ujít. Oceňuju také český doslov, který Vám osvětlí celý význam knihy.
Když vezmu v potaz, že se jedná o prvotinu, je až dechberoucí, jak je ta kniha dobrá. Chcete si přečíst fakt dobrou odeonku? Tady ji máte :)
Dlouho jsem nečetla takto povedenou knížku, ty postavy, ty vypjaté scény... Síla číst, ale musím říct, že mě za poslední dobu málo co nadchlo jako tato knížka.
Bál šílených žen mě zaujal hned z několika důvodů:
- děj se odehrává v Paříži 19. století
- autorka se inspirovala skutečnými událostmi
- příběh je zasazen do prostředí ženské psychiatrické léčebny
- jedná se o Odeonku
- knížka je velmi útlá :D.
Předpokládala jsem, že na základě výše zmíněných bodů budu s knihou spokojena - a měla jsem pravdu :)
Přestože se jedná o takovou jednohubku na jeden dva večery, kniha obsahuje velmi silný příběh, který vás donutí se zamyslet - nad postavením žen v historii, nad tím, jaký jsme jako ženy a vůbec lidstvo udělali pokrok, nad lidskými osudy.
Za mě velké doporučení, miluju knížky, které nezaberou hodně času, zároveň ale zanechají silný dojem.
Námět knihy měl obrovský potenciál, ale zpracování už bylo horší... Vždyť to ani nemělo pořádnou zápletku. Na druhou stranu musím vyzdvihnout postavy, ty byly dobré.
Kniha je zajímavá a velice dobře se četla. Už několikrát jsem zmínila, že bych žít v této době fakt jako žena nechtěla. Každopádně jsem celou knihu čekala, jak to dopadne, variant tam bylo několik.
Historický román s prvky nadpřirozena, který v sobě nese poselství a odráží realitu společnosti dané doby.
Příběh je velice silný a u některých scén mi bylo až zle z jednání určitých osob. Jako muži je mi stydno, když vím, že někteří z nás měli nad ženami takovou moc.
Kniha je útlá, dobře se čte a autorka hezky vykresluje období 19. století.
Silný příběh narušených a nepohodlných žen se odehrává ve zdech nechvalně známého pařížského hospitálu Salpêtrière, kde sice byly rozšířeny hranice lidských vědomostí o neurologických poruchách, ale za velmi vysokou cenu. Je to také dějiště každoročního masopustního bálu, kdy se celá pařížská smetánka kochala blízkým pohledem na malomocné, pro které byla tato událost často jediným rozptýlením z každodeního vězení.
Kniha na mě velmi silně zapůsobila, ale přesto jí nemohu hodnotit příliš pozitivně. Ne snad proto, že jde o kontroverzní téma, které je dnešní společností a etickými zásadami zcela nepřijatelné, ale proto, že hlavní dějiště, které láká čtenáře snad v každé recenzi, je pouhou kulisou ne až tak dobrého příběhu - a k tomu kulisou značně nevyužitou.
Proč, ptám se - proč klást takový důraz na pochybnou duchařinu a spiritistický patos, když příběhy internovaných žen jsou mnohem, mnohem působivějším hororem - skutečným hororem, který byl v dané době běžnou realitou? Obraz pařížské společnosti 19. století, postavení žen v tehdejší době a nesporné důkazy a lékařské popisy neetických experimentů na "malomocných" ženách, které tehdy byly běžnou lékařskou praxí - to všechno snad nejsou dostatečně šokující a mrazivé náměty pro knihu? Jen na vteřinu si představte, že by tohle byla i dnešní realita. Každá svobodná žena, každá žena trpící neurologickou poruchou, epilepsií či roztroušenou sklerózou, žena se známkami deprese či pouze dívka, která příliš truchlí nad ztrátou příbuzného - ty všechny by se třásly hrůzou před zdmi tohoto ústavu, ve kterém by byly poníženy na pouhý pokusný objekt. Že je to děsivá představa? Nepochybně. A Victoria Mas ji umí dobře popsat. Z dějové linky mladičké Louisy se mi udělalo fyzicky zle. Ale tím pozitiva končí a čtenář se může akorát vztekat, proč není v podobném duchu i zbytek knihy?
Příběh by byl mnohem působivější, kdyby se držel právě toho tématu, který je ve všech recenzích vyzdvihován - jednoduše popsané reality hospitálu, hrůzy, která se denně odehrávala za jeho stěnami, bezmoci, která spoutala každou ženu, která prošla jeho branami. A něco z toho tam skutečně je, ale opět a pouze jako kulisa. Namísto propracované psychologie postav, jejich osobních příběhů a utrpení - což jsou dokonalé náměty pro knihu, klidně i dvakrát tak objemnou, než co Mas předkládá - se postavy (a čtenář v závěsu) honí za duchy, charaktery postav jsou možná dobře nastíněné, ale hlouběji nepropracované, a linku příběhu odhadnete po přečtení prvních pár stránek a anotace. A to je prostě a jednoduše škoda. Je to předvídatelné, ploché a na nízký počet stran vyloženě překombinované. Méně je někdy více.
Přesto bych knihu doporučila - pokud vytěsníte hloupoučký patos (tedy drtivou většinu hlavní dějové linky), zůstane vám děsivý náhled do reality hospitálu. Není ho mnoho, ale zapůsobí opravdu silně.
Také pevně doufám, že autorka do budoucna víc prokáže své schopnosti dobře psát, protože potenciál rozhodně má.
Mrazivé čtení, uvítala bych více stránek, abych se mohla dostat více do nitra postav, vzhledem k oblíbenosti knížky a recenzím jsem čekala trochu víc, ale rozhodně skvělá Odeonka, kterou vřele doporučuji.
(SPOILER)
Já tedy nevím, ale ženou v 19.století bych nechtěla být. Docela dost mě z knihy mrazilo. Hrozná doba, muži měli hlavní slovo, když se jim žena znelíbila nebo měla nějakou nemoc, psychickou poruchu, epilepsii nebo i jen dar vidět věci mezi nebem a zemí, šup s nimi do ústavu, ze kterého se už nikdy nedostali.
Otec, bratr nebo i manžel. A v ústavu doktor, který místo, aby je léčil, tak je má jako pokusné krysy, uvádí je do hypnózy, jenže někdy to přežene a uvede je do takového tranzu, že ochrne na jednu stranu těla.
Řeknu Vám, dělat setru nebo pečovatelku v tomto domě muselo být hodně těžký. Jediné, co těm ženám zpříjemnilo život v těchto zdech byl jednou za rok maškarní bál....
Kniha Vás nenechá v klidu.
Zajímavé téma, kombinující nerovnoprávné postavení žen, psychiatrickou praxi, spiritismus a odvahu vymknout se z přijatelného společenského předurčení Francie 19. století. Pojaté však dost z rychlíku, předvídatelně a černobíle, až polopaticky, vnucující představu zlo = racionalitou omezení, všemocní muži a konformní poddajné ženy, dobro ženy co se vymykají jejich područí. Možná to bylo moc i na samotnou autorku, tak přidala aspoň bratra, který prozře. Trochu širší prostor i hlubší ponor pro pestrost a nejednoznačnost charakterů by z mého pohledu tomuto tématu určitě neuškodila, přiblížila by informační hodnotu jednoduchého příběhu, který určitě stojí za přečtení, víc literatuře.
Téma mohlo být uchopeno “vážněji”. Každopádně je kniha velmi čtivá, přečetla jsem ji na posezení a byla spíše oddechovou četbou. Konec mi přišel uspěchaný, za to se mi ale líbilo kraťoučké nahlédnutí a popis vedlejších postav. Na to, že tato kniha je prvním románem Victorie Mas a v pořadí její teprve druhou knihou, cítím a vidím potenciál. Určitě si ještě někdy knihu přečtu.
*Za zmínku stojí i film z loňského roku, kvalitně natočen, ačkoliv se děj občas od knihy liší.
"... zavře oči a zhluboka se nadechne: musí se odsud dostat pryč."
.
V kostce: Paříž 1885. Ústav pro choromyslné ženy. Nebo spíš ženy, které se vymykají společnosti. Hemží se to tu chlípnými praktikanty, hnusnými metodami a tobě je špatně, ze společnosti (čti mužů), která tam valí matky, sestry, dcery ze všemožných důvodů a už se k nim nezná. Znásilnění, prostituce, zemře jim dítě, mlátí je manžel, tak skáčou ze schodů/balkonů. Masakr. A dobře je to napsané. Jednoduše, explicitně ale sakra dobře
.
Delší verze:
Doba, kdy je jediným úkolem ženy dobře se vdát a plodit děti, nevymykat se. Nebo skončíš kde?
Třeba v ústavu Salpetriére - známém pařížském zařízení pro šílené ženy.
Máme tu v epicentru slavného neurologa Charcota (otec francouzské neurologie), který pacientky vidí jako hloupá hovádka, která nebudí jiný než klinický zájem. Ne ženy, které si zasluhují úctu. Vidí jen šílenost a ztracenost.
Děsivá doba, která využívá zařízení jako odkladiště pro nepohodlné.
Máme tu Eugenii, ženu která vyrostla ve vystlaném prostředí a najednou poznává druhou tvář města. Je vržena příbuznými do tohoto vězení a hledá cestu ven.
V tomto útlém dílků děj graduje k bálu mezi zdmi blázince. Jde o freak show pro bohaté Pařížany ospravedlněnou jako 'rozptýlení' pro chovankyně která opravdu každoročně probíhala.
Ty ale vidíš tu zrůdnost stejně jako Eugenie. Hlavní hvězdou večera byl obávaný Charcot, pro kterého ženy byly jen experimentální pomůckou.
Intenzivní a bolavé čtení ještě umocněné historickým dovětkem na konci knihy, který dělá z knihy fikci jen ždibečkem. Já jsem ale četla spíš horor.
Takové nijaké to bylo. Nápad a téma bylo originální a zajímavé. Zpracování místy až příliš stručné, bez napětí, hodně odosobněné, což mi v kombinaci s přítomným časem a er formou hrozně vadilo. Nicméně to nebylo ani vyloženě špatné. Neurazí. Nenadchne
Líbí se mi, že příběh je postavený na reálném historickém místě, autorka si vybrala i některé skutečné historické postavy a to mě donutilo si trochu i “zagooglit” :-) Mám ráda duchařiny, ale tady jsem uspokojení nenašla. Někdy mi styl psaní připadal zdlouhavý a nevím jak to popsat, ale občas jsem pár vět i přeskákala a hle, nic se nestalo :-)
Jestli tahle spisovatelka je nadějí francouzské literatury, jak se píše na přebalu, tak je to s ní nahnuté. S literaturou, ne s autorkou. Ta evidentně prosperuje dobře. Ale budu věřit tomu, že je to jen nadsázka, aby se kniha lépe prodávala.
Dobře se to čte, příběh odsýpá, ale děj je černobílý a prostý, jak v pohádce.
Spisovatelka smíchala postavení žen v 19. století s trochou duchařiny, skutečných historických postav, "atraktivní" prostředí psychiatrické léčebny a úplně nesmyslný závěr.
Navíc to trpí stereotypem typickým i pro některé mladší české spisovatelky. Všechny mužské postavy jsou buď neschopní troubové a pitomci, nebo lidské zrůdy.
Škoda, vlastně bych si docela rád přečetl na tohle téma, ale tohle není, co hledám.
Hodně zajímavá kniha. Prostředí, které není běžně v dnešní literatuře používáno. Kniha mne cele vtáhla. Je poutavá, nekličkuje, tzn., má spád.
Zažívám strachy při představách, že dneska něco (pro někoho nebo o někom nebo o něčem) nevhodně žblebtnu, popř. se divně podívám nebo se rozpovídám o svých pocitech - a šup - zítra už nebudu ve svém křesílku, nebudu obíhat kolem své plotničky, nebudu se dívat ze svého okénka a čenichat, jak se jaro blíží. Neb rodina se postará, aby mi bylo lépe někde pěěěkně stranou. A budu štrikovat šály a vesty a nakonec i dečky ozdobné. Prostě takové Hygge, ale pryč z očí společnosti…)
A, ano, velmi mne obohatilo tohle čtení.
Původně jsem čekala úplně jiné čtení, nakonec to bylo opravdu příjemné a milé.
"Bytí je něco úžasného, víte to?"
Zajímavý pohled do historie ukazující, že to není tak dávno, kdy něco jako svobodná vůle ženy vůbec neexistovala. A že ve za účelem vědeckého pokroku byly páchány činy, které s dobrými mravy neměly pranic společného
Štítky knihy
prvotina zfilmováno francouzská literatura psychiatrie sanatorium, ozdravovna hysterie konec 19. století
Bál šílených ženKniha Bál šílených žen je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 462x |
| Čtenářské výzvě | 88x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 246x |
| Chystám se číst | 275x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 3x |
Autorčina prvotina ověnčená několika cenami se mi dobře četla a to už jenom pro téma, které kniha řeší - vždy mě velice zajímaly staré psychiatrické "léčebny" a způsoby, kterými se internovaní "léčili". Člověku jde opravdu husí kůže po těle, když si představí, jak málo stačilo, aby se za vámi zavřela mříž blázince a už jste se nikdy nedostali ven :-( Skutečnosti, jak se zacházelo s pacienty, často zcela normálními lidmi, kteří se provinili např. pouze tím, že měli jiný názor než vlastní otec, jsou otřesné a ponižující. Dlouhodobý pobyt a "léčba" v takovémto zařízení z vás jistě blázna dříve nebo později udělá. Duchařské prvky v knize nejsou na škodu a dávají jí další rozměr.