Areopagitika

18.08.2022

John Milton byl hodně zajímavou, kontroverzní a velmi těžko uchopitelnou osobností, myslitelem a politikem. Přesto - nebo možná proto - patří mezi největší velikány anglické literatury a filozofie v dějinách. Narozen v době kvetoucí renesance, kdy na trůnu seděl první Stuartovec. Dospěl v době jeho úmrtí. Na trůn nastoupil Karel I., jehož popravě byl Milton víc nebo míň přítomen. Milton v té době byl zaníceným podporovatelem Cromwella i republiky. Aby pádem protektorátu otočil a ještě stihnul restauraci Stuartovců. I toto málo stačí k osvětlení kontroverznosti autora, který se do dějin trvale zapsal Ztraceným rájem. A taky to bohatě stačilo, nehledě na soukromé události, aby v jeho díle bylo možno sledovat autorovu životní dráhu a zkušenost.

Jedním takovým pozoruhodným dílkem je právě traktát Areopagitika, což je název snažící se o zlomení mého jazyka, který v překladu pojednává o cenzuře a svobodě projevu. A to způsobem, který ničeho neztratil ani po 380 letech. Neztratil nic na vzletnosti básníkova jazyka, plamennosti vět, hloubce myšlenek a vlastně ani aktuálnosti. Kdo by nesouhlasil s tím, že "censura znamená největší škodu a urážku vzdělanosti a vzdělaných lidí", protože "kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost; kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám."

V těch několika stranách je skryto víc, než by se mohlo zdát. Jednak je to skutečný pamflet odvážně vydaný v době, kdy hovořit takhle otevřeně nebylo zrovna radno. Jednak dílko vzniklo na základě Miltonových osobních zkušeností s censurou, jinak by to pro dobro lidstva asi ani nenapsal. Je v těch několika stranách ukryt i nejeden pohled na aktuální dění v Anglii 17. století i Evropy procházející divokými náboženskými reformacemi. A pak znovu Miltonova ohromující schopnost ovládat možnosti jazyka, neb některá vyjádření a popisy skutečně odpovídají filozofujícímu básníkovi. Pozoruhodné na autorovi je, že ať se jedná o jakéhokoli jeho dílo, vždy se jedná o jiného Miltona. Přesto o Miltona přesného.

Když už jsem se rozepsal, přece si dovolím ještě takovou lehce úsměvnou skutečnost. Totiž, že Areopagitika vyšla v češtině pouze jednou. V roce 1946, kdy se střídaly dva nejhorší a nejikoničtější režimy dvacátého století. Je pak úsměvné, že toto dílko v kompletním překladu vyšlo právě v době, kdy si censura u nás dávala menší pauzu. Tudíž Areopagitika před čtenářem vyvstává v nejčistší podobě, ještě obohacené o doslo Harolda Laskiho, předsedy labouristické strany ve čtyřicátých letech, ježto je esejí samo o sobě kouzelnou. Zda za faktem, že tento Miltonův pamflet vyšel v češtině skutečně jen jednou v roce 1946, stojí censura, nedovolím si soudit. Vím jen, že i v roce 2022, kdy se objevují nejedny snahy o cenzury filmů, kultury, společnosti, získává tenhle spisek znovu na čerstvosti.