Apač, který chtěl být orlem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh pozoruhodného přátelství s Apačem jménem Sky Eyes, které se zrodilo ve vietnamské válce. Stopař speciálních amerických jednotek, z poloviny Indián, z poloviny Skot, s nebesky modrýma očima se stal pro osmnáctiletého válečného reportéra z Francie nejdříve přízrakem a později nerozlučným druhem. Příběh jejich přátelství pokračoval v pařížské džungli začátku sedmdesátých let, ve které byl, jak se později ukázalo, Apač zranitelnější než v té vietnamské. Spirála šíleného dobrodružství končí v Arizoně na území indiánů z kmene Čirikavů. „Jednou budeš vyprávět můj příběh," řekl ve Vietnamu Sky Eyes francouzskému fotografovi, a tak se i po 35 letech stalo....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88802/apac-ktery-chtel-byt-orlem-XU1-88802.jpg 4.581
Žánr
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno, Garamond
Orig. název

Sky, 2009

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Apač, který chtěl být orlem

Přidat komentář
Heralt
08. května

Pro zajímavost: Indiánů, kteří se účastnili válek jako občané USA byli na tisíce (jen ve Vietnamu bojovalo okolo 3000 Navahů a počet Apačů šel do stovky) a vzpoura v Alcarazu
1969 dala hnutí indiánského hnutí signál, že původní obyvatelé nejsou občany bez názoru....Každý americký prezident se rád dal vyfotit se šifranty právě pocházejících z
entity Navaho (ale těch šifrantů bylo daleko více- někteří sloužili u pozemních jednotek a byli z jiných kmenů)..Za válku v Afgantistánu i Iráku padlo přes několik stovek amerických indiánů, kteří vstupovali do armády s vyhlídkou, že když přežijí, tak budou moci studovat na vysoké škole nebo dělat kariéru v armádě...
Indiánská komunita je klanová a tak člověka neudiví ani historie rodiny i klanu..
Dědictví válečnictví se dědí - bojoval dědeček v druhé světové válce, tak někdo další z rodiny byl v Koreji nebo Vietnamu (pravnuci pak absolvovali například Irák)
Postava Skyho tlumočená ústy reportéra hovoří jasně: ,,Jednou budeš vyprávět můj
můj příběh". I v době pandémie vznikají příběhy, kdy si indiáni Na-Dené vyprávějí..

stepanka0411
07.12.2019

Bylo to drsné a četlo se to dobře, ale novinářský drsný styl mi moc neseděl včetně toho, že půlka vyprávění je zamlžena buď tmou, strachem, šokem nebo opilostí. Ty noci v Paříži, které měly být asi to nejpůsobivější, na mě působily jako bych já sama byla pod vlivem něčeho. A nějak jsem se nezvládla vcítit do postav. Asi opravdu je to tak, že kdo nezažil, toho to mine... ?


pajaroh
12.08.2019

Silný příběh plný bolesti a vzteku ze života psaný úderným novinářským stylem. Akce střídá akci, poetiky je málo, ale kdo by ji tady v tomto případě hledal.
Patrick Chauvel je především fotograf a je škoda, že jeho fotografie v knize chybí.

Co my můžeme vědět...

"Stal jsem se jedním z nich, ale smutek mi připomněla, že jsem především svědek, který bude muset vyprávět. Jenomže jak to vyprávět těm, kteří si ani nedovedou představit, jak se "to" mohlo stát, lidem, kteří jedí, spí, milují se, tancují, chodí do kina a jsou přesvědčení, že je vše v pořádku a vše je povolené, lidem, pro které je válka ve Vietnamu tak strašně daleko? Jak jim vyprávět, co se děje na samém kraji světa?"

Křovák
08.08.2019

Velmi poutave, pro me hlavne prvni polovina...
Zarazejici je, ze autor zadne z fotografii z uvadenych operaci nepublikuje (ani v knize ani jinde)

Péťa1950
28.05.2019

Trudoš vystihl i můj dojem z knihy, nebudu to opisovat.
Po přečtení této knihy jsem hledala další od autora. Tak jsem se dostala ke knize " Válečný reportér". Stojí za přečtení.Z obou knih mrazí.

haki34
05.11.2018

uff..dočteno..a na tváři mi linku kreslí slza..
POZOR MOŽNÉ SPOILERY !!!

drsný a zároveň nezapomenutelný příběh fotografa Patricka Chauvela a Apače, který chtěl být orlem...
pařížský divoch, tak trochu neřízená střela, se vydává do Vietnamské džungle podat svědectví, aby lidi nezapoměli...a potkává svého indiánského bratra Skye, apače, ze kterého střet kultur udělal vraždící stroj...
Poznává další Apače, kteří se stanou jeho bratry, kteří ho učí plakat... to co ve Vietnamu přežije, se mu zažeře hluboko pod kůži..z džungle nevyjde nikdo nepoznamenaný...a pak se znovu setkává se Skyem, který uprchl, a boří se hlouběji a hlouběji do bahna Paříže...a jestli byl Patrick neřízený, co potom s¨dítě divočiny Sky ??
..." Venku zvednu oči k černému nebi bez výrazu, Snáší se tma a ve vzduchu je cítit varovná a těžká, elektrizující bouřka. Déšť visí na nebi jakoby zastavený sluncem, které protíná napříč celou oblohu. Kráčím dlouho, a jedině mé ticho mě doprovází. Smrt utnula všechny zvuky. Paříž se oblékla do černého jako vdova, na ulicích nikdo není, město bez lidí a bez indiána, který se na ně nedívá, protože už nemá oči. KIA - Killed in Action. Ztratil své válečné jméno, stejně jako ostatní. Ve skutečnosti se jmenoval Gethro Grible, bylo mu 24let. Své tělo bělocha nechal v márnici vězení, ale tělo indiána odešlo, uprchlo. Apač je konečně svobodný a já jsem vězněm jeho příběhu, který budu muset jednoho dne vyprávět. Prozatím mlčím. Kráčím Paříží po špičkách celou noc. Začala bouřka, zkrápí mi obličej a bodá mě do očí. Sky zabil jednoho muže navíc. "....

p.s. ráda bych si od Patricka Chauvela přečetla něco dalšího..ten borec měl jistě i hromadu štěstí, ale zjevně to vše měl přežít a zažít, aby mohl vyprávět..nejen co viděl, ale přiblížit niterní pocity účastníka toho všeho...a škoda, že v knížce nebyly fotky..resp jedna jediná , dva pokrevní bratři na obalu knihy.

Melic
07.09.2018

Pro mě překvapivé zjištění takhle zpětně po dočtení je, že ona část z Vietnamu mě vlastně nějak nenadchla. Až v Evropě jsem se skutečně začetl a našel celkem dost podnětů k zamyšlení. Je zajímavé, že válkou poznamenané mysli na jednu stranu nejsou schopné se začlenit do společnosti, na druhou stranu jakoby s nadhledem vidí až nesmyslnost některého počínání běžných lidí.

braunerova
28.09.2018

Co se týče vietnamské války a pocitů z téhle knihy, jsem na tom stejně jako Killingjoke. Snad jen dva postřehy. Apač Sky Eyes musel při výcviku ubodat malým nožem prase, aby se naučil zabíjet. O sto let dříve Apačové s potěšením mučili zajatce a zabíjeli ženy a děti. Je vidět, že The Times They Are a Changin', jak zpívá Bob Dylan. Druhá moje vzpomínka byla na Vietnamce, které jsem kdysi učil základům češtiny. Byli mezi nimi i veteráni z války a kupodivu vůči Američanům necítili žádnou nenávist. Zvláštní národ.

"Znovu myslím na mrtvé, které jsme dole nechali, na ukřižované Billovo tělo. Tady nahoře, na monzunovém nebi mi slova rotují v hlavě a mísí se s obrazy těch, kteří už nikdy nepromluví. Uvnitř mě se ozývá slabý hlásek a žádá mě, abych mluvil za ně. Jako němý svědek se upínám k myšlence: mé fotky budou mluvit za mě."

1