Anna a Anička - O životě na začátku a na konci

Krásný příběh o malé a velké Aničce. Příběh o narození, životní pouti, ale také o smrti. Malá Anička roste, hraje si se svou babičkou, poznává svět okolo sebe a vidí, jak babičce ubývají síly. Vidí také své rodiče, kteří babičce pomáhají, starají se o ni, když jí sil ubývá a stává se závislou na péči svých blízkých. Nakonec přijde den, kdy se malá Anička musí se svou babičkou rozloučit. A jak je toto rozloučení (pro další život) důležité, vypráví tento příběh.
Knihu bych doporučila všem rodičům, kteří chtějí svým dětem vysvětlit a přiblížit, proč lidé umírají a pomoci jim se se ztrátou blízkého člověka vyrovnat.

Kratičký a prostinký příběh. Zrození a smrt a život. Mně se moc líbilo, jak vnučka zůstala se svou babičkou ve spojení. A také to, jak stačí malé milé věci, třeba vázání mašliček, aby člověk nezapomenul.

Moc hezky znáznázornuje život

Krásná kniha s překrásnými ilustracemi. Myslím si, že dětem může pomoci velmi nenásilně pochopit stáří a smrt.

Laskavá kniha o stárnutí, přirozených fyzických změnách, které se s člověkem s přibývajícími léty dějí, ale hlavně o vztahu ke stárnoucímu člověku. Babička přestože nemohoucí není nikomu na obtíž, pečují o ni s láskou.

„Maminka babičku na posteli posadila a pomáhala jí s jídlem. „Krmíš babičku jako mě, když jsem byla miminko!“ smála se Anička. „Když byl tatínek malý kluk, tak se o něj babička starala. Tak teď zas pomáháme my babičce, to je docela spravedlivé, ne?“ odpověděla maminka a pohladila babičku po ruce.“ (s. 22) … to mě dojalo.

A i když možná nechceme, tak jednou naše životní cesta skončí... Dcera často říká, že nechce, abychom umřeli... V knize Anna a Anička je hezky ukázáno, jak se může dítě se ztrátou milovaného člověka, jakým babička bývá, vyrovnat. Sama jsem při čtení zavzpomínala na moji prababičku, na kterou mám pár vzpomínek. Moc dobře si vzpomínám, jak jsme měli všichni prababičku rádi, i když nemohla chodit (také s námi bydlela).

Pro děti pěkný způsob, jak vysvětlit úmrtí a koloběh života :)

Hezké podání složitého a nepopulárního, smutného tématu. Neagresivní formou seznamuje děti s tím, s čím se zákonitě nakonec vždy setkají, a dokážu si představit, že knížka poslouží jako povzbuzení v dobách, kdy se tato zkušenost bezprostředně dotkne jich samých. Při čtení jsem si sám vzpomněl na své dětství a konfrontace s tou jedinou nevyhnutelnou věcí vesmíru.

Neznám jinou knihu, která by dětem citlivě vysvětlila, jak to se stářím a umíráním je. Pravda, pro naši tříletou dcerku smrt není tabu, nicméně je velmi zvídavá. Takže při čtení čehokoliv prakticky neustále zastavuje a ptá se na to, čemu nerozumí. Při čtení Anna a Anička se ptala překvapivě málo, což si vykládám tak, že je to psáno tak, aby to skutečně i takto malé děti pochopily.

Krásná kniha. Citlivé propojení textu s ilustracemi, textu tak akorát pro nejmenší děti. Navíc je tu velká shoda s naší rodinou, která z toho dělá "tak trochu naši" knihu. Naše Anička se také jmenuje po své babičce, mamince svého tatínka :-)

Příběh pro děti vyprávěný s citem o smrti, o tom, že i když někdo blízký zemře, je tu pořád s námi. Knihu doprovází krásné a barevné ilustrace, které kreslila sama autorka.