Anička a jej kamarátky
Ivana Peroutková
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94204/anicka-a-jej-kamaratky-94204.jpg
4
184
184
Anička (I. Peroutková) série
1. díl >
Aničkini rodičia odišli na rok pracovať do Afriky, a tak sa Anička nasťahuje k babičke. Do druhej triedy už bude chodiť v jej dedine. Aká bude nová trieda, nájde si nejakú kamarátku, čo všetko ju čaká? Pútavá knižka o dobrodružstvách Aničky a jej kamarátok. Pre čitateľov od 7 rokov. Z českého originálu preložila Annamária Brathová. 1. slovenské vydanie.... celý text
Přidat komentář
Kniha se nám líbila. Dcerka byla nadšená. Máme přečteno už více dílů o Aničce. Pro malé čtenáře knihu můžeme jenom doporučit.....
Dcera (nyní ve druhé třídě) ji čte v rámci tréninku čtení. Baví ji.
Včera jsme se dostaly ke kapitole Vánoce a mě osobně zarazilo, že si dárky dávají Anička a babička pod stromeček samy (že si vzájemně dají dárky kamarádky, to chápu). My se doma snažíme, aby dcera věřila na Ježíška co nejdéle a zatím se nám to daří. A najednou zde, v dětské knížce bum - málem bylo po našem snažení. Naštěstí si to dcera až tak neuvědomila, ale toto mě v té knize opravdu zamrzelo. Jinak mohu doporučit.
Po letech jsem se vrátila ke své oblíbené dětské knížce. A je to nádhera! Jak obsahově, tak na pohled.
Pěkný a citlivý příběh o přátelství, a jednoduché kráse života. Doplněný krásnými ilustacemi.
Několikrát mě takhle knížečka překvapila hloubkou svých myšlenek, které navíc krásně staví do roviny žití v přítomnosti a radosti :)
A ano, možná to trochu moc okecávám, ale nemohla jsem si pomoct! :D
Četla jsem s dcerou, když byla menší, mě se to líbilo moc a klidně bych dala i další díly, dceru to bohužel nezaujalo.
Tato kniha byla krásná. Už to že se Anička jmenuje stejně jako já bylo dobré.
Tuto knihu doporučuji.
na tomto dílu se mi libi , ze se zde vešel celý rok s popisem ruzných aktivit, ktere se dají dělat v ruzných ročnich obdobich.
Moje oblíbená knížka když mi bylo sedm. I dnes ale patří k mím oblíbeným sériím. Anička mi byla totiž hodně podobná. Můj nejoblíbenější díl je Anička a divadlo.
Krásné počtení, milé, dívčí ....kdo by nevyměnil město za takovouto vesničku, ještě ke všemu s takovou babičkou. No většina z nás. Kamarádské škádlení dívčích let znamenité, sloh opatrný, snad vzhledem k cílové skupině, nenásilný a milý. Celá série je taková.
Musela jsem tuhle knihu přečíst dřív než Křeček drží dietu, protože jsme ji museli vrátit do knihovny. Ale Julina Eliášová mě štvala, protože vždycky všechno zkazila. Ale zase bylo docela fér, že Anička měla ráda Elišku Jiráčkovou, kterou nesnášely Irena s Olinou. A ty zase kamarádily s Julinou.
Byla to moc zábavná knížka a už jsem si v knihovně rezervovala druhý díl Anička ve městě.
Četla jsem čerstvě šestileté dceři a byla nadšená, už máme v knihovně objednaný další díl. Za mě s pár drobnými výhradami také spokojenost.
Tyhle dětské knihy jsou stejně nejlepší. Moc hezky napsané, chování i rozhovory odpovídají věku hlavních postav. Krásné nápady na prostředí, kde se děj odehrává. Kniha krásně plyne. Prostě tyhle knížky můžete číst v jakémkoli věku a pořád se vám líbí a v tom je právě ta výjimečnost, protože většina autorů knih pro děti tohle neumí.
Jsem zvědavá, jak na tom bude série s Valentýnkou.
No tahle knížka mě moc nebavila. Alespoň ze začátku. No ale četla jsem to jako malá a to mě bavily knížky těchto tipů.
Její "kamarádky" se místy chovaly jako pěkné mrchy, ale jinak moc hezká knížka.
Anička se nám moc líbila. Je to pohodově napsané. Osobně mě nejvíc pobavila pasáž, ve které Anička poprvé navštívila Elišku...
Druhá knížka o Aničce, kterou jsme si pořídily, resp. poslechly v podání výborné Marthy Issové. Anička je milá a šikovná osmiletá holčička s dobrým srdíčkem, která žije u babičky na venkově, zatímco jsou rodiče pracovně na rok v zahraničí. V knížce je tak popsáno dětství, jaké znám a jaké bych taky přála svým dětem – ne u počítače, telefonu a televize, ale venku mezi kamarády.
Přesto se jedná o příběh ze současnosti, taková novodobá Šmahelová pro mladší školní věk, resp. pro předškoláky (pětiletá dcera je nadšená). Kniha je psána nekomplikovaným, ale přesto dostatečně bohatým jazykem, autorka dovede velmi dobře vystihnout Aniččiny pocity (ať už negativní, nebo pozitivní), různé problémy, které taková holčička může mít (vztahy s kamarády i s dospělými) i jejich řešení. CD posloucháme od zimy často a rády.
Moc mne nenadchla, nejsem cílová skupina, ale audioverze poslouchána v autě a dalo se to.
Dcera Aničku miluje
Štítky knihy
přátelství pro dívky deníkové záznamy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Anička a její kamarádky |
| 2018 | Valentýnka a narozeniny |
| 2010 | Anička u moře |
| 2013 | Anička a Velikonoce |
| 2012 | Anička a cirkus |
Kde byly takové knížky, když jsem měla sedm a šla jsem do druhé třídy? Nebyly, tak jsem si ji přečetla o padesát let později a uchvátila mne jako malou holku.
Psáno mile, vesele a holčičí bezstarostnost a radost z maličkostí je nakažlivá. Nad malými holčičími starostmi se člověk pousměje. A ten dalekohled, když bydlíte na kopci s výhledem, tak to je něco! to by chtělo každé dítě!
Necelý rok u babičky na vesnici (od posledního srpna do posledního června) a tolik společných dobrodružství s novými kamarádkami Eliškou a Irenou. Další postavy - velká introvertka nebo dokonce aspergerka Eliška Jiráčková a rozverný divoký kluk Zdeněk Parašín, asi s ADHD. Byl to záměr a bude autorka tyto postavy dále více rozvíjet v dalších dílech? Chtěla bych, aby jo.
Oceňuji mapu vesničky na obale knihy, hned si člověk udělá představu, jak to tam vypadalo. Růžová houpačka s růžovým polštářkem Elišky Jiráčkové lákala nejen na houpání, ale hlavně jako skvělé místo na čtení.
Deníkové zápisky Aničky, psané v knize psacím písmem, budou pro některé malé čtenáře velkou výzvou, pokud se učí číst a psát pouze písmem Comenia Script.
Jedno bych autorce vytkla. Aničku a její kamarádky schovala během bouřky do jeskyně ve skále nad tůňkou. Na stránkách Hasičského záchranného sboru jsou pravidla ´Jak se chovat během bouřky´ a jedním z bodů je, že největší nebezpečí zásahu bleskem hrozí pod převisy nízkých skal či v malé jeskyni ve skále a v bezprostřední blízkosti vodních ploch. Co kdyby tam do nich udeřilo? Pak bychom se už nemohli těšit na další pokračování příběhů o Aničce a na její občasný deníček.
A rada babičky hned v úvodu knihy a na začátku „psacího“ života Aničky je k nezaplacení. Kéž by mi tohle někdo kdysi poradil!
„Tak tohle bude, Aničko, tvůj deník.“
„Deník?“ nechápala Anička.
„Přesně tak. Můžeš si do něj psát všechno, co tě napadne. Všechno, co prožiješ. Všechno, co by sis chtěla navždy zapamatovat. Ale musíš si ho dobře schovat.“
„Proč?“
„Protože až budeš velká, tak si v něm budeš ráda číst.“
„A proč bych si v něm měla ráda číst?“
„Třeba na něco zapomeneš a deník ti to připomene.“
„Ale já nikdy na nic nezapomenu.“
„Tím líp,“ usmála se babička, „ale ten deník si stejně schovej. A piš si tam,“ dodala skoro prosebně.