Amazonský proud / Dlouhý, Široký, Bystrozraký

12.02.2014

Povídky mladého Vladislava Vančury. Amazonský proud (1923) tvoří krátké črty, ve kterých je mistrně líčena atmosféra, v paměti mi uvízla ta o utopení mladého voraře. Tak krátké a tak výstižné! Hlavně ta atmosféra.
Druhý soubor povídek Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1924) tvoří pouze tři delší příběhy, u kterých se mi hůře udržovala pozornost. Faktem zůstává, že Vančura je mistr jazykového vtipu a ironie. Například povídka F. C. Ball by se dala srovnávat s Klapzubovou jedenáctkou. V doslovu tak činí Jan Mukařovský.
Ukázky: Noc trapně dusila obecní osvětlení a kočičí stezkou přes zídky, žlaby, střechy a přes komíny bral se divý kocour, ježe hřbet. Novostavba nořila se svým hrotem v oblak kouřových plynů a v těchto sirých polohách na vrcholu velkoměsta Prahy vlál kocouří chvost. (F. C. Ball)
Paní propukla v pláč. Ale její matka, stará Kořínková, nalezši dceru v tratolišti slz, osušila ji a řekla: „Neřvi, pánové z naší společenské třídy musí se zpít jednou v témdni nebo jednou do roka; přijde na povahu, je-li suchá nebo mokrá. Ale ty neřvi, ó dítě, jsi vlhká jako ropucha a vyvrátíš si nos! V prvém roce manželství neplač, neboť tento prostředek je houfnice příliš hrubá. Když ti František sprostě nadává, buď nejpůvabnější a vytáhni malý kapesníček jen tehdy, když za tebou leze.“ (F. C. Ball)