Alias Grace

09.05.2019

K této knize jsem přistupovala se smíšenými pocity, bála jsem se, že nebude tak skvěle napsaná jako Příběh služebnice. Autorčin styl se nezapřel, to rozhodně ne, ale dílo mi přišlo slabší. Knihu jsem četla poměrně dlouho, i když začíst se nebyl problém, nějak mě nenutilo knihu vůbec brát do ruky.
Příběh mě začal bavit od Graceina vyprávění, ale vsuvky ohledně dr. Jordana mě zase naopak nudily. Stejně tak jsem neměla ráda básně a krátké úryvky na začátku každé kapitoly.
Jsem ráda, že jsem knihu četla, ale jak jsem se knize přišla se smíšenými pocity, stejně tak od ní po přečtení odcházím.

30.04.2019

Velmi kvalitně a poutavě napsaná kniha. Doporučuji.

28.04.2019

Atwoodová je velká spisovatelka a v tomto románu, který patří mezi její nejdůležitější a nejčtenější díla, to potvrdila. Román se odehrává v polovině 19. století v Kanadě a kromě zajímavě zpracovaného skutečného příběhu mě zaujala výborná psychologie postav a dokonale propracované historické prostředí knihy. Zkrátka početla jsem si a mohu jen doporučit těm, kteří rádi čtou dobré knihy...

24.04.2019

Autorka opět nezklamala. Vynikající čtenářský zážitek, nesmírně strhující je zejména vyprávění Grace, atmosféru doby dokonale dokreslují dopisy, zejména ty soukromé (matka Simonovi, matka paní Humphreyové). Jak již někteří přispěvatelé uvedli, opravdu nejde o to, zda je Grace nevinná oběť anebo protřelá lhářka. Fascinující je podání celého příběhu, dokonale vybalancované na obě strany tak, aby si čtenář nakonec přestal lámat hlavu s tím, jak to doopravdy bylo a vychutnal si celý příběh.

24.04.2019

Čryři sta stran uteklo jako voda. Atwoodová píše prostě dobře, tady navíc napínavý a chytlavý příbě, kde pořád balancujeme nad tím, kde je pravda. Prostě ta kniha má koule, šťávu nebo co se tak o knížkách říká a naplno uspokojila mou touhu přečíst si něco, co není blbý, ale zároveň se nejedná o nějak intelektuálně náročné čtení. Prostě radost čirá.

04.04.2019

Myslím, že nejlepší výraz, kterým mohu popsat tuto knihu, je prošívaná deka. Nejen, že se její motiv v knize neustále opakuje, ale příběh sám je vlastně sešit ze vzpomínek, myšlenek, názorů a očekávání nejen hlavních hrdinů, ale všech kterých se příběh Grace Marksové dotknul, tedy i čtenáře. Během četby si budete do Grace promítat svoje představy o vině, trestu, životě a smrti. Kniha podle mě není tak úplně o Grace, ale o tom, jak rozdílný může být náš pohled na svět a jak moc může ovlivnit životy lidí kolem nás.
To nejlepší v knize: úžasný obraz každodenního života té doby.
To nejhorší v knize: ze začátku jsem se nemohla do knihy začíst kvůli členitosti textu, ale chápu, že se autorka snažila příběh ilustrovat odkazy na reálný proces.

01.04.2019

Má třetí kniha od Margaret Atwoodové a třetí překvapení v podobě výborného psaní - a to pokaždé odlišným způsobem. Nevěřila bych, že knihu Z hlubin a Alias Grace napsala stejná autorka, přitom jsou obě napsány dobře a obě jsou zajímavé svým vlastním způsobem.
V tomto případě je příběh Grace Marksové vyprávěn po vzoru klasických děl, opírá se o historii, postavy jsou živé a spornost viny či neviny hlavní hrdinky je velmi pěkně podána. Osobně k této postavě zaujímám neutrální postoj, ale to vůbec nevadí, protože celý ten příběh je napsán komplexně, dobře, a čtění mě bavilo.

30.03.2019

Táto kniha má neuchvátila natoľko ako Slepý vrah alebo Príbeh služobnice, preto nižšie hodnotenie, avšak stále je to stará dobrá Atwoodová s jej osobitým vycibreným literárnym štýlom. Veľmi dobré čítanie.

03.03.2019

Zvláštní kniha. Nemůžu říct, že by mě nějak uchvátil samotný příběh. Nepoháněla mě kupředu touha dozvědět se, jak to dopadne, kde je pravda, jak to vlastně bylo. Ale dostavila se u mě absolutní fascinace jazykem, stylem, jakým je napsaná. Není to ten typ knihy, kterou „žijete s hrdiny“, fandíte jim a přejete si, aby všechno dobře dopadlo, nebo naopak. Emocionálně mě nechala zcela chladnou. Nezáleželo mi na tom, zda je Grace vinna či nikoli, zda se mezi ní a doktorem Jordanem rozvine nějaký bližší vztah nebo ne. Bylo mi vlastně úplně jedno, jak to skončí. Jen jsem se nechala unášet vyprávěním a nemohla se odtrhnout, dokud jsem to nedočetla. Jak říkám, zvláštní kniha. Rozhodně nelituji, že jsem do toho šla.

„Když jsem se dnes probudila, venku byl nádherný růžový východ slunce s mlžným oparem pokrývajícím pole jako bílý měkký háv z mušelínu a slunce svítilo skrz jeho vrstvy neostré a narůžovělé jako slabě žhnoucí broskev.
Ve skutečnosti nemám ponětí, jaký byl venku východ slunce. Ve vězení jsou okna vysoko nahoře, nejspíš abyste skrz ně nemohli vylézt ven, ale taky abyste za nimi nemohli nic vidět, nebo alespoň nic ze světa venku. Nechtějí, abyste se dívali ven, nechtějí, abyste na slovo ven třeba jen mysleli, nechtějí, abyste se dívali na obzor a říkali si, že se za něj třeba někdy taky přehoupnete jako plachta odplouvající lodi nebo kůň s jezdcem mizící v dáli po stráni.“

19.02.2019

S touto knihou sa mi spájajú tri paradoxy:

1. K missis Atwood som ako k najväčšej žijúcej kanadskej autorke aj vzhľadom na jej feministické, resp. prožensky orientované diela, pristupoval s dešpektom. A výsledok? Po pár stranách som zistil svoj omyl a už v prvej tretine knihy som vedel, že toto je za posledné tri roky asi to najpríjemnejšie literárne prekvapenie.
2. Ešte nikdy som nepísal koment pred dočítaním celého diela. A skutkový stav? Do konca knihy mi chýba ešte tak štvrtina a už teraz viem, že toto je na 5 hviezd aj keby sa obaja hlavní hrdinovia zobrali alebo zasamovraždili, či nebodaj sa ukázalo, že sú brat a sestra.
3. K tejto knihe som sa viacmenej násilím prinútil. A teraz? Sypem si popol na hlavu, že som tetušku Margaret neobjavil skôr a jej “Príbeh služobnice” odkladám už X rokov.

Musím priznať, že napriek tomu, že si vždy najviac vážim príbeh - v tomto diele mi na ňom vôbec nezáležalo. Bolo mi úplne ukradnuté, či hl. hrdinka vraždila alebo nie, len nech ďalej rozpráva a ja sa môžem vnárať do pocitov mladej slúžky či skúsenej väzenkyne. Nech si môžem vychutnávať osud mladého doktora rovnako fascinujúco verný ako osud GRACE. Nech sa môžem preniesť do doby popísanej tak živo a plasticky, že som ju žil spolu s hlavnými postavami. Nepodľahol som len autorkiným hrdinom, ale aj ich jazyku. Atwoodovej bravúrna štylistika nádherne dokumentuje danú dobu a forma románu je už len čerešničkou, lepšie povedané tou najdokonalejšou a najjemnejšou výšivkou od samotnej GRACE Marksovej.

Jediná výčitka z mojej strany smeruje k zbytočne výpravným pasážam snových predstáv oboch hlavných hrdinov. Obzvlášť keď GRACE si na ne úplne verne spomína po 15-tich(!) rokoch.
Tech. poznámka k audioknihe: je vynikajúco i sugestívne načítaná všetkými 4 rozprávačmi a najviac vyniká hlas GRACE - Lucie Pernetová. Na druhej strane sú tam absolútne nevhodné a prepálené zvukové predely (ako sa už postupne stáva zvykom u tohto vydavateľa), ktoré zbytočne narúšajú inak dokonalý poslucháčsky zážitok.

NEODPORÚČAM: Tým ktorí majú radi pevne stanovený naratívny príbeh a tým, ktorí chcú mať vo všetkom jasno. Tým, čo očakávajú romantický ženský román alebo detektívku. Nikomu, kto má rád spravodlivosť, rovnoprávnosť či nebodaj emancipáciu! A nakoniec tým, ktorí si myslia, že Mornštajnová je najlepšia spisovateľka všetkých čias a jej Hana (rovnako dielo inšpirované skutočnými udalosťami) je najlepšia kniha na svete. 91%.

16.02.2019

Naprosto výborná kniha, která Vás vtáhne do historie. Líbí se m propojení tří různých stylů vyprávění. Grace na Vás celou dobu z knihy hledí jak nevinná laňka. Ovšem kdo ví, jaká ve skutečnosti byla? Rozhodně se jedná o zajímavé čtení, které ráda doporučím dál.

16.02.2019

Alias Grace je pro mne doposud nejlepším autorčiným románem, který se četl jedním dechem. Románem, který propojil atraktivní příběh s hlubším bádáním o lidském vědomí, vině, soudu a tajemství osudu. Románem, který tichou skromností a citlivými a propracovanými odkazy převyšuje většinu soudobé literární produkce, která staví na vykonstruovaných příbězích, dramatech a nicotném sdělení. Alias Grace odkazuje na klasický velký román v tom nejlepším slova smyslu. Nenechte si ho ujít!

15.02.2019

Alias Grace je snad nejvýstižnější název knihy, který jsem zatim zaznamenala. Jeho význam vám dojde az ke konci, ale k tomu konci se i pres objem stranek dopracujete celkem rychle. S Grace jsem sympatizovala, i kdyz ve mne pořád hlodal cervicek. Podílela se na vraždě?

10.02.2019

Čtením příběhu se ocitáte v Kanadě 19.století, seznamujete se s Grace, odsouzenou za vraždu svého pána a hospodyně, u kterých sloužila. A vezete se na vlnách její zpovědi psychiatrovi Simonovi. Grace vypoví celý svůj životní příběh, který je plný tězkých situací. Přiblíží vám nerovnoprávnost mezi mužem a ženou, zvyklosti společnosti, poměry a život ženy v pro ní tak nelehké době. Nahlédnete, jaký mohl mít člověk žijící v tomto století asi den, co si oblékal, co jedl. Nudné? Vůbec ne! Je to propleté až detektivním příběhem o tom, co se skutečně v den vraždy stalo, co se stalo před ní a co se děje v době, kdy Grace vypráví. Strhující příběh, inspirovaný skutečnou událostí, což za mě dává příběhu další rozměr a připisuje plusové body. Doporučuji.

08.02.2019

Já vlastně nevím. Nemohla jsem se do knihy začíst a ten závěr mi přišel moc "happyendový". Ale zase na druhou stranu, když Grace začala vyprávět svůj příběh, tak se mi to líbilo a četlo se to příjemně. Takže chápu, proč se to spoustě lidí líbí, ale mě to přišlo takové nemastné neslané a možná i zbytečně zdlouhavé.

06.02.2019

Zajímavá záležitost. Začnu tím, co považuju za slabiny: ze začátku jsem se trochu srovnávala s archaickým jazykem a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila nejrůznější vsuvky, které odkazovaly na dobové připomínky zločinu: knihy, články z časopisů apod. Sem tam báseň? Sice hezká, ale že by nějak souvisely s dějem...?
A teď klady: Jistě nevšední příběh. Negooglia jsem, jestli se to všechno opravdu stalo, ale v doslovu autorka mluví o tom, že vycházela z reálií, kolem kterých "upletla" románový příběh. Zdaleka nejzajímavější pro mě byly části, kdy Grace vyprávěla o svém živote, a to nejen o okolnostech vraždy. Docela překvapivé mně připadalo i vyústění osudů hlavních postav.
Každopádně i když je ta knížka docela tlustá, četla jsem s chutí, takže hodnotím kladně.

01.02.2019

Atwoodová ma baví v takýchto žánroch- žena obvinená z niečoho, pretože je žena (podobne ako v Príbehu služobníčky). Dej je čtivý, 500 stranová kniha ubieha ako nič, a vy po prečítaní premýšľate, či to Grace Marks urobila alebo nie. Pravdu sa už nedozvieme.

Kniha ma bavila podobne ako Príbeh služobníčky. Od autorky som čítala ešte Muzeum zkamenělin, ale to bolo na mňa slabé. Konečne autorka vo vrcholnej forme. Mimochodom, kniha bola aj sfilmovaná v podobe seriálu, ktorý je tiež nadupaný, ale pozor, bez knihy vám mnoho súvislostí ujde. Ale potešilo, že aj autorka sa podieľala na vzniku seriálu. Tomu sa hovorí byť čipernou dámou ;)

Poznámka k deji- vadilo mi, že som v knihe nedostala ani v náznakoch motívy konania podomového obchodníka...To by som ešte potrebovala dojasniť. A ja viem, že nech si aj čitateľ niečo po prečítaní, vymýšľa, ale toto bolo úplne uťaté bez náznaku toho, ktorým smerom vôbec premýšľať mám.

29.01.2019

Skvělá, skvělá, skvělá kniha!!! Vtáhne vás do děje a nepustí. Grace v knize líčí svůj těžký život od dětství až po vězení a každá kapitola má své kouzlo. Vse vypráví mladému psychiatrovi, ktery ovšem řeší i své potíže....

29.01.2019

Náročné čtení - ale odměňuje nadmíru... Původně jsem se obávala, že metoda zapsání případu Grace Marksové (odsouzené a uvězněné údajné vražedkyně z poloviny 19. století) bude stejná jako u Evana Huntera, který napsal Tajemství domu Bordenů (o Lizzie Bordenové, ženě obviněné na konci 19. století z vraždy otce a nevlastní matky, nicméně osvobozené) - ale velmi rychle se ukázalo, že společný mají jen zájem o tajemství nikdy nevyřešeného případu, který je pro autory odrazovým můstkem výpovědi o pro ně důležitých věcech. Liší se i metoda - zatímco Hunter střídá historicky věrné, byť redukované výslechy u soudu s popisem příběhu z Lizziiny minulosti a o popisovaných faktech není důvod pochybovat (samozřejmě s tou výhradou, že jde o beletrii, nikoli literaturu faktu), u Atwoodové se střídají fiktivní rozhovory mezi Grace a doktorem Jordanem, které probíhají ve vězení patnáct let po spáchaných vraždách, doplňované korespondencí mezi Jordanem a jeho kolegou (a později mezi dalšími postavami) s osobními příběhy aktérů (které se v určitých momentech zdají nabírat velmi podobný směr), později příběhy dalších postav a před závěrem i fakty historické skutečnosti (válka Severu proti Jihu). Ono rozšiřování záběru na jedné straně uvádí do souvislostí a doplňuje, co se nelze dozvědět od Grace nebo Jordana, na straně druhé původně koncentrovaný příběh rozmělňuje a relativizuje jeho obsah i význam; např. uvedení "nulté hodiny" vražd do kompletního životaběhu Grace ukazuje trochu jiný obraz, než který čtenář získává na začátku u vědomí suchých faktů. Navíc postava Grace patří do kategorie nespolehlivých vypravěček: vypráví o věcech dávno minulých, při jejichž dění (prý) nebyla při smyslech či přesný průběh (údajně) zapomněla, zároveň fabuluje podle toho, co si myslí, že chce posluchač slyšet, podle toho, co jí před lety doporučili právníci - a co si nepamatuje, pravděpodobně doplňuje informacemi získanými ex post z toho, "co se šušká", nebo z novin. K tomu Atwoodová pracuje s vědomím, že velký vliv na zprávu o podobě minulosti má třeba morálka těch, kteří byli jejími svědky, jejich zaangažovanost do dění, jejich sympatie nebo prostě zlomyslnost... Čtenář se nedozví, zdali to byla skutečně Grace, která zločin spáchala - ale to má, alespoň jak se román chýlí k závěru, čím dál menší důležitost; a to, o čem kniha vypovídá, je velmi rozkošatělé a tématicky pestré. Alias Grace lze vnímat jako příběh o hledání svého místa na slunci; o skandálně rozdílné "startovní pozici" žen a mužů, sociálně slabších a silnějších, běženců a těch omezených hranicemi svého bydliště; jako zprávu o nespolehlivosti paměti; o tom, co s našimi veledůležitými životními příběhy udělá čas; o nemožnosti dozvědět se a porozumět; také o tom, jaký vliv na realitu mají věci nevyslovené a skutečnosti racionálně nevysvětlitelné; o tom, že svému osudu neutečeme, ať už v jeho existenci věříme či ne; že posedlost má různé formy a různé následky atd. Stálo by za to si román přečíst ještě jednou a sledovat, jak se mění průběžné motivy (jablko, sny, symbolika prošívaných dek, vězení a dokonce peklo v mnoha podobách) a jak rafinovaně se proplétají vědecké prvky s těmi nadpřirozenými. Protože Alias Grace je také poctou velkým spisovatelům devatenáctého století - ať už těm romantizujícím (Walter Scott) nebo přísným realistům (Charles Dickens). Myslím, že součástí pocty těmto autorům velkých románů je i "šťastný" závěr - byť jej lze vnímat velmi ironicky...