Agresivita v psychiatrii
Klára Látalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190862/agresivita-v-psychiatrii-190862.jpg
4
4
1
Odborná publikace určená psychiatrům, zdravotním sestrám, studentům lékařských a zdravotnických oborů výborně poslouží i všem pracovníkům, kteří se ve své praxi setkávají s klienty, u nichž se projevují sklony k agresivnímu chování (lékaři rychlé záchranné služby, praktičtí lékaři, pracovníci pomáhajících profesí). Kniha čtenáře seznamuje s hlavními projevy zjevné i skryté agrese, vysvětluje její příčiny a zákonitosti. Zabývá se nejen násilím namířeným vůči okolí, ale i agresivitou pacientů vůči sobě samým – sebepoškozováním či sebevražedným jednáním. Autorka přehledně uvádí diagnózy a poskytuje doporučení pro prevenci a pro případnou léčbu. Upozorňuje na možnosti agresivního chování vzniklého na základě úzkosti, strachu, nejistoty, obav či nízkého sebehodnocení.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
psychiatrie agresivita poruchy osobnosti
Autorovy další knížky
| 2010 |  Bipolární afektivní porucha |
| 2013 | Agresivita v psychiatrii |
| 2016 | Panická porucha |
| 2015 | Suicidialita u psychických poruch |
| 2013 | Psychiatrie v primární péči |
Kniha Agresivita v psychiatrii je v
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 2x |
(SPOILER) Autorka umí psát knížky a i tady čtenáři podává ucelený přehled na ožehavou problematiku v oblasti psychiatrie. Agresivita může mít mnoho forem a může se v nějaké formě projevovat prakticky u každého člověka (myšleno - neurotypika), a tím spíš u lidí, kteří mají nějaký psychický problém.
Kapitoly jsou (když pominu úvod, definice agresivity apod.) členěny na základě diagnóz: agrese u diagnóz - schizofrenie, bipolární afektivní porucha, deprese, disociální porucha osobnosti, hraniční porucha osobnosti, maligní narcismus (který v oficiální klasifikaci MKN/DSM jako takový není, tudíž tuto kapitolu vnímám jako zbytečně matoucí a stačilo by se zaměřit čistě na narcistickou poruchu osobnosti, u které je známo, že ta impulzivita a agrese také může být)... snad jsem si teda vzpomněla na všechno. A mezitím nějaké možnosti terapie, včetně nefarmakologické i farmakologické.
Autorka samozřejmě zmiňuje, že neznamená, že má člověk duševní nemoc/problém, že musí být automaticky agresivní.
Co mi ale vadilo byla jistá nepropojenost poznatků, některé kapitoly mi přišly zbytečně krátké a zaměřila bych se u nich ne ani tak třeba na výčet možností psychoterapie, ale jak s takovým člověkem v danou chvíli jednat.