Ada
Veronika Jonášová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487947/bmid_ada-FeZ-487947.jpeg
4
117
29
Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové, autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Zde bylo po válce za katastrofálních podmínek zavřeno několik tisíc Němců a nejméně 235 jich podle doložených úmrtních listů zemřelo. Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslýma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky. A je neoddělitelnou součástí našich dějin, kterou si musíme připomínat.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem měla na stole už před Vánoci, ale nechtěla jsem si kazit sváteční pohodu, tak jsem ji raději odložila na později.
A dobře jsem udělala, protože doba vylíčená v knize V. Jonášové a události, které v knize popisuje, rozhodně nejsou příjemnou četbou. Potěšilo mě, že jak mezi Čechy, tak mezi Němci se našli lidé obojího typu: slušní a soucitní, a naopak nelidští a pomstychtiví. A určitě bychom měli rozlišovat mezi skutky "úředními" a mezi činy jednotlivců, ovšem tady to nelze, navíc obětem té doby žádné rozlišování nepomůže. Koneckonců vyhláška Národního výboru na s.106 je úředním dokumentem. Byla to hrozná doba a všichni doufáme, že my už válečné ani poválečné hrůzy nezažijeme . . .
Novodobá linka je ve srovnání s tou historickou zcela pochopitelně téměř nudná a působí změkčile; kontrast je očividný. Ale proč ne; navíc setkání s celoživotním partnerem málokdy bývá románově strhující - soudím podle sebe. O to více mě pobavila píšťalka, skvělý nápad, bez urážky!
Každopádně našim čtenářům určitě doporučím a s pamětnicí (naší nejstarší paní čtenářkou - ročník 1923) budu konzultovat.
Skvělá kniha, která nás nutí k zamyšlení ohledně odsunu Němců po roce 1945, tohle téma je velice krásně popsané formou pravdivého příběhu, který se vztahuje k autorčiným německým předkům. Čerpá z ověřitelných historických zdrojů, je proložená nevtíravým autorčiným osobním příběhem, doložená dobovými dokumenty, ze kterých až mrazí. Donutí vás najít si na internetu další informace a podívat se na konec války i z druhé strany. Knihu jsem přečetla za jediný den, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Docteno...ufff.
Jsem fascinovan a ohromen. Za me jednoznacne kniha roku. Dechberouci. Dekuji ze srdce autorce.
Tak to koukám, co se tu po válce dělo "téměř za našimi humny", a doteď jsem o tom vůbec neslyšela. Neskutečné, co jsou lidé v nenávisti schopni provádět. Opravdu silná kniha.
Další kniha z temného období naší historie. Veronika Jonášová zpracovala do románové podoby osudy vlastní prababičky, doplnila to o citace z dobových dokumentů a musím říct, že pro mě to bylo velmi strhující čtení. Linka ze současnosti mě ke konci už moc nebavila, bylo to takové moc prvoplánové vyústění, ale co mě bavilo hodně, bylo navazování jednotlivých kapitol.
Poctivé hodnocení by bylo 4,5.
Jsem ráda, že po Vyhnání Gerty S. se na české knižní scéně objevil další příběh z naší temné poválečné minulosti.Viděno dnešníma očima je pro nás těžké pochopit tu nenávist a chuť po pomstě.
Kniha je velmi čtivá a jakmile se začtete nebudete se moct odtrhnout.
Štítky knihy
Olomouc vysídlení Němců Olomoucko rok 1945-1948 internační tábory rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2022 |  Ada |
| 2017 | Příběh Berlín |
| 2016 |  Berlíňanka |
| 2015 | Deník matky |
| 2021 |  Zeď mezi námi / Die Mauer zwischen uns |
O vysídlení Němců po druhé světové válce jsem toho příliš nevěděla, protože se o tomto tématu ve společnosti moc nemluví. A proto jsem ráda, že mě svou obálkou a anotací oslovila právě Ada. Hodně smutné čtení, během kterého jsem nevěřícně kroutila hlavou a nechápala, jak mohla být doba a hlavě lidé takto krutí.