A uzřela oslice anděla
Nick Cave
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2704/bmid_a-uzrela-oslice-andela-zBj-2704.jpg
4
630
118
"A uzřela oslice anděla" je neskutečně zvláštním příběhem a vypovídá o nedozírné autorově fantazii. V úvodu knihy hlavní hrdina začíná příběh autentickým popisem vlastního porodu a postupně rozkrývá své genealogické vztahy s lidmi, pro které je slovo "šílení" málo šílené. Popisuje prostředí svého dětství, z nějž by nevyšel s kouskem zdravého rozumu ani Svatý otec. Hlavní osa příběhu nás vede světem, ve kterém nic a nikdo není normální, světem, který každého stáhne až na dno. „Dno“ ovšem neznamená, že se lze jen tak odrazit a stoupat ke slunným zítřkům. Na dně totiž bývají nejsilnější spodní proudy a nejstrašlivější příšery, na které se člověk nikde dříve nemohl připravit. Nick Cave v „A uzřela oslice anděla“ ovšem nepopisuje žádnou pohádku, ve které vystupují jakási strašidla a bubáci. Tento „sestup“ se odehrává čistě v člověku a je pouze o lidech a o jejich „schopnostech“. Za zmínku také stojí jazyk, jaký Nick Cave vkládá do svého románu. Způsob mluvy a jakási psychologická podbarvenost hovoří o zcela jasné představě, o čem píše. Jeho fantazie jsou zcela jistě svým způsobem „prožité“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
And the Ass Saw the Angel , 1989
více info...
Přidat komentář
Zapalte si cigaretu (i pokud nekouříte), nalijte si bourbon (i pokud nepijete, jestli tedy nejste vyléčení alkoholici, to pak né, nesvádíme tu na zcestí), pusťte si Birthday party, a až teprve pak se začtěte do týhle oslavy marnosti. Jestli jste měli dnes špatný den - došel toner v tiskárně, praskla vám žárovka v lampičce nebo zrovna došly zásoby gumovejch medvídků, pak vězte, že i když se to nezdá, tak může být hůř. Strejda Nick vás na takový místo klidně veme, bez jakýchkoli servítek. Jsme děti prázdnoty. Tady ta beznaděj doslova odkapává. Budeme teď spolu pěkně držet Euchridovi palečky, aby se z toho sajrajtu a špíny dostal, i když moc tomu nedávam. "Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti - to byl jenom začátek..." No to nevypadá na hezkej start do života. Ani s rodičema to Euchrid nemá lehký, podobizna jeho máti se určo nikdy neobjeví na přebalu jogurtu, leda by byl s příchutí ilegálně pálené vodky, otec je zas slaboch. Dětství nás utváří, jsme děti deště. Tady nejspíš nepomůže ani známý psycholog a odborník na veškeré trampoty duše Petr Šmolka. Ukáže mu Rorschachův test. Co vidíte? Vnitřnosti mrtvého psa nebo prostě jen divnou kaňku na blbým papíře.
Neumím si moc představit Nicka C., jak nad ránem v klubu vypráví převtipné historky, i tady nám svůj černej humor skrývá pod nánosy špíny a biblickejch metafor, kterejm porozumí jen návštěvníci nedělní školy, ale někdy každej musí otevřít Svatou knihu, i když tam třeba jen lisuje květiny do herbáře.
Zakončíme pěkně citátem z knihy, jak se sluší a patří. "Smrt je obklad na rány života." Nevím, možná ano.
Bylo to hodně netradiční a docela i těžko stravitelné. Místy opravdu nechutné a kruté, ale už si to skoro nevybavuji:P. Jen to, že to bylo opravdu hodně zvláštní.
Je jako Nickova hudba. Také tak krásně temná.. s rozdílem, že tu hudbu člověk může poslouchat pořád, dokola.. ale číst tohle víckrát už ne.
Kniha, ktorá sa dá prečítať iba jediný raz.
Čítala som ju pred dobrými 15 rokmi počas môjho búrlivého obdobia, keď nič nebolo dosť zvrátené, a doteraz mi utkvel v pamäti ten pocit hnusu, očarenia a dojmu, že autor je určite na drogách a buď je šialený alebo geniálny - alebo všetko dokopy. Teraz, keď som dospela do štádia zjemnenosti, by som sa už na čítanie nedala. Ale vtedy som mala pocit, že sa mi otvorili oči a pochopila som mnoho vecí ...
Opět jedna z knih, které se mi teď nějak nechce hodnotit, musím si to nechat uležet v hlavě. Každopádně varování pro všechny citlivé milovníky zvířat: tahle kniha pro vás nebude to pravé kafe ;)
Absolutní masakr. Kniha tak "nečistá", až má člověk při čtení pocit, že cítí bahno, špínu, krev... Přesto kniha naprosto fascinující. Jakási Baudelairova Zdechlina v próze, rozšířená o příběh Euchrida, němého zvrhlého magora, nemytého vraha potřísněného výkaly a přitom svým způsobem člověka "čistého", který ve mně nevzbuzoval opovržení, jen lítost a totální údiv...
"Člověk by skoro myslel, že narodit se němej - nevládnout jazykem a nemít možnost si vyměňovat s lidma názory - je už samo o sobě dost zlý. Člověk by řek, že už samotný břímě němoty pořádně zatěžká dětskou hlavu. Ale kdepak! Ten, co rozdával průsery a rozděloval strastě, nejspíš převrh celou pikslu, sotva mě uviděl, protože ´sem tím byl úplně prosáknutej - samá smůla a pech. Na co ´sem se kouknul, to bylo posraným navrch, a na nebi furt svítila špatná hvězda a neuběh ani den, abych nevlítnul do nějaký rejže. Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti - to byl jenom začátek, jenom takovej náznak, co všecko má pro mě osud přichystaný." (s. 145)
Napadá mě, jestli Nick Cave do knihy promítl svoje prožitky drogového opojení (nicméně nesouhlasím s tím, že by kniha neměla hlavu a patu a byla plná blábolů!!!) a jen doufám, že si psaním nekompenzoval některé své skutečné prožitky z minulosti, to bych mu fakt nepřála. Nejedná se rozhodně o odpočinkové čtení, měla jsem tendenci se vracet, aby mi neunikly některé souvislosti, a přesto si člověk musel mnohé domyslet a pospojovat.
Ne, o téhle knize nemůžu říct, že se mi líbila. Možná jsem její údajné genialitě ještě nedorostla. V každém případě je to kniha, na kterou dlouho nezapomenu. Mlha, bezčasí, bahno a déšť...
Depresivní psycho. Někde sem se dočetla, že autor napsal na drogách. Silné a emotivní, nervy drásající. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a zároveň jsem si oddychla, až jsem ji měla za sebou.
Už jen ten krásný název knihy ukazuje, jak to autor má doopravdy. Myslím že se ani příliš nezměnil, takový jaký je dnes, byl asi vždycky.
Brutální kniha, která mě k sobě přikovala jako lepivé bahno beznaděje a hnis opovržení. Snad v žádné jiné knize celou dobu neprší a nikde jinde není hlavní hrdina takový pokřivený chudák, který si sbírá vlastní nehty a strupy. Tato Caveova kniha je nesrovnatelná s čímkoliv, co jsem před tím četl, to bahno a deprese z ní přímo kype a i když jsem ji četl víc než před deseti lety, stále si pamatuju jak jsem nevěřícně otáčel další a další stránku a nevnímal jsem absolutně co se kolem děje. Nedošel jsem ani do školy, zůstal jsem sedět v aule a šel pokračovat do hospody až než jsem zavřel poslední stránku a pak jsem si jen říkal týýývolééétojepsýýchóó. Opravdu silný zážitek, kniha patří určitě do mé TOP10.
Někteří autoři píší o krásných věcech a střízliví a stejně se jim nikdy nepodaří napsat takové dílo jako Nicku Caveovi, který psal zdrogovaný a o naprostých zrůdnostech. Prohlásit o téhle knížce, že je krásná sice hraničí s perverzností, ale nutno uznat, napsaná je velmi dobře. Autorův muzikantský duch na mě dýchal téměř z každé stránky. Občas sice kniha působila chaoticky, ale po dočtení doslovu jsem si uvědomila, že vlastně můžu být ráda, že to nedopadlo mnohem hůř.
On to někdo z vás zvládnul přečíst dvakrát? To si dokážu zdůvodnit vážně snad jen tím vytříbeným poutavým stylem a nebývalými přirovnáními, která, nutno podotknouti, zaujmou a místy i pobaví. Fascinující, skvělá, odporná kniha, kterou už nikdy nechci vidět.
Kniha která vystihuje cloveka v jeho nádherné duši i v jeho výkalech. Kříženec zvířete a ducha. Pln protikladů prostě člověk je. Plný počet.
Ani neviem ako komentovať túto knihu. V každom prípade je veľmi zvláštna, k ničomu neporovnateľná a to ju možno robí aj trošku výnimočnou. Je to taký náhľad do mysle Nicka Cavea, vlastne asi do jeho zdrogovanej mysle. Príbeh sám o sebe nie je nič výnimočné, ale ponurá atmosféra, náboženský fanatizmus, vulgarizmy a iné odpornosti čo som si doteraz ani len nedokázala predstaviť, ma nútili čítať bez prestania až do konca. Občas sa mi stalo, že som sa strácala v tom všetko a musela sa pár stránok vrátiť a čítať znova. Nie je to veľmi pochopiteľná kniha a práve to vás donúti nad ňou premýšľať. A verte, že dobre vám z nej nebude.
Až moc živě jsem se nořila do bažiny s ním.. Skličující a zároveň fascinující. Prostě Nick Cave.
Estetika hnusu halící dva největši principy a sice utrpení a spucit. Jazykové tornádo a opus magnum Nicka Cavea. A rozhodně jeden z nejpozoruhodnějších výletů, které mi literatura umožnila...
Co k tomu říct? Geniální kniha temná jako duše feťáka a hluboká jako největší závislost.
Skrze pero a inkoust vycedil Nick Cave na papír temný a hutný kal z nejzastrčenějších jam své duše. Lidskost se plazí v bahně, slizu a krvi hnijící ukamenované děvky, propadá se do hloubky cisterny plné rozkládajících se ostatků zvířat.
Cave se utápí v až téměř surrealistické dekadenci světa, který vidíme očima nejubožejšího z ubohých a já se neodvážím hodnotit, jestli je to zobrazení lidstva skrze Nicka Cavea nebo duše Nicka Cavea skrze lidstvo.
Štítky knihy
prvotina australská literatura násilí 40.-50. léta 20. století černý humor šílenství ďábel, satan alkohol Boží muka rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1995 |  A uzřela oslice anděla |
| 2009 |  Smrt Zajdy Munroa |
| 2017 | Píseň z pytlíku na zvratky |
| 1995 | King Ink |
| 2012 | Texty 1978–2007 |
Kniha A uzřela oslice anděla je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 896x |
| Čtenářské výzvě | 51x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 337x |
| Chystám se číst | 390x |
| Chci si koupit | 52x |
| dalších seznamech | 4x |
Luxusní čtení. Nic víc třeba není dodávat, pokud Vám nevadí trocha toho hnusu, trocha toho přemýšlení co se sakra autoroj stalo (krom toho, že byl zfetovanej) tak si ji určitě přečtěte.