A taková to byla láska...

Autorka řeší neuzavřené vztahy, neukončené lásky, špatná rozhodnutí, nezralá rozhodnutí, vztahy plné neš´tastných lidí a neš´tastných následků. Jde vlastně o knihu psanou formou rozhovoru mezi opuštěnou mladou ženou a jejim tchánem a na základě tohoto vzájemného naslouchání a rozhovoru se leccos vyjasní. Je to současná, vztahová, nevymykající se průměru, próza.

Poslechnuto na ČR, ale nevím, nějak mi to připadalo neukončené, prostě tam něco chybělo. Syn udělal to, na co otec neměl , opustil ženu a děti pro jinou, a teď, který byl na tom líp, vždy za sebou necháte nešťastné lidi. Nevím jestli vysypat svou frustraci na snachu někomu pomohlo.

(SPOILER) Poslechnuto na ČRo. A přednes Magdaleny Borové super (palec nahoru).
K ději: Pokud pominu fakt, že možná jen 1 tchán ze 100 by mohl ve skutečnosti vést takový rozhovor se snachou, jaký se odehrával v této knížce, úplně mi tam chybělo větší náhled a seznámení se se situací z pohledu snachy. Pořád přemýšlím nad poslední situací a větou z úplného závěru. Situace: vyprávění o tom, že tchán jde se svou vlastní malou dcerou do pekárny a nedopřeje ji kus bagety o který ho žádala, že prý až doma. Doma už ale malá dcerka o bagetu nejeví zájem, čas kdy toužila po kousku bagety už uplynul.... poslední věta knihy "Jestlipak by ta malá tvrdohlavá holčička neměla život šťastnější, kdyby její tatínek byl šťastnější?" Víme kdy by byl tatínek šťastnější, kdyby měl odvahu jít za hlasem svého srdce. Byla by ale šťastnější jeho manželka? a tím se zase dostáváme k dceři. Byla by dcera šťastná, když by měla šťastného tatínka a nešťastnou maminku? Těžká to otázka a kniha mi na ni nedokázala odpovědět. Ani já sama si ji nedokážu zodpovědět.
PS: jak mi byl tchán ze začátku knihy sympatický, tak na závěr už vůbec.

Ve srovnání s knihou s podobným tématem Dny opuštění od Eleny Ferrante mi rozhodně vychází lépe Elena Ferrante.

Poslouchala jsem na ČRo. Po vyslechnutí příběhů tohoto typu (Madisonské mosty, Ptáci v trní,...) vyvstává otázka co by/kdyby? (byl by nový vztah doživotně šťastný?, neměl by tchán během toho vztahu zase opačné výčitky kvůli dětem? užíval by si plného štěstí?), otázka štěstí (byly by šťastné děti pokud by viděly šťastného otce? a třeba nešťastnou matku?)... otázek je mnoho. Dovedu si představit, že první velká láska může člověka přesvědčit, že je velká a věří, že bude do konce života. Jenže v průběhu toho dlouhého života je přece ještě možné cítit silnou přitažlivost a velkou kompatibilitu i s někým dalším... Je to složitá otázka a vždy je mi z těchto příběhů smutno, rozumím oběma stranám. Tak intimní rozhovor s tchánem si nedokážu představit, tímto neříkám, že to není možné.

Anna Gavalda dokáže ve svých knížkách překvapovat a nabízí nemilosrdný pohled na mnohdy složitě a ne příliš harmonické rodinné vztahy. Obsah a okolnosti rozhovoru mezi snachou a tchánem nechci rozebírat ani komentovat, dovolím si však ocitovat několik myšlenek, které mne zaujaly:
"Za jak dlouho se dá zapomenout vůně člověka, který vás miloval?
A kdy vyprchá ta láska, kterou jste ho milovali vy?"
"Vždycky se mluví o trápení těch, kteří zůstávají, ale jestlipaks už někdy pomyslela na trápení těch, kteří odcházejí?"
"Právě jsem objevil, že je život mnohem veselejší, když je člověk šťastný."
"Takový je život. Jsou lidé odvážní, a pak ti, co se přizpůsobí. A ono je to o tolik méně únavné, přizpůsobit se...."
"Ano, ve svém věku si toho hodně všímám.... Lidí, kteří jsou pořád spolu, protože se v tom zkrátka zapříčili, v téhle nevděčné záležitosti, ve svém titěrném životě bez lesku.... Všechny ty ústupky, všechny ty rozpory..."
"Ty jsi jako otec, stýská se ti po horách.... Po jakých horách? Přece po těch, které jsi nepoznal."
"Všechno se nakonec nějak srovná, když je člověk šťastný, nemyslíš?"
"Život, dokonce i když ho popíráš, i když ho zanedbáváš, i když si ho odmítáš připustit, je silnější než ty. Silnější než všechno ostatní....A kromě toho, kdo vlastně jsme, že se pokládáme za tak důležité?"
Knížku malého formátu jsem si vzala z knihobudky jako příhodné čtení do kabelky při cestě metrem, neměla jsem velká očekávání, ale nelituji, že jsem se s touto knížkou potkala.

Poslouchala jsem na ČRo. Moc mě to neoslovilo. Působilo to jako taková obhajoba nevěry. Tchán si udělal důvěrnici ze svý snachy, kterou stěhuje i s dětmi od svého syna.

Celkem působivý, realistický popis rozvodu jednoho vztahu pohledem ženy, která byla opuštěná, se brzy zlomí ve zpověď muže, jejího tchána, který před lety stál na podobném rozcestí jako jeho syn. Zatímco ovšem ta „ženská linka“ mě bavila a byla uvěřitelná, těžko se mi chtělo věřit, že by se ta žena vydala na „výlet“ se svým tchánem a ten „starej morous“ by se jí po pár sklenkách vína takhle otevřel. Dialogy, které spolu vedou, neuvěřitelně šustí papírem, což je škoda, protože ten začátek je fakt vtahující. Spíš průměr, na který rychle zapomenete.

Nezáživné vyprávění. Jediným trochu vzrušujícím momentem bylo čekání na to, jak dopadne zakázka s nádržemi, což je v knize řešící mezilidské vztahy, tedy lépe řečeno mimomanželské vztahy, dost málo.

Mě tato kniha zasáhla. Jen mě mrzel konec. Byl takový dost ustřihnutý. Tešíte se na rozuzlení a on se místo toho jen tiše objeví a i když s tím nesouhlasíte, nezbyde vám, než teda zavřít knihu. Ale i tak se mi líbila. Nečekejte nic objevného, prostě vyprávění o nevěře, ale i tak vás může překvapit. A tím nemyslím, že mě snad dojalo vyprávění z pohledu toho, kdo podvádí. Dojalo mě spíš, na kolik mohou být lidé zbabělí. Doporučila bych tuhle knihu všem, kteří si myslí, že je dotyčný dostatečně miluje na to, aby opustil svou rodinu. Upřímně bych neměla koule na to, po někom něco takového vůbec žádat, ale očividně někdo má…

[četba ČRo]
Mě to do nálady moc nesedlo a pohled na nevěru zůstal stejný.

Za mě je vše o tom, že i tchán musí přijmout zodpovědnost.
Za poctivost, věrnost a další hodnoty, co neměl synovi z čeho předat?
Na můj vkus příliš hňahňání v pocitech na úkor rozumu, což je asi často příčinou oněch "zjitřených ran", které zmiňuje anotace.
Jakoby decentnější Elena Ferrante? Poslední dvě kapitoly se mi moc líbily, ale . . . vyšumělo to do ztracena . . . Škoda.
Ovšem Magdalena Borová byla skvělá!
3/3

Zpověď jednoho muže. Moc hezky napsaná.
Asi mi to sedlo do nálady. Pohled na nevěru je najednou jiný.
Audio

Audiokniha - četba na pokračování ČRo2
Tak trochu jiný úhel pohledu na vztahy a rozchody. Několik námětů k zamyšlení, především zpověď tchána jde do hloubky a mnohdy až dokáže změnit názor na zdánlivě jasný pohled na věc.
Po knize bych asi nesáhla, ale poslouchání mě bavilo. 3,5*

V podstate velmi dobre napisana "cervena knihovna", zaujimavo vystavana - to, co spociatku vyzera ako spoved zeny, ktora odchadza od muza, sa preklapa - ale nejaka katarzia sa aj tak akosi nedostavila. Pocuvane ako audio a velmi vydarene. Gavalda umi, ale tuna je to take trochu vysumele, bolo lepsie.

(SPOILER) Poslouchala jsem na Českém rozhlasu. Jako kulisa při práci dobré. Knihu bych asi nedočetla. Zajímavý byl vztah vypravěčky a tchána, postupné odhalování toho, jaký vlastně byl a proč. Forma rozhovoru posouvala retrospektivní vyprávění kupředu a rozhodně tématu prospěla.

Líbila se mi...

Poslouchala jsem knihu jako audio. Bylo to celkem zajímavé. Věřím, že kniha má velkou hodnotu pro autorku...pro čtenáře už méně. Ale nemůžu říct, že by mě kniha nedonutila přemýšlet. A vlastně jsem se za celou dobu nenudila.

Je to spíš novela než román, a ještě k tomu by se k takovému pojetí hodila forma dramatu. Konverzační próza je zajímavá tím, že dialog probíhá mezi tchánem, jenž se brzy zřejmě stane extchánem, a jeho snachou opuštěnou manželem - jeho nevěrným synem. Odtažitý a studený tchán se „pochlapí“ (lépe řečeno „poženští“) a dá najevo city. Ty hrají prim, o ničem jiném to není, samé pocity, úvahy, city. Ale mně se to četlo dobře, podobně jako autorčiny další knížky – a to jsem ještě nečetla žádnou z jejích knih v červených číslech.

Bohužel zklamání. Knihu jsem četla do čtenářské výzvy, a přišlo mi to jako ztráta času.

Od autorky mám přečteno téměř vše a mám ji mezi oblíbenými. Asi proto mi tenhle příběh zklamal, protože jsem se po drsnějších knihách těšila na oddech a příjemné pohlazení a náměty k přemýšlení tak, jako to bylo s ostatními jejími příběhy. Avšak v téhle knize není nic veselého ani nic skýtajícího naději na lepší svět. :(