A odkud bych asi tak byl?
Miroslav Karas
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481876/bmid_a-odkud-bych-asi-tak-byl-8ZM-481876.jpg
4
122
28
Rusko očima českého zahraničního reportéra. Miroslav Karas působil v Rusku jako zahraniční reportér České televize a stal se svědkem mnoha zásadních momentů moderní ruské historie. Přinášel reportáže z dění v Donbasu i na Krymu, informoval o soudu s pilotkou Savčenkovou, zblízka sledoval Vladimira Putina a z první ruky zažil Olympijské hry v Soči. Jaké to je být novinářem v zemi, která svobodě slova příliš nepřeje? Sbírka barvitých zážitků i příběhů místních obyvatel vás vtáhne přímo do centra dění.... celý text
Přidat komentář
Exkurze do ruské mentality je moc zajímavá, pro nás těžko pochopitelná - viz "homo sověticus" (str. 160). Načrtnuty i vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou (Rusy/Ukrajinci). Popis rozlehlé krajiny a přírody je pěkný, občas je velké přeskakování mezi tématy. Nicméně pro vysvětlení současné situace dostačující a objasňující.
"Pravda byla, že Západ je zlý, krvelačný a nebezpečný, zatímco Rusko je mírumilovné a jedinečné." (str. 112)
Velmi aktuální kniha, Rusko s respektem, uctivostí, ale bez příkras. Člověk pochopí, že novinář nemůže z Ruska vysílat všechno tak, jak to je. Byl by (v lepším případě) z Ruska vyhoštěn. Rusko byl, je a bude problém.
Když jsem knihu začínala číst, žádný konflikt na Ukrajině ještě Rusko nevyvolalo. Když jsem knihu dočítala, konflikt na Ukrajině zuřil každou minutu. Nejvíc se mi na knize líbilo, že jsem se konečně dozvěděla, jak to pan Karas názorově má. Kniha sice nebyla příliš chronologická, ovšem jednotlivé zážitky a postřehy byly velmi kvalitně zpracované. Při pasáži týkající se okupace Krymu, jsem měla celou dobu husí kůži. Celkově to byl asi osud, že jsem si knihu koupila a četla v době, v jaké jsem ji četla. Pomohlo mi to spoustu věcí pochopit. Už nyní můžu říct, že je mi obyčejných Rusů upřímně líto.
Mně se kniha líbila. Aby si čtenář odpocinul od politiky, prokládá ji autor zážitky z výletů a co víc, líbily se mne jeho osobní poznámky k věci, resp. názory
.
Kniha je převážně o vztahu Ruska k Ukrajině, resp. vlivu ruských představitelů na dění na Ukrajině. Přivítala bych pestřejší mozaiku, protože z ostatního textu je znát, že toho autor prožil mnoho zajímavého. Je vidět, jak obdivuje ruskou přírodu a baví ho osudy náhodných obyčejných lidí. A naopak se netají postojem k Putinovi a představitelům armády a úřadů.
"To je fakt svoboda, po níž tak neskrývaně touží řada Čechů."
V mnoha otázkách, hlavně historických a politických, autor nezapomíná vycházet z českého pohledu (legionářské pomníky v Rusku, invaze 1968 a média atd.) a tedy se logicky s Rusy dostává do názorového konfliktu. To totiž není složitá věc, stačí nerespektovat striktní národní doktrínu a… nebo být novinář. Pan Karas si zvykl, jak sám přiznává, na mnohé.
Rusko je obří, je zajímavé a fascinující. Útržky z rybaření v deltě Volhy, výprava na kamčatské sopky, jantarová naleziště u Baltu, cesta k severnímu polárnímu kruhu, Tažeranská step a šamanismus, Bajkal nebo vinná réva u Černého moře a další. Nepolitické zážitky jsou lepší. Těchto stránek jsem chtěl více.
Za co ubírám hvězdy? Za roztříštěnost jak chronologickou, tak tématickou. Jednotlivé epizody byli zajímavé, jistě by je ale šlo podkládat lépe. Byla to nelogicky shrnutá změť zážitků, například konflikt na Ukrajině šel zpět k letem 2014 až v závěru knihy. Jsou to ale zásadní události. O Rusku a jejich pohledu jsem se dozvěděl hodně. Zájem o 'Vrchního vládce' ve střední Evropě vážně nemám. Zájemci nechť se svobodně odeberou na východ.
Po knihách Jakuba Szánto a Martina Řezníčka je tu další vhled do práce zahraničního zpravodaje. Resp.je nám tak kniha předkládána, ale z uvedené práce se dozvídáme sice zajímavosti z Ruska a jeho nesmírného bohatství vjemů, ale o samotné práci se toho moc (vlastně vůbec nic) nedozvíme. Zajímalo mě, jak k novinářúm přistupují místní; co musí novinári dělat, aby získali exkluzivní a pravdivé informace; jak se redaktorovi v Rusku žilo, prostě tu “všednodennní šeď”, která však není šedí. Plastického obrazu se mi nedostalo a pro mě je kniha zklamáním. Když ji srovnám s prací o blízkém východě, vychází mi ruská sestřenice jako chudá příbuzná. I typograficky jde spíš o směs poznámek z práce než o knihu. Škoda.
Štítky knihy
Rusko reportéři, reportérky, zpravodajové cesty a pobyt Donbas Krym zážitky
A odkud bych asi tak byl?Kniha A odkud bych asi tak byl? je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 166x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 78x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 2x |
Obrovské zklamání. Na knize mi obrovsky vadily 2 věci. Jednak, že jsem si nedokázala zařadit žánr a celá struktura knihy byla za mě takový "každý pes, jiná ves". Nebyl to pořádný cestopis, něco to mělo z politiky, něco z dějiny, ale pořádně nic. Druhá věc, se kterou jsem bojovala je černobílý - no spíše černý pohled na Rusko. Od zahraničního zpravodaje čekám, že mi ukáže krásy země, vyzdvihne pozitiva národa, život běžných lidí. Tady jsem z každé věty cítila jen pachuť na jazyku.