1923

1923 https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521440/bmid_1923-X5p-521440.jpg 4 1 1

Praha před sto lety. Místo i čas počátku příběhu jsou přesně stanoveny. Brzy však vyjde najevo, že se před námi prolínají příběhy nejméně tři. Především přípravy oslav pátého výročí vzniku Československa za účasti politických, hospodářských a kulturních elit a jejich úvahy o budování státu. Souběžně s tím se rozvíjí velkorysý plán státního nákupu moderního francouzského umění, při němž dvě výrazné osobnosti - Vincenc Kramář a Alois Rašín - dokázaly využít příznivé souhry domácích i mezinárodních okolností. A zároveň dobrodružství dvou přátel, Jiřího Winklera a Pavla Rohana, hlavních, čistě literárních postav, neboť většina osob účinkujících v ději jsou lidé, kteří mají své skutečné historické předobrazy. Téměř nenápadně a rozhodně nečekaně se však zcela realisticky budovaný děj v jednom okamžiku náhle zlomí do dimenze čehosi fantastického až nadpřirozeného. Autor velmi zručně do struktury románu zakomponoval řadu témat vedlejších, která dobře doplňují plastické líčení života poválečných společností nejen v Československu, ale i v Rakousku a v Německu, ať už jsou to nelehké otázky národní identity a loajality k státu nebo pokroky a meze vědy od medicíny po fyziku a chemii. Kniha začíná dramatem prvního dokonaného politického atentátu v nové republice a končí příslibem probouzejících se citů jednoho z hrdinů k pozoruhodné mladé dámě z Vídně. Za důkladně vypracovaným pozadím reálií jednotlivých kapitol lze vytušit systematické studium dobového tisku, zejména to byly Lidové noviny a Prager Tagblatt. Profesor Ivan Lefkovits, význačný československý a švýcarský imunolog, vydává svůj prozaický debut ve věku 86 roků. Kniha obsahuje více než tři desítky reprodukcí obrazů a kreseb, které tvoří srdce státního nákupu francouzského moderního umění v roce 1923, a tedy též jádro sbírek Národní galerie v Praze.... celý text

Přidat komentář

milan.valden
01.09.2023 4 z 5

Kdo má rád První republiku a její osobnosti, výtvarné umění a romány více faktografické než fiktivní, neměl by si nechat ujít román 1923 s podtitulem Historická faktografická fikce, který je prozaickým debutem 86letého švýcarského imunologa narozeného v Československu Ivana Lefkovitse (*1937). Současné české próze se vyhýbám a když udělám výjimku, většinou jsem zklamaný. Tentokrát jsem nadšený podobně, jako jsem byl u Rudišovy Winterbergovy poslední cesty. 1923 je svými tématy i stylem románem přesně pro mne.
Na začátku je ministr financí Alois Rašín umírající v nemocnici po atentátu; na srdci mu mj. leží chystaná výstava francouzského umění a nákup obrazů pro státní sbírku (budoucí Národní galerii). První polovina knihy se točí kolem této výstavy, která proběhla v Obecním domě v květnu a červnu 1923. Sledujeme činnost historika umění a sběratele Vincence Kramáře a dalších, jak výstavu chystají. Do děje se vedle řady skutečných osobností té doby připletou i dvě postavy fiktivní, Kramářův asistent Jiří Winkler a jejich řidič Pavel Rohan. V knize, mimochodem graficky velmi pěkně upravené, nechybí ani barevná příloha s obrazy nakoupenými pro stát (a v závěru biogramy osobností).
Další děj se pak točí kolem oslav 5. výročí vzniku Československa. Tady se kniha více mění v román, Winkler i Rohan vystupují více do popředí a dokonce je tu jeden fantastický motiv, který je však do děje zakomponován citlivě a nijak mi nevadil, ba naopak, tu knihu to osvěžilo; a nechybí ani jemný motiv milostný, protože Winkler pozná ve Vídni velmi zajímavou mladou ženu...
Výborné čtení, které jsem si vychutnával a nemohl se od něho odtrhnout. Více či méně se tu mihnou T. G. Masaryk, Karel a Josef Čapkovi, Eduard Bass, Milena Jesenská, Ferdinand Peroutka, Jindřich Waldes, Daniel-Henry Kahnweiler, Walter Gropius a mnozí další. A krásně je tu zobrazena atmosféra té doby.