151 dní po evropských stezkách

13 02. března

Tak jsem se i já seznámila s Lůcou, holkou s bucket listem. Slyšela jsem o ní od kolegyně a když jsem v knihovně zahlédla její druhou knihu, vypůjčila jsem si ji s tím, že ji jen prolistuji a trochu do ní nahlédnu. No nestalo se. Přečetla jsem ji do posledního písmenka. Není to ale cestopis. Lucka nám tu spíš popisuje své životní peripetie, pocity a lidi, kteří na kratší či delší dobu vstoupili do jejího života. Samozřejmě, že je vždy přitom na nějaké cestě. Lucka má můj velký obdiv. Je to chytrá, cílevědomá holka, která se určitě neztratí. Držím jí palce, ať jí vyjdou i všechny další životní plány.

13. února

Kniha je stylem velmi podobná té předchozí, jen trialy jsou jiné, nečekaně :-) Na Pacifickou stezku bych si netroufla ale v této knize inspiraci k nějakému treku určitě najdu. No a co říct na závěr? Závěr knihy byl překvapující a silný, tahle holka je fakt silná a na svůj věk má myšlenky krásně srovnané.

10. ledna

Lucka (autorka) v knize popisuje různé treky po Evropě, které absolvuje s přáteli a svou rodinou. Celkem zábavně vypráví situace, které se jim na cestách dějí.

5 28.12.2022

Dočteno, ale se sebezapřením. V podstatě jsem se musel nutit číst dál a to mi četbu dost natahovalo. Sedí mi spíše klasické cestopisy s barvitým popisem míst a okolí. Lucka má knihu postavenou na humorné notě. Jasně, taky se rád zasměju, ale do žánru cestopisu to mě osobně prostě neladilo. Oceňuji zejména fotky, které dokreslují místa a zážitky z dané oblasti.

3 19.12.2022

Dívčí románek s cestovatelskou tématikou. Jako cestopis to neberu, když dobrá polovina je o psovi a závěr první větu potvrzuje. Za otevřenost (nezaměňovat s upřímností a pravdivostí) musí autorka počítat s adekvátní reakci čtenářů. Nebýt názvů a metrů, tak podle popisu nerozeznám Alpy, Tatry a Beskydy. Prostě ne. Krpal sem, krpal tam, blbý mraky, blbý les, nádherný rozhledy, azuro... Honem honem nahoru, fotka, honem honem dolů, hlavně mít spaní s výhledem... Živit se čokoládičkama a čínskýma polívkama? Tak z tohoto jsem si na zadek nekecla, i když jsem tušila, co mě čeká. Dobře mi tak...

2 15.10.2022

Čekal jsem, že Evropa mi sedne víc než PCT, ale nakonec to v podstatě vychází tak nějak na stejno. Nevadí mi, že je to hodně osobní, i když jsem to nečekal, ale v podstatě to ve finále beru spíš jako plus. Co se týče samotných trailů, nepředpokládal jsem, že to bude podrobný průvodce, takže z tohoto pohledu taky nejsem zklamaný, beru to spíš jako určitou inspiraci, kterou člověk může nějak uchopit a prožít si to sám po svém. Příběhy z míst, kde jsem taky byl, mě ostatně oslovily nejvíc, protože holt není nad osobní zkušenost, kterou si člověk může srovnat se zkušeností někoho jiného - třeba na slovinský Grintovec jsem si zavzpomínal s velkou chutí, a nejen na něj. Styl psaní autorky se moc nezměnil, možná bych ocenil už trošku dospělejší projev, ale budiž, i přes to se dá relativně v klidu přenést. Bohužel, když o tom tak přemýšlím, tak největší mínus té knihy je (kromě odfláknuté korektury, ale to už snad v současnosti ani nemá smysl zmiňovat), že se mi stejně jako ta o PCT během čtení v podstatě rozpadla. Ne, nechovám se ke knihám jako čuně, stalo se mi to v posledních mnoha letech přesně u dvou a vím, že nejsem jediný, kdo má podobnou zkušenost. Tohle (a nikoli obsah) je pravděpodobně hlavní důvod, proč si už další autorčinu knížku patrně pořizovat nebudu.

1 23.09.2022

Pro mě je Lůca velmi inspirující. Hory miluju, ale na vícedenní trek jsem se zatím neodhodlala. Třeba to přijde, v této knize jsem našla několik tipů :-)
Četla jsem už Pacifickou hřebenovku, takže jsem věděla, co čekat. Lucka je svá, ne každému její styl vyprávění sedne. Já jsem se u knížky naladila na pohodovou dovolenkovou vlnu, brala jsem to s nadhledem a nepitvala se v detailech. Knihu jsem si užila a našla i nemálo inspirujících míst a myšlenek.
"Jde zajíček, jde zajíček, jde a jde. Kampak jde?"