151 dní po evropských stezkách

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Další kniha úspěšné autorky, ale hlavně cestovatelky Lucie Kutrové je tady! Po návratu z Pacifické hřebenovky v Americe se rozhodla prozkoumat a přiblížit vám spoustu nádherných tras a stezek, které máme přímo pod nosem. Tentokrát vás čeká cestopis po evropských trailech, ale také putování životem holky, které hory, láska a bucket list změnily život. Nečekejte jen tu krásnou stránku, Lucie je ochotná se podělit i o ten opravdový život, někdy krutý a jindy nespravedlivý. Inspirujte se a vydejte se na delší přechod, než je ten od gauče k lednici, nebo od domu do práce. Zkuste si prožít tu volnost, kdy jste to jen vy, těžký batoh, skvělá nálada a hory. Ale pozor! Lůca varuje, že když vyjdete jednou, nebude to naposledy…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470838/big_151-dni-po-evropskych-trailech-a-ho-b0A-470838.jpg 4.557
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha 151 dní po evropských stezkách

Pepa0216
24. listopadu

Bývá to tak že ty nejlepší věci jsou občas náhoda. Stejně je tu u mě a knihy Lucie Kutrové. Tu knihu jsem viděl v knihovně na pultě a váhal zda si ji půjčit. Teď budu objednávat obě knihy z eshopu autorky a těšit se na pokračování. Humor Lucie je mi dost blízký. Zjistil jsem že nějaký seznam přání už mám taky, jen jsem ho nedal na papír. Až mi ale nebude někdy dobře a budu ležet s chřipkou doma, nebo v této těžké době s covidem pro mě tyto knihy budou skvělé. Není to jen o cestování. Mě občasného turistu po horách to nadchlo k najít další cesty a trasy, ikdyž radši než hory mám hrady a muzea. Někomu ta kniha může na první pohled připadat až moc sluníčková. Plná krásných zážitků, cestování, splněných snů, ale přesto to není úplně pravda. Lidská stránka a náhled do svého soukromí v závěru knihy ukazuje že Lucka řeší problémy jako každý z nás a hlavně ukazuje že je v první řadě člověkem s velkým srdcem. Těším se na nějakou přednášku kde poznám další zážitky z cest Lucie a jejího psa Sibiřského huskyho Marvela. Co mě lehounce vadilo? Dvě narážky do lidí co mají 100 kg. Mám je taky a k tomu 197 cm, ale taky mám v posledním desetiletí 20 kg dole, zaběhnutý pulmaratón a snažím se žít alespoň nějak aktivně. Každý člověk se 100 kg není tlusté, líné prase Lucie! xD

marcha
23. listopadu

Mám ráda hory, mám ráda psy, mám ráda chození po horách se psem. Teoreticky bych tedy měla být cílovka, ale na to jsem evidentně moc stará. Každopádně myslím, že by knize prospělo víc zásahů ze stran redakce, té "autentičnosti" bylo možná až moc... Formát instagramových příspěvků tomuto stylu psaní sluší mnohem víc!


kykiryki28
04. listopadu

Už nyní se nemohu dočkat třetího dílu! Druhá kniha byla lepší než ta první. Byla o nejenom o cestování, trailech a horách. Byla o životě, o reálném životě. Že ne vše je procházka růžovou zahradou. Ale pokud máme kolem sebe ty správné lidi a také trochu té víry, že vždycky vše dopadne dobře, překonáme i ty nejtěžší překážky! A o tomto je celá tato kniha! Díky, Lůco!

heliiinka
01. listopadu

Tak nějak mě to nenadchlo. Věřím, že hory a traily jsou krásné, ale Lucka mi to neuměla předat.
"Je mi vedro. Bolí mě nohy. Jee výhledy. Je mi zima."
A tohle se opakovalo tak 3456krát. Knížka je oddechová, jen občas repetitivní.

ela1972
26. října

Podle bucket listu se máme na co těšit. A já se moc těším.

rumova_kulicka
24. října

Budu stručná. Lůca má koule, obrovské srdce a neskutečný vypravěčský talent :-)

Obě její knihy jsou poměrně tlusté a hustě popsané, ale člověk se ani vteřinu nenudí, i když závěr není úplně veselý. Navíc je zde spousta krásných fotek. Jestli kdy o sobě v knize pochybovala, tak nemusí. Je obrovskou inspirací, přeju ji jen to dobré a doufám, že se brzy dočkáme další knihy. Třeba z CDT :-)

Libris_Na_Ex
30. září

Na první pohled to vypadá jako obyčejný průvodce po Evropských stezkách. Takhle kniha toho ukrývá ale mnohem víc. Ukazuje, že všechno nejde podle plánů, a to nejen putování. Ne vždycky je možné trail dotáhnout do konce, někdy prostě zůstanete celý den ve stanu a někdy taky začínáte, takže se musíte učit z vlastních chyb. Lůca tady ale odkrývá i životní ztráty a bolesti, které k tomu bohužel patří.
Za těch 300 stránek se budete smát i plakat (fakt hodně) a budete mít chuť nasadit batoh na záda a vyrazit do hor.

mira.l
28. září

K první knize Lucie Kutrové jsem napsal předlouhý až dlouhatánský komentář, tentokrát budu o něco stručnější. Doufám:).
V úvodu nás autorka seznámí tak trochu sama se sebou, a vezme to pěkně od dětství. Dozvíme se i něco z jejích let studentských a to, jak se vlastně k cestování a lásce k horám dostala.
Samotnou páteř knihy pak tvoří popis několika několikadenních trailů, které absolvovala povětšinou v okolních státech, v Rakousku, Slovinsku, Slovensku, Švýcarsku, Itálii... Některé šla s přítelem, jiné s tátou, bráchou (Madeira, jedna z mála výjimek z těch sousedních států) či s někým jiným. Vždycky to ale bylo zajímavé a humorné vyprávění, které Lucka podává o někdy i zrovna ne příjemných zážitcích s humorem a stylem jí vlastním. Na závěr jednoho z trailů - toho po Beskydech - napsala Lucie jednu takovou myšlenku, která mě dost zaujala: "Je krásné chodit po vrcholcích českých hor a vlastně jsem si uvědomila, že kdyby tady celá koronavirová krize byla ještě dalších deset let, tak bych měla co dělat, abych zvládla projít všechny krásné kouty naší republiky." Že by inspirace pro další knihu - 151 dní po českých horách:)??
Asi nejsilnější je pak závěr knihy, kde popisuje ... ale co, ať si to každý zájemce přečte sám:)! Za mě má obrovský respekt už jen za to, že to tak podrobně podala.
Knihu doprovází opět krásné fotky. Já jsem si ji moc užil, nemám důvod slevovat z plného hodnocení. Doufám a věřím, že nebyla poslední. Protože i na další, dosud nezpracované zážitky, jako třeba Lůcin zánět slepého střeva, nedávnou návštěvu hotelu Pupp s Marvelem nebo to, jak Marvel paničku poněkud "potunil", když se mu neuhnula, se těším už teď:)!

Jednu jedinou výtku mám k technickému zpracování knihy. Lepená vazba se rozpadla, když jsem byl někde těsně za polovinou. Pokud k té knize někdo sedne, dá si ji na stůl a přečte na jeden zátah, tak asi dobrý. Ale když si ji vezmu večer do postele, držím ji v ruce, dám si pár stránek, tak to po pár večerech dopadne, jak to dopadlo. V místě styku svazků křídového a normálního papíru to prostě povolí. Stalo se mi to i u první knihy z PCT, tam to ale bylo těsně před koncem, to mi tak nevadilo a navíc se to nestihlo rozpadnout úplně. Jako slepil jsem to, ale už to nikdy nebude kompaktní celek. To ale není chyba autorky, i když by se mohla pokusit u další knihy prosadit klasickou šitou vazbu:). Tohle by největší tuzemské vydavatelství mohlo mít vychytané líp.

1