Zdroje představ při čtení knih

Při čtení knihy si představuji osoby, prostředí, děj a ostatní atributy podle svých osobních zažitých zkušeností, např. i z doby svého mládí atp., nejsilnější zážitky které se mně vryly nejvíc do paměti. Kdo víc cestuje má zážitků víc atd. To má každý čtenář jiné. Na představách se podílí i fantazie. Proto se někomu kniha líbí a jinému nelíbí. Nevím jestli podobné téma zde bylo. Jak to vidíte?
Četba knihy z neznámého prostředí je analogická s pozorováním a porozuměním abstraktním obrazům. Pokud jste v prostředí o kterém kniha píše nebyli, nebo neviděli třeba obrázky nebo film, nemůžete si pořádně knihu vychutnat. Když je kniha ilustrovaná, tak je to poněkud jiné. Dřívější čtenáři, kteří nebyli tak zmedializovaní to měli horší.

Text příspěvku byl upraven 14.01.18 v 18:40

Zajímavé téma, ale s vyřčeným názorem tak úplně nesouhlasím. Lidská fantazie má obrovské možnosti a přestože jsme nebyli v prostředí kde se kniha odehrává, dokážeme si to představit podle popisu a i když popis chybí. Samozřejmě si nemůžeme představit třeba barvu kterou jsme nikdy neviděli, ale náš mozek si s tím poradí a místo ní si zobrazí nějakou známou (oktarínu ze Zeměplochy jsem si hbytě a naprosto neuvědoměle nahradila okrovou, asi proto že to zní podobně :-D) Zeměplocha je vůbec na představivost náročná, přesto mi však nepřipadá že bych si četbu pasáží na okraji světa, v hoře, kde lidé chodí vzhůru nohama nebo třeba v písečném moři užila méně protože jsem podobná místa nikdy nenavštívila.

Tester: Naprosto nesouhlasím! Většinu Verneovek, které vesměs vyprávějí o zemích, kde jsem nikdy nebyl nejenom tenkrát, ale ani dodnes, jsem přečet jako kluk v době, kdy jsme neměli televizi. Dneska už sice vím z filmů jak to vypadá třeba v Africe, v Indii, v Austrálii, ale když si občas znovu pročítám Pět neděl v balónu nebo Děti kapitána Granta, vidím v duchu to, co jsem vídal tenkrát před lety, a kam se na to ta televizní realita hrabe!

Text příspěvku byl upraven 15.01.18 v 00:48

To woodward...tak to je a znalci abstraktního umění, tedy abstraktní četby jsou vítáni a svoje hodnocení dávají na DK. A které hodnocené je to správné? U abstraktních obrazů je to věda a čím nesrozumitelnější obraz, tím je obdivovanější a dražší. U abstraktních knih je to přece stejné. Správná abstraktní kniha má mít jen nadpis a žádný text. Tak jako čistě bílý obraz s nějakým nápisem. Na kvalitních abstraktních knihách by se ušetřilo mnoho papíru. Vesmír se zduchovňuje-pryč od hmoty. Ležím a sním, tedy čtu.

Text příspěvku byl upraven 15.01.18 v 01:21

Někteří autoři píší tak, že krajinu vidím před sebou. Ale když mám knihu z míst, kde jsem byla, současně vzpomínám. Asi to záleží na každém z nás, jakou má představivost.

Vždycky při čtení "příběh vidím", nezáleží na tom, zda jde o postavy, prostředí nebo emoce. Myslím, že spíš záleží na schopnosti empatie, na osobní zkušenosti, znalosti nebo neznalosti místa, prostém porozumění textu i záměru autora. Super abstraktní texty (v krajním případě "bez texty" :-O ) ovšem s největší pravděpodobností nejsou určeny běžným, byť vzdělaným čtenářům - těžko bych je v některých případech vůbec považovala za literaturu určenou ke skutečnému čtení...Osobně neztrácím čas knihami, u kterých bych si musela opakovaně říkat: "O čem to, k čertu, vlastně je? O ničem?.." A taky tak koukám na úvodní příspěvek :-)

Text příspěvku byl upraven 15.01.18 v 11:17

Když se kniha čtenáři líbí, má aspoň částečně zesynchronizovaný obsah mozku s mozkem autora. Pak dochází k rezonanci mozkových buněk a snad i k telepatickému přenosu mezi nimi. Zde platí známé-řekni mi co čteš a já ti řeknu jaký jsi. A tento vhled do čtenáře DK částečně umožňuje. Také žebříček oblíbených, nejprodávanějších. nebo nejčtenějších knih něco vypovídají o zdejších čtenářích. To je samozřejmě částečné vodítko pro vydavatele, autory nových knih i pro překladatele.....
http://www.kvantovapsychologie.cz/?q=node/6
....Každý jedinec má díky své zděděné informační bázi (fylogenezi DNA), stávajícím životním zkušenostem, vzpomínkám a profesním dovednostem (ontogeneze) nastrukturován interakční potenciál svého mozku odlišně.

Text příspěvku byl upraven 15.01.18 v 14:53

Dokáži si vytvořit vlastní představy velmi dobře. Už se mi i stalo, že jsem po létech nevěděla, jestli jsem ten příběh četla, nebo viděla jako film....

Zdravím a přidávám svůj názor. Nemohu souhlasit s některými příspěvky, které staví na svých zkušenostech s místy, která navštívili a o kterých teď čtou. Já osobně si nedovedu představit, že bych navštívil, byť jen zlomek míst ze své četby. Vůbec si to nedokáži představit u sci-fi a fantasy. Jsem už hóódně pokročilý ročník a četl jsem knihy bez možnosti navštívit jiné země, než je ta naše. Televize také nebyla a přesto jsem měl představy o krajích, které jsem poznával díky četbě. Této vlastnosti se říká fantazie a bez té si nedovedu četbu a život vůbec představit. Takže četba je to nejlepší, co mě provází životem. Žádný film, nebo tv dokument mi tento zážitek nemůže nahradit. Omlouvám se za češtinu, která, bohužel není mou silnou stránkou, byť se učitelé snažili a současně se omlouvám, pokud jsem správně nepochopil myšlenku úvodního příspěvku.

Takisto nesúhlasím s úvodným príspevkom. Ja si, naopak, nemôžem vychutnať knihu z prostredia, ktoré poznám. Presnejšie, ešte som nenašla takú, ktorú by som si vychutnala. Viac o tom píšem tu: http://www.adhara.sk/?page_id=2263

To Adhara....Zkus si vychutnat Breviář pozitivní anarchie - Vondruška. Chutnalo? Z prostredia ktoré poznáš.

Lidská fantazie je nekonečná, takže je mi úplně jedno, v jakém prostředí se děj knihy odehrává. Pokud bych si to nedokázala představit, nemohla bych to číst, protože většina knih, které jsem přečetla, se odehrávaly tam, kde jsem nikdy nebyla a v případě historických, ani nemohla být. Takže, zapojit fantazii.