Zážitky z kníhkupectiev

V kníhkupectvách človek zažije všeličo. Máte nejaké zaujímavé príhody? Ja napr. tieto:

Jedna pani si vypýtala knihy. Zelené. (Táto príhoda znie ako starý zlý vtip a počula som ju už od viacerých ľudí. Neviem, či sú zelené knihy in alebo ich kupuje stále tá istá pani.)

Iná pani prišla zas vymeniť knihy, ktoré deň predtým kúpil jej manžel, lebo knihy s názvami „Sto rokov samoty“ a „Kronika vopred ohlásenej smrti“ sú podľa nej nevhodné ako darček pre ženu, ktorá slávi 50-te narodeniny. Mohla by sa uraziť.

Raz som videla dobrý film a zistila som, že existuje aj kniha, dokonca vyšla aj u nás, bohužiaľ pred 5 rokmi a je všade vypredaná. Pýtala som sa v jednom kníhkupectve, kde mi zistili, že jeden kus knihy majú, ale v inom meste. Keďže knihy do iných miest neposielajú, bola som zúfalá. A viete, čo urobila predavačka? Zavolala do toho kníhkupectva v inom meste, tá druhá predavačka tú knihu za vlastné peniaze kúpila, keď šla na návštevu, priniesla ju, ani neviem, kto jej peniaze vrátil, každopádne behom týždňa som mala knihu doma. Tomu hovorím kníhkupci telom i dušou! Zároveň som zistila, že kníhkupectvo má dva katalógy či zoznamy, jeden verejný a druhý interný, a že aj keď je kniha oficiálne vypredaná, môže sa ešte niekde vyskytovať.

Možno tie zelené knihy boli z edície Zelená knižnica (detektívky), ktorá bola založená v roku 1965.

Ja som náhodne objavila jedno malé kníhkupectvo. Mali to tam poriadne preplnené, dokonca boli knihy v dvoch radoch, takže som mala dojem, že nemá zmysel tam hľadať. Ale kníhkupec sa v tom naozaj ohromne vyznal, stačilo mu povedať čo zhruba chcem a on si to rovnou čiarou namieril k tej správnej poličke a už aj vyťahoval jednu knihu za druhou. Perfektne sme si pokecali o knihách, poznal a miloval kopu z tých, čo aj ja a ešte vedel rôzne historky zo zákulisia, napr. ako vznikal preklad a pod. Potom som to dávala ďalej, lebo niektoré boli fakt úchvatné. Dokonca mi požičal domov veľmi drahú knihu aj s dvd. Len tak, bez zálohy! Vôbec ma nepoznal, nevedel moje meno, adresu, nič. To som dodnes nepochopila. Doma som vyhrabala rukavičky z tanečnej a tak som tú knihu čítala, len aby som ju preboha nepoškodila. Požičal mi viacero kníh a vždy sme si fajn pokecali. Ale už tam nerobí, škoda, preškoda. Bolo to super.

Určite nemyslela edíciu Zelená knižnica. Jej to bolo jedno, hlavne nech ladia so závesmi.

To v jednom antiku mali toľko kníh, že predavača ledva bolo vidieť a hrozilo, že sa to na neho zosype. Utešoval sa, že ho aspoň zabije niečo, čo má rád. :-)

Tak taký antik poznám tiež. Sotva sa tam vojdem ja. A keď ide jeden dnu a druhý von, treba kúsok cúvať.
Pokojne mohla k tým závesom nakúpiť Zelenú knižnicu. Tie knihy sú fakt zelené.

Koho zaujímajú komické príhody z kníhkupectva, nech si prečíta Kniha - přítel člověka, člověk - přítel knihy. Je neuveriteľné, čo ľuďom napadne.

"Slyším, že tady dáváte ve frontě 3x Inspektora Westa. Já čekat nebudu, dejte mi to přednostně, protože já ho chci jenom jednou.“

„Slečno, potřebovala bych něco pro naše mladý, víte, oni jsou spolu pár tejdnů, mají novou knihovnu, vyberte mi nějaký knížky tak asi do pěti set korun, já si pro to odpoledne zajedu s kárkou...“

„Máte Švagra? No přece toho mafiána!“

„Já bych nutně potřeboval nějakou přehlednou knihu o výtvarném umění.“
„Tak to zrovna nic nemáme. Ale máme ještě tu novou Christie...“
„No vidíte, to je vono, tu mi dejte!“

Můj velký zážitek byl, když jsem se naprosto ztratila v luxoru...Tak velký, že mě to i přimělo k napsání článku.:-)

kdysi jsem si šla koupit knihu Pět malých prasátek ke knihkupkyni, která je dnes majitelkou nakladatelství (vydává zajímavé knížky) a ta se smála jako blázen, až se musela opřít, "to si pletete, ta autorka napsala Deset malých černoušků, kdepak prasátka" šťouchala do kolegyně, aby si poslechla toho osla. Z toho plyne poučení nejen pro knihkupce - kdybys mlčel, zůstal bys filosofem

Já šla do knihkupectví koupit si knihu. Bylo malé, moc knih tam nebylo. I přesto jsem očumovala u hromádky knih asi třičtvrtě hodiny. Kupovala jsem si knihu poprvé a styděla jsem se. Když jsem se konečně odhodlala, přišla do knihkupectví paní, která asi čtvrt hodiny řešila s knihkupkyní dětské vystřihovánky. Když odešla chvíli jsem stála u knih, aby to vypadalo nenuceně a pak jsem přešla k pultu. Zeptala jsem se jestli příslušnou knihu nemají, ale u jména autorky jsem se tak zakoktala, až jsem málem chrochtala. Pak jsem luskla prsty a celá rudá jméno autorky vyhrkla. Pak už šlo vše jako po másle a skončilo to tím, že jsem se knihkupkyně zeptala, zda zařídí objednání knihy(samozřejmě, že to musí umět, ale nic jiného mě nenapadlo).Přikývla a já pak vyšla z obchodu ztrapněná a zároveň pobavená.