Zážitky z dětství
V jiné diskuzi se objevil námět dětství. Zážitky. Vzpomínky. Tak mě napadlo založit toto vlákno. Protože i na stejnou dobu vzpomínáme každý svou optikou...
Nevím, jest-li je důvodem mé vzpomínky poobědový čas a chuť na sladké, ale mám živě před očima babičku, jak na skutečných kamnech dělá obrovské (8-10 cm v průměru) ovocné knedlíky - parenice.
Když pominu jídlo (a babiččina míchaná vajíčka :-)), tak pro mne byla tou nejkrásnější vůní dětství dědova maringotka kterou měl předělanou na včelín, jeho dílna kde to vonělo směsicí včelařství, jablek, dřeva, železa a jeho knihovna kde jsem přišla na dnes skoro nevídané tituly jako Kulička a Toník (Kästner), Pohádky vzhůru nohama (J. Marek), Aladin (Rázusová-Martáková, il. Kubašta), Jasmínek v zemi lhářů (Rodari) a mnohé jiné... Po mnoha letech jsem si náhodou koupila dobrodružnou knížku přes internet, ani vlastně nevím proč, titul mi nic neříkal, asi byla za pakatel a když jsem ji poprvé otevřela, všechny tyhle vůně tam byly, až se mi dojetím srdce stáhlo.
Nedaleko mého bydliště bylo staveniště s úžasně obrovskými hromadami písku, po kterých se pěkně jezdilo dolů po... Občas to odnesly tepláky. Výbornou ispirací byly i obrovské betonové skruže.
A byly nový podrážky :-))
Mně zas R.E.M. připomenula návštěvu u sestřenice kterou jsme na rozestavěném sídlišti strávili hopsáním po balících skelné vaty. Kdyby mi takhle dneska přišla dcera, tak mě asi vezou, tenkrát jsme jen urychleně sypali do vany :-))
Nezapomenutelné časy, často strávené na místní ohromné skládce, kde jsme dělali táborák, do nějž házeli libarovky a slepé patrony ze samopalu-někdy, když se poštěstilo, i z kulometu.
Ano skládka, to byly krásné časy...
Ještě dnes lomím rukama když si vzpomenu na ty časopisy o módě z cca 30. let které se tam tehdy válely (mimo jiných báječných věcí). Ačkoliv střelivo tam nepamatuji, my si pro patrony chodili o kus dál :-)))
reader.007, patrony se tam neválely-ty nám nosili z Lidových milicí naši hodní tatínkové.
Ovšem jednou objevili pod skládkou prameny pitné vody, a tím pádem bylo po smeťáku. Taková pěkná skládka to byla...
Text příspěvku byl upraven 03.05.15 v 16:37
A mně táta přinesl z vojenských cvičení tak leda knížku s básničkama, to už je tak svět nespravedlivej :-)
Pitnou vodu POD skládkou, jo? Tak do té bych si netroufla smočit ret :-))
Prosím ťa, reader, čo všetko sme skonzumovali... Ja si pamätám, ako sme boli na brigáde (tých bolo neúrekom) v mäsokombináte. Tú šťastnejšiu polovicu, ku ktorej som patrila aj ja, pridelili ku konzervám. Bola to makačka, ale spolužiaci pridelení k mäsu sa vrátili zelení, fialoví a zaklínali sa, že do konca života nechcú vidieť mäso. Tie skazky, čo nám rozprávali o nezabalenom mäse, špine a muchách, by vydesili aj Hitchcocka.
Naias, po seznámení s výrobou zřejmě nebudou tyhle plechovky na čele žebříčku oblíbených potravin, viď? Naštěstí jsem neprošel moc exkurzí, takže má nevědomost mi dodává chuti k většině potravin.
Text příspěvku byl upraven 03.05.15 v 22:03
Sim ťa, my sme sa spamätali veľmi rýchlo. Za socíku ľudia totiž nekupovali, čo chceli, ale čo bolo. A hlad je najlepší kuchár. Inak tie „exkurzie“ bývali väčšinou na poli, zbierali sme jahody, zemiaky, hrozno... Teraz sa mi vybavilo, ako sme sa viezli na jednu brigádu a ja som z okna pozorovala pás vymlátených obilných zŕn, ktorý sa tiahol po okraji cesty od nevidíš do nevidíš. A nad cestou transparent snáď s metrovými písmenami: Ani zrno nazmar!
Naias, to nemá chybu!
My jsme jezdili na brambory a na chmel. Byla to neskutečná dřina, ale asi taky jedny z nejkrásnějších dnů v mém životě. A ještě jsme si i vydělali pár korun! Nad tou částkou by asi naše děti dostaly záchvat smíchu, protože by za ten plat nepohnuly ani prstem, což je škoda, protože těžko poznají, jaké to bylo krásné.
Dodnes ma rozosmieva spomienka na hrabanie sena. To bola dvojtýždňová brigáda počas prázdnin (!) na mestských trávnikoch a dostali sme za to, ak sa dobre pamätám, 400 Kčs. Bola to podmienka prijatia na vysokú školu. Povedali nám, že ak to neabsolvujeme, nebudeme smieť ďalej študovať a že si môžeme vybrať, či ideme tento rok alebo nasledujúci. Chceli sme to mať za sebou, tak sme šli. Neskôr sa nám ostatní chechtali, lebo po prázdninách prišla Zamatová revolúcia a brigády už neboli nutné. Ale ja neľutujem ani sekundu. Bola to ohromná sranda!
Text příspěvku byl upraven 03.05.15 v 20:50
Byla, ale dnes už to neplatí. Patnáctiletá dcera mé kamarádky mi řekla, že až půjde pracovat, tak jedině za 25 000,-Kč, jinak jí to nestojí za to. Když jsem se jí zeptala, co tedy bude dělat, řekla, že nic! Chválabohu dnes studuje na gymplu a trošku zmoudřela, ale v té chvíli jsem měla co dělat, abych jí nedala po držce.
herdekfilek, letos bude maturovat, takže změnila názor, protože už chápe, že každý špás něco stojí. A chce na vysokou, což stojí ještě víc.
Z dětství se mi vybavuje jeden dost temný zážitek, který se stal na táboře.Jeden večer nám soudruzi promítli neuvěřitelně dobrej film jménem "Sedm statečných".To bylo něco pro nás, mladé pionýry.Už během představení probíhala mezi námi vzrušená debata, kdo z nás bude kerej statečnej.Modlil jsem se, abych mohl být ten, co to uměl dost drsně s kudlou.Vyšlo to! Nemohl jsem se dočkat, až zalehneme do spacáků a budeme se bavit o onom kulturním zážitku až do rána bílého.Bohužel pionýr míní a bůh mění.Zrovna na tento večer si usmyslely pionýrky z našeho oddílu, že se u nich ve stanu bude konat mejdan.S povzdechem jsem z batohu vyndal svoje nejlepší tepláky tehdy dost rozšířeného střihu, který tolik proslavil Mirek Dušín (prostě mrkváče s gumičkou pod chodidlem) a odebrali jsme se na pařbu.Ve stanu bylo deset osob, tma, značné erotické jiskření a hlavně bétéčka a lahev archívní bílé Komtesy (cena 24Kč za 1litr).
Ta se podávala kolem dokola, každý se napil, ti z nás, kteří už "něco na tomto světě zažili a mohli by vyprávět...." si zapálili chutnou cigaretku ze spřátelené země a hrálo se na fanty.Jak by se v této situaci zachoval asi James Coburn, jako jeden ze sedmi frajerů?Víno by asi zvládl, cigaretku také a nějakou tu pusu od pionýrky rovněž, ale ani drsňák jeho kalibru by nedovedl udržet kamenný pohled, kdyby mu dva z přítomných mejdanistů pozvraceli jeho dušínovské tepláky!Tenhle tragický zážitek mne provázel celým pozdějším životem.Snažil jsem se s tím bojovat, snad stokrát jsem byl jen krůček od vítězství, ale nebylo mi přáno.Je to už několik desetiletí, za tu dobu se vystřídalo v čele státu několik prezidentů, změnil se režim, ale já si stále nedokážu obléknout tepláky mrkvového střihu s gumičkou pod chodidlem.
Nekoordinované pití alkoholu, které končí doživotním teplákovým traumatem...
Text příspěvku byl upraven 03.05.15 v 22:30
binysek: Mám takový dojem - a nic ve zlém - že plete hrušky s jablky dohromady. Poslední zvonění se zas až tak neliší, a studenti si si na maturitní ples samozřejmě skládají, ale pokud jste v poslední době vedla maturanta k tzv. zkoužkám dospělosti, tak zcela jsitě víte kolik si různé podniky inkasují pouze za pronájem a za to ti studenti skutečně nemohou, oni se zrovna o tenhle řád věcí neprosili. A zase to s tou morálkou nepřehánějme, jedna třída není ještě reprezentativní vzorek. A jestli máte pocit, že kluci byli andílci, tak nebyli :-)
Ten váš model, a promiňte nic více než model to není, potom totiž vyvolává řadu otázek.
Atuin: na to že píšete "nic ve zlém" je váš příspěvek jedovatý dost. To že mládež před maturiťákem pořádá hony na chodce a příspěvky je prostě fakt, čím větší město tím lépe pro ně, chtěla bych vědět jestli si na potřebný finanční podíl vydělá alespoň 1 z 10. Ale myslím že těžko. Práce je málo i pro dospělé a navíc mnoho mladých dělat ani nechce.
moserová: hloupí a znudění lidi byli vždycky... Já bych se svými aktivitami naplnila životy alespoň 2.
Ja som ako Mrakoplaš, hrozne rada sa nudím. V práci kmitám ľudovo povedané ako hadr na holi a doma sa potom hrám na Jeroma Klapku Jeroma. Pozerám sa na robotu a pozerám...
Naias: tak takhle já se dokážu dívat na nádobí :-) ale abych si říkala: "teď mě nic nebaví, nevím co mám dělat", to fakt nikdy... naposledy když mi bylo přibližně 10
moserová: navíc jsem si vědoma že dny se mi krátí a jednoho dne (pokud se toho dožiju) můžu skončit slepá nebo s nekontrolovatelným třesem (případně oboje najednou) a všem svým aktivitám můžu dát sbohem. To si pak budu vybírat tu Mrakoplašáckou nudu :-))
Text příspěvku byl upraven 04.05.15 v 12:27
Vložit příspěvek