Tvůrčí psaní a vydávání aneb pisálkové mezi námi

Emily Rosse01.02.2012 v 15:16

píšu a nepíšu :) muj nejvetsi problem je ze mam v hlave spoustu myslenek a napadu ktere pak nedokazu dat dohromady, takze vetsinou se rozepisu a nahle skoncim protoze se mi to najednou cele nezda a v hlave se mi rodi zase jine a lepsi napady :D

KateCullen02.02.2012 v 13:24

Sem tam něco napíšu. Jednu dobu mě chytlo Stmívání a tak jsem musela psát jenom o upírech. Psala jsem i do soutěží - jak těch školních, tak i městských atd. Teď ale nemám dostatek nápadů a hlavně málo času, takže jsem psaní na dobu neurčitou odsunula do pozadí. Ale kdyby se někdo chtěl podívat na mou tvorbu: http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-kateswan/

Emily Rosse02.02.2012 v 15:59

Lady ....ctu tve prispevky :D a vic namyslenou holku jsem v zivote nevidela :D
njn nekdo proste nezna skromnost :)

Alix03.02.2012 v 07:18

Taky občas píšu, ale spíš sobě pro radost a kamarádům pro zábavu. Píšu jen krátké povídky, které se točí kolem zvířátek. Máme doma totiž dva psíky a dva papoušky a člověk by nevěřil, do jakých situací se občas, díky nim, může dostat. Takže čerpám z domácích zdrojů, nějaký původní námět asi nejsem schopná vymyslet.

sidonie kermack04.02.2012 v 10:16

Ahoj, přeji hezký den. Nejenže píši, ale už mám vydaný 1. díl pentalogie Protože tě nemohu přestat milovat, další 3 díly už napsané i přepsané a uložené na CD a 5. závěrečný právě píši. Dále mám napsaných 8 dalších románů a rozepsaných snad 10.

kajisek27.02.2012 v 18:54

takiže původní kniha se nepíše,začala jsem psát novou,lepší a už mám popsáno asi 30 stran(velkých)


Lira23.04.2012 v 19:37

Ano, chci napsat knižní sérii Prokletí vlčí kůže, a až bude hotová, tak bych jí chtěla poslat do Fragmentu.
Napsala jsem první díl a pokračuji .

WEIL25.04.2012 v 19:53

Píšu. Včera jsem si opsal recept na dobrou pomazánku.

Fritaaa27.10.2012 v 16:02

Zdravím,
byl bych vděčný za pár rad, jak začít psát knihu. Čeho se vyvarovat, co naopak udělat a tak dále.. Mám už vymyšlený děj, postavy, kde začnu, kam se dostanu i kde skončím, ale je neskutečně nadlidský úkol napsat první větu či první odstavec.. jestli máte někdo nějaké rady, byl bych vám opravdu vděčný.
Díky moc

Valerian27.10.2012 v 21:59

Doporučuju si přečíst knihu O psaní od Stephena Kinga. Je tam hodně rad i s ukázkami čeho se vyvarovat a podobně. http://www.databazeknih.cz/knihy/o-psani-memoary-o-remesle-1144

HTO27.10.2012 v 22:26

To nemyslím ironicky, protože to řeklo pár romanopisců (mj. K. M. Čapek-Chod K. Čapkovi): Vsedě.

Jo a až budete mít chuť všechno to sebrat a vyhodit z okna, tak to je naprosto normální. – No dobře, jakkoliv si nemyslím, že se to dá naučit z knížky, dobré postřehy k psaní má třeba Asimov v knihách Já, Asimov nebo Sbohem, Země. A ničeho se nebojte, kdo má psát, ten psát bude.

Captain28.10.2012 v 00:16

Dám ti dobrou radu - vyhni se velkým obloukem všem knihám o psaní jako řemesle. Kašli na technickou stránku a řiď se intuicí. Zkrátka si to napiš podle sebe, psaní je umění a mechanické učení je akorát na škodu. Nanejvýš si přečti nějaké tématicky podobné knihy s tou, kterou máš v plánu psát.

nightlybird28.10.2012 v 00:47

V nejrůznějších knihách je ukryta spousta vědomostí, které může čtenář přečtením získat. Jsem ale krajně skeptický ke knihám, které obsahují nejrůznější návody jak se stát úspěšným spisovatelem. Nabízí se logická úvaha - kdyby fungovaly, bylo by na světě plno spisovatelů. Je přece daleko lepší a zábavnější si vydělávat na chléb vezdejší v klidu své pracovny, než hakovat jako dřevorubec, pekař či dělník ve fabrice u pásu. A to nemluvím o společenské prestiži. Protože to ale takhle jednoduše nefunguje, je na světě SPISOVATELŮ nemnoho a GRAFOMANŮ dosti. Je pravda, že na psaní nic nebetyčného není - potřebuješ k tomu jen kus papíru, tužku a talent. První dvě potřeby seženeš v papírnictví, ale to třetí, to je dar. Jestli jej máš, to poznáš buď sám, nebo ti to řeknou druzí. Proto piš, jak ti radil CS, navlékej slova jako korálky na nit myšlenky, splétej příběh jako pavučinu... a uvidíš co z toho bude.

Lomax28.10.2012 v 07:08

Zajdi si do knihkupectví a rozhlédni se tam po těch tisícovkách knih,kde každá pátá bude určitě bestseller. Jestli si myslíš,ža tvůj příběh se v této záplavě neztratí,tak určitě něco napiš.V opačném případě svou energii věnuj jinam. Nejde člověka naučit psát knihu,to prostě musíš míti v sobě. Můžeš se naučit jisté základy,které ti pomůžou vyvarovat se chyb,ale to hlavní musíš míti ve své hlavě a srdci.Je řada soutěží pro začínající spisovatele,tak jestli něco napíšeš,určitě se pochlub.

Captain28.10.2012 v 10:18

To zase ne ;) Jestli by tě psaní bavilo a měl bys prostě nutkání psát, tak nehleď na tu obrovskou konkurenci a prostě piš. U málo spisovatelů byla hned jejich první kniha bestseller.

HTO28.10.2012 v 16:00

Bestseller nebestseller... Spíš je těžší, když člověk přijde na to, že „většinou už to někdo napsal“. Já si třeba vymyslel slovo pterodaktyloskopie a bác!, najdu ho u Wernische.

Fritaaa28.10.2012 v 16:08

Díky za všechny příspěvky.. asi bude stejně nejlepší dát si kafe, pustit si hudbu, nic nedělat a doufat, že ten začátek nějak přijde.. :)
Lomax: myslím, že kdyby takhle přemýšleli všichni, těch knížek by bylo na světě opravdu málo.. já nechci psát, abych zbohatl a byl slavný, chci psát, protože cítím, že by mě to mohlo bavit.. ještě více, než čtení.. ale psát sám pro sebe mě nebaví..

Karea28.10.2012 v 22:37

Z osobní zkušenosti můžu říct, že prostě nejde - někde začít, psát a potom skončit. Já to mám tak, že píšu co mě zrovna napadne, pak to posbírám-proškrtám-dopíšu a nějak ‚svážu‘ dohromady. Začátek se navíc nejlíp píše nakonec. =) Ale rozhodně záleží na tom, jak to půjde hlavně tobě. Jinak co se týče nějakých ‚pomocných‘ knížek, rozhodně bych se tím moc neřídila. Ubíjí to fantazii a osobní styl…
PS: Ha! Snad poprvé se mi podařilo napsat aspoň trochu cool komentář - né, neberte mě moc vážně! =)

Metal Messiah28.10.2012 v 23:13

Tak to já taky zkoušel psát a problém není v tom že by mě to nebavilo, nebo se zalekl konkurence...ale spíš v tom, že nikdy nebudu spokojen s výtvorem natolik abych ho zveřejnil.

Za svoje vrcholné dílo považuju post-apo povídku kterou jsem sepsal na základě snu ze kterého jsem se vzbudil zpocený a s pocitem absolutní beznaděje. Ve snu (nebo to byla vize?) se mi tehdy zjevila těhotná žena umírající během atomové války. Dítě jako symbol budoucnosti lidstva chtělo na svět a tělo jeho matky hořelo v záblesku radiace v okamžiku zrození. Emocionálně silný sen který jsem se rozhodl zaznamenat a sepsat. A sepsal jsem. Jenže pak jsem ho třikrát přepisoval a nakonec vymazal, nebylo to dost dobré abych to zveřejnil. A s každým přepisem jen horší. Méně syrové, mrazivé a autentické. Symbolika a filozofičnost mi v porovnání se snem nepřišly dostatečně silné a výstižné. Dneska mám pocit že to možná nebylo tak špatné, ale ten inspirativní sen byl pro mě tak silný zážitek, který dokonce ovlivnil můj život (nejde ten sen popsat, já tu "hořící" a "rodící" ženu neviděl, ale cítil), že to sepsat nešlo. Takže to byl také můj poslední pokus něco literárního tvořit...
Dnes dokážu sepsat maximálně komentář a to ještě zveřejním každý třetí, protože ostatní jsou totálně mizerný.

Lomax28.10.2012 v 23:23

Co je to platné,že je na světě hodně knížek. Prosadí se pouze pár autorů a ti ostatní se prostě stále snaží. Píšou a vydávají,píšou a vydávají a čekají, až se jejich příběh stane slavným.Psát pro radost a dobrý pocit můžeš,když se tím nechceš živit. Je mnoho žen,které čtou Harlekýnky a jsou to pro ně ty nejlepší knížky ze všech. Jejich autoři jsou ale zapomenutí.Nikdo je nezná a ani sami čtenářky nevědí, kdo to vlastně napsal.Přesto se Harlekýnek prodává mnoho.Jestli chceš býti pisálek podobného typu,tak tě lituji.Možná budeš míti dobrý pocit,ale to je tak asi vše. Proč toto píšu? Protože sem byl v porotě,která rozhodovala v několika literárních soutěží:

" Psaní je práce.Psaní je dřina, časově nesmírně náročná nádeničina, navíc, vzhledem k výslednému finančnímu efektu, dnes již patřící spíše mezi luxusní koníčky. Je to práce, která se nedá ošidit, nedá se nijak obejít. Kdo nemá dostatek vůle, sebekázně, řemeslné poctivosti a nedokáže být dostatečně sebekritický, nemůže to dotáhnout daleko. Jistě, je to nimračka, ale kdo není ochoten povídku několikrát pečlivě projít slovo od slova, vnímat melodičnost slovních spojení, únosnost délky souvětí, nemilosrdně vyházet všechno, co je tam zbytečné, ony oblíbené slovní berličky, nadbytečné přívlastky, přivlastňovací a ukazovací zájmena, předměty a podměty, a v případě nejistoty bez rozpaků sáhnout po Slovníku spisovného jazyka českého nebo po Pravidlech, takový člověk nemůže stvořit opravdu kvalitní text. Často se setkám s tvrzením, že se autor tak piplal s textem, že se na něj už nemůže ani podívat a jeho vztah k němu je na hranici nenávisti a totálního znechucení. Omyl! To je právě ideální rozpoložení pro kvalitní dotažení povídky. A nikdy nezapomente, že co při psaní sami sobě odpustíte, to vám redaktor odpouštět nebude. A pokud i jemu něco unikne, pak je tu ještě čtenář. A to je ten nejnemilosrdnější kritik! "

Dá se naučit psát?

Řada z vás se zajímá o to, zda se lze naučit psát. Odpověď je vcelku jednoduchá. Psaní obsahuje dvě základní složky. Jedna bez druhé se neobejde. Ta první se naučit dá, ta druhá ne.

- Tou první je řemeslo. To je právě to, čím se lišíme od angloamerické sci-fi. Oni berou řemeslo jako samozřejmost, bez které nemá smysl povídku nikde ani nabízet. Je to poznat. Ať jsou jejich práce dějově zajímavé nebo ne, po řemeslné stránce se jim dá vcelku málokdy co vytknout.

Oproti tomu čeští začínající autoři často pokládají řemeslo za cosi jako obtížný hmyz. Zažil jsem dokonce takové, kteří např. prohlašovali, že gramatika není podstatná, protože to po nich přece někdo "povolaný", kdo to má v náplni práce, vždycky opraví. Jiný autor se nechal slyšet, že nepíše v normostránkách, protože se mu prostě nechce, že ho to zdržuje. Pokud takové názory slyšíte od ani ne dvacetiletých lidí, kteří si přitom chtějí říkat spisovatelé, je vám jasné, že z takové půdy nic kvalitního určitě nevzejde. To by ten náš mateřský jazyk asi pěkně brzy vypadal jako nedomrlá pologramotná slátanina.

Vždyť to jsou přece právě spisovatelé a publicisté, kdo má udržovat kvalitu mateřského jazyka na úrovni a dále ho rozvíjet! Dovedli byste si představit, jak by vypadala kniha českého spisovatele, který by hlásal, že vysoká úroveň znalosti mateřského jazyka, včetně gramatiky nebo stylistiky, je pro vytvoření literárního díla nepodstatná nebo dokonce zbytečná? Brrr!

Stejně jako já dostávám na stůl české a slovenské povídky, které nám přijdou do redakce, kolega Adamovič dostává anglické a americké. Už nás tam za mořem totiž také zaregistrovali, a tak méně známí nebo i začínající autoři zkoušejí štěstí i v Ikarii. Měli byste vidět ten rozdíl. Jejich zásilky už na první pohled budí vždy dojem vysoké profesionality. Oni prostě nepodceňují žádný z kroků, který povídku provází od napsání až k uveřejnění.

Druhou základní věcí při psaní literatury je nápad neboli příběh. To je samozřejmě něco, co se naučit nedá. Nápady buď někdo má nebo nemá. A s tím, bohužel, opravdu nikdo nic nenadělá.

Také jsem se už několikrát setkal s dotazem, zda existují na psaní nějaké učebnice.

Ano, samozřejmě. Existují. A dokonce za ně ani nemusíte utrácet peníze. Každý z vás je má totiž doma - jsou to vaše nejoblíbenější knihy.

Jestli na to máš,tak to vyzkoušej. Já ti to doporučuji.Jestli se u toho budeš trápit a výsledek bude bídný,tak to vzdej,protože stojíš v mnohem delším zástupu neúspěšných.


....a ty sladké řečičiky od lidí zde,kteří hodně čtou,ale romány nepíšou si můžeš nechat zarámovat.Neptej se zde jestli máš psát.Sedni,něco napiš a až potom se zeptej. Opakuji,až potom se zeptej.Držím palce.

Text příspěvku byl upraven 28.10.2012 v 23:34

pistalka28.10.2012 v 23:31

Já jsem debutoval ve dvanácti strojopisem o asi 150 stranách, příběhem, který podezřele moc připomínal Dobrodružství v temných uličkách od Foglara (SHODOU OKOLNOSTÍ se to i stejně jmenovalo :D ). Ale přečíst bych to dal jen hodně velkým kamarádům.
Jinak nejlepší je asi sednout si a mít talent, pak to jde samo.

eraserhead29.10.2012 v 07:59

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Ben Nevis05.11.2012 v 16:24

Řemeslem bych nepohrdala. K čemu je hudebníkovi skladatelské nadání, když nezná noty? Někteří přestože čtou, když pak když něco napíšou, neznají ani odstavce. Knihy o psaní poukazují na nejběžnější začátečnické chyby, kterých je dobré se vyvarovat. Neříkají, jakým stylem se má psát nebo jak zamaskovat nedostatek talentu.

Chce to začít něčím menším, než je román. Natrénovat se na povídkách. Zveřejnit je a nechat si je zkritizovat neznámými lidmi. Neurážet se. :-)
Nepsat kvůli vydání, ale pro zábavu. Když bude příběh bavit tebe, bude bavit i čtenáře.

Nenechat si do svého snu někoho kecat a klidně počkat na lepší podmínky na trhu. Dneska se vydává tolik škváru, takže záleží, co zrovna letí.

A pokud ti nejde o peníze, vždycky existuje e-book, který je možné vydat zadarmo a dát na nějaký tématický web.

marlowe02.03.2013 v 11:48

Kdysi to kdosi (jehož jméno jsem bohužel nějak pozapomněl – a ani citace asi nebude úplně přesná) vyjádřil naprosto lapidárně: „Máš pr*el? Máš! Máš pero? Máš. Tak si na tu pr*el sedni a piš“!
(Což vlastně – téměř stejnými slovy – už napsal eraserhead.)

vejnar02.03.2013 v 21:48

Pěkné shrnutí Lomax..



Vložit příspěvek
2 ...