Prvá veta v knihe na rozčítanej stránke

Měla pravdu a bylo od ní hezké, že mi tu otázku nepoložila před celou třídou a počkala, až budeme samy.

(Alena Mornštajnová - Les v domě)

Nejvíc Eduarda na Alici dráždila právě ta nevyrušitelná uměřenost jejích projevů.
(Směšné lásky - Milan Kundera)

Zůstanu za stolem, prázdné ruce mi visí podél těla, cítím se sám.
(Robert Merle- Muži pod ochranou)

A najednou je osm a teprve se rozednívá.
(Ondřej Šebesta - Camino del Norte)

To neřeš jenom plácám blbosti, chichi.
(Chci sníst tvojí slnivku- Yoru Sumino)

"Kdo myslíš že jsem?" zeptám se a pořád si držím u obličeje roztávající sáček zeleniny.(Znovu od začátku - Kylie Scott)

František Rauš a Vlasta Raušová, četla Eva dokola pozlacená písmena na černé mramorové desce.
(Jizvy - Evita Naušová)

Až na to, že mi Poirot musel dvakrát zopakovat, že bez odkladu vyrážíme do Great Hollingu jinak celou cestu domů mlčel.
(Vraždy s monogramem - Sophie Hannah)

Jakub z Dejvic byl knihkupec.
(Tereza Nováková - Co se stalo Veronice)

Krémový Rolls-Royce se řítil provensálskou krajinou směrem ke starému statku, ohraničenému na jedné straně vinicemi a na druhé straně vysokými cypřiši. (Lily Graham - Poslední restaurace v Paříži)

Leif se otočí zpátky k bratrovi.
(Znovu od začátku -Kilie Scott)

Hrávali jsme různě u lidí doma a sem tam v nějakém baru.
(Taylor Jenkins Reid - Daisy Jones & The Six)

"Než uvízl v tom maléru se mnou."
(Znovu od začátku -Kylie Scott)

Text příspěvku byl upraven 28.04.24 v 20:17

„Jak už jsem říkal, možná by bylo lepší, kdyby si člověk tuhle otázku nikdy nepoložil.“

(John P. Strelecky - Kavárna na konci světa)

Do Paříže se ve středověku vstupovalo od jihu Svatojakubskou branou,která stávala v místech,kde je dnes v rue Saint-Jacques dům číslo 172.
(Kdyby nám Paříž vyprávěla - Jiří Žák)

Nikdy nezapomenu na to, kdy jsem tě spatřila poprvé.
(Katjo Kalio - Průsvitné srdce)

Ale co chudák moje,
ještě jí není ani sedmnáct.
(Carlo Goldoni - Náměstíčko)

Co nedonesou domů ženy z kostela a chlapi z hospody, to pokryje svými náhodnými obchůzkami stará Anežka od Kříže a navíc přidá povídání o tom, že se jí to všechno předem zdálo. (Letnice - Miroslav Hlaučo)

Ušklíbne se na mě účastně, ví, že to je blbý.

(Petra Soukupová - Nikdo není sám)

Zapomeňme na to, že někde, třeba v nadoblačně transcendentálním horizontu, existuje něco takového jako univerzální čtenář.
(Jiří Trávníček - Česká čtenářská republika)

V nejhorším dneska v noci skončím u Lucie.
(Hana Lundiaková - Planetky)