Poznejte knihu podle první věty
Druhá věta:
JUDr. Papoušek, na posedu zachumlaný do teplého kabátu, se vzrušeně nadechl a opřel těžkou kulovnici o rameno.
Je to tak. Jiří Kulhánek.
Asi trochu mimo běžný rozsah čtenářské gramotnosti...
Omlouvám se, dočista jsem zapomněla...
Nová první věta:
'Puštěný kohoutek, zvuk tekoucí vody.'
'Sedmasedmdesátiletý Kuičiró Utani - 'starý pán', jak se mu říkalo v cukrárně Cutaja, kterou jeho rodina vlastnila už po tři generace a jejímž vedoucím donedávna byl - často hrával go se svým přítelem Čúzóem Masamunem, pocházejícím ze stejné čtvrti.'
Správně.
Japonsko nesnáším, ale tahle premisa je neodolatelná (navíc zmíněno Go hned v první větě!).
Cestující z kajuty si zapsal do deníku parodii na Descarta: „Pociťuji nepohodlí, tedy žiji,“ a pak zůstal sedět bez hnutí s perem v ruce, protože už neměl co zaznamenat.
Na to, že tu má kniha jen 33 hodnocení, tak to bylo nečekaně rychlé.
A v podstatě je to správně, akorát já znám knihu pod názvem Vyhaslý případ, ale to je bezvýznamný detail.
Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.
Kdo by nepocítil úzkost, když zčista jasna znovu prožívá nějakou svou dávnou zkušenost nebo pocit?
Vložit příspěvek