Nová hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
Ta partička se vypravila na ostrovy (hledané místo), které mají zvláštní mezinárodní postavení a kde se nesmí rodit děti. Okrajová výspa země, pod kterou ostrovy "spadají", je také okrajem dostupných map Evropy (a součást názvu hledané knihy).
Po vzoru Rádia Jerevan: v podstatě ano, uhodl, Špicberky a Šťovíček jsou správně. Jen Špicberky pořád patří pod Norské království a to rození dětí je povinné na pevnině především ze zdravotně-bezpečnostních důvodů, a název hledané knihy je z jeho/jejich cesty před drahně lety, kdy plně platilo že Mapy končí nad Nordkappem.
Pozn.: tu výše zmiňovanou nejnovější knihu číst nebudu, protože jsem zachytila v nějakém TV rozhovoru se Šťovíčkem, že tam při té poslední výpravě sami ledního medvěda zastřelili, což je sice povoleno při ohrožení života, jenže do toho ohrožení života - pokud vůbec - se jistě nedostala jeho skupina náhodou: jak píše v novějších knihách, je víc než jasné, že se nějakou disciplínou, pravidly ani selským rozumem vůbec nenechali omezovat... (Takže z jeho cestopisů doporučuji jen ty nejstarší, Afrikou už pro mě "skončil").
Takže za "v principu skoro úplně správnou" odpověď předávám ;-)
Ještě doplněk k předchozí hádance: náhodou Šťovíčkovy cesty/knihy na sever jako Mapy končí nad Nordkappem, Nemaluj trola na zeď! i skotské preludium Líná banda kapitána Sorrela, a rovněž na jih v Překročit řeku Styx, Chomout trojského koně a africké Kam Alláh nevidí nebyly špatné (samozřejmě po 10-20 letech se na navštívených místech už leccos změnilo, jen styl (některých) našich cestovatelů zůstává poplatný socialistickému skoku mezi extrémy od "nic a nikam nemůžeme" k "všechno nám povoleno, při nejhorším (před placením, hlídačem, policistou apod.) utečeme" ;-(
A ještě pro dokreslení, jak se Evropa roztahuje daleko, když už jsem to našla (vlastně vyskočilo to na mě samo):
3,101 km = Distance from Prague to Svalbard (Špicberky)
Tady čtu: "V centru jeho překladatelské pozornosti byla převážně americká próza (T. Capote, E. Hemingway, E. Kazan, S. Lewis, I. Shaw, W. Styron, J. Thurber, J. Waine), druhou oblast zájmu představuje starší anglická próza (mj. byl i editorem Spisů W. M. Thackerayho).", což otevírá hodně možností - nedal by se tedy hledaný román/hrdinka nějak upřesnit?
Aby se neřeklo, také Nenadálem přeložený Svět podle Garpa a jeho matku Jenny jsme tu teď někdy měli, takže zkusím Sophii Zawistowskou z Krakova ze Sophiiny volby Williama Styrona.
Tak já zas pro změnu něco nového, výbornou loňskou prvotinu od autorky ze země afrického kontinentu s příslušně exotickým jménem. Kde začíná a částečně se rozvíjí vyprávění o dvou rodových liniích přes několik generací; vyprávění krátké rozsahem knihy, ale dlouhé zahrnutým obdobím od konce 18. století končícím téměř v současnosti? Přímořská kolonie (do roku 1957) měla tehdy velmi pěkné jméno po vzácném kovu, postačí ale dnešní název země, která je také autorčinou rodnou.
Ano, britská kolonie Gold Coast. A to už jsem chtěla vložit pár Ašantů do banku indicií... ;-)
Ta úvodní indicie mi připadala povědomá, ale jednotlivé tituly Dicka Francise si prostě nepamatuji, zejména ne podle názvů... Teď jsem se dopídila, že asi půjde o knihu Divocí koně, ale anotace mi už taky moc nenapověděla ani nespustila žádný objevný proces v paměti. Takže zkusmo - USA, Kanada, Austrálie nebo Jihoafrická republika...;-)
Jaké unikátní "místo", které je pro lidi lákavé a oblíbené, takže dokonce tvoří součást zvláštní koruny, charakterizuje následující popis: 3.500 km na délku, 38 až 2.025 m na výšku, 14 států? Hledáme čtivou stejnojmennou knihu dobrodruha, který rozhodně neztrácí humor.
Nejsem si úplně jist, ale tipoval bych knihu Appalačská stezka od B. Brysona. Tedy za předpokladu, že těch 14 států je 14 států Unie, nikoli samostatných států.
Je to tahle neuvěřitelná štreka ("Nejdelší nepřerušená stezka na světě se táhne podél východního pobřeží USA, z Georgie do Maine") viděná a vyzkoušená Billem Brysonem, který dovede o svých zážitcích doma i v "divoké" cizině (z Američana se stal tak nějak polovičním Britem) psát lehce, zábavně a přitom předá i tu nepřikrášlenou skutečnost.
A já také předávám.
No, musí to tam být krásné, ale takový chodec tedy nejsem...
Znáte ten citát „a ty, Beltéme, příliš maličký, než aby ses dostal mezi judské tisíce...“? Podobně je na tom obec, kterou hledáme – malá a bezvýznamná, nejmenší ze čtveřice, a přesto nakonec ta nejdůležitější.
Já se radši předem optám, zda to je, či není fantasy, protože to bych odpověď nevydolovala, tím méně z paměti ...
Trochu mě zaskočilo, že jste se zatím nechytli. Knihu zde přečetlo čtyřciferné množství lidí, vč. mnoha hádankářů. Napovím, že samou podstatou příběhu je zdánlivá "rovnost" všech čtyř obcí. Až se nakonec ukáže, že jen ta nejmenší je ta podstatná...
Nic, a to už jsem pro inspiraci nahlédla do zdejších žebříčků nejčtenějších knih...
Text příspěvku byl upraven 03.10.17 v 18:00
Nemyslíš náhodou Vraždy podle abecedy od Christie a tu vesnici od C, kde byl jediný pravý motiv? Musím se jít podívat do knížky, jak se ta vesnice jmenovala ...
Ano, je to přesně tak, Curston. Kde jsou všechny milovnice paní Agáty? :-)
Podává Denib.
Já jsem rozhodně obrovská milovnice Agathy, ale tohle bylo zatraceně těžké :-) Teď něco lehkého.
Jak se jmenuje ostrůvek, na kterém pro pěknou mrchu pracuje žena, která zavraždila svého manžela? Vraždy rozhodně neschvaluji, ale dobře mu tak. Mrchu nezavraždila, i když policie jí z toho podezírá. Přes všechno, co jsem napsala, nejde o detektivku.
Na ostrůvek jezdí trajekt. Zaměstnavatelka hlavní postavy si ho jednou pronajala, aby z něj mohla sledovat zatmění slunce.
Hledáme místo v názvu knihy, v níž se mj. můžeme dočíst následující slova:
"...Jest příslovie staré, dobré:
Plémě české poctivé
nelze, by bylo bludné,
všecky země pějí.
Tráva, kvietie i povětřie
plač hlúposti člověčie,
zlato, kamenie drahé,
poželejte s námi!..."
Vložit příspěvek